Viktor Daněk: Česká centra v nejistotě
Ministerstvo zahraničních věcí v pátek odmítlo vpustit novinářku Deníku N Zdislavu Pokornou na tiskovou konferenci. Krok vyvolal rozhořčené reakce, které překryly neméně podstatný obsah vystoupení ministra Petra Macinky z Motoristů. Ohlásil v něm odvolání generální ředitelky Českých center Jitky Pánek Jurkové. Pro českou kulturní diplomacii to bude těžko nahraditelná ztráta.
Čtěte také
Česká kultura má ve světě zvuk. Je o ni zájem a otevírá dveře. Česká centra, která se ve světě věnují propagaci českého umění, vědy nebo vzdělávání, by tak měla tvořit jeden z pilířů tuzemské diplomacie. Realita tomu ale úplně neodpovídá. Jejich příběh spíš vypovídá o politické neschopnosti uskutečňovat koncepční změny.
Jde (nejen) o peníze
Předně jde jako vždy o peníze a ty Česká centra dlouhodobě nemají. Příspěvek od ministerstva zahraničí se letos propadl o 30 milionů na 150 milionů korun. Ředitelé poboček mají k dispozici skromnou částku, kterou z velké části spolkne zaplacení jen nejnutnějšího provozu.
Čtěte také
Peníze na reálný program si tak musejí často shánět jinde – z grantů, dotací a darů podle své šikovnosti, nebo z výnosů z výuky češtiny.
Česko se samozřejmě nemůže rovnat s Německem, které na své známé Goetheho Instituty dává ročně stamiliony eur. Ale i srovnatelné země jako Maďarsko nebo Portugalsko posílají na svá kulturní centra částku dvoj- až trojnásobnou. Podfinancování zkrátka vedení svazuje ruce.
A co víc, generální ředitelé se za tři dekády existence Českých center ve vedení střídali jako na orloji. Výjimkou co do délky trvání je snad jen předchůdce Jitky Pánek Jurkové, někdejší šéf Národního divadla Ondřej Černý, který ve funkci vydržel bezmála šest let. Není se tedy co divit, že koncepční řízení nebývala silnou stránkou center.
Propojení umění, diplomacie a byznysu
S Jurkovou, kterou koncem roku 2023 jmenoval tehdejší šéf diplomacie Jan Lipavský, koncepce přišla. Byla to sázka na energickou manažerku a expertku v oboru. Dostala za úkol organizaci vnitřně restrukturalizovat a českou kulturní diplomacii otevřít a modernizovat.
Čtěte také
Do obojího se pustila, a to v obtížné době, kdy byl průšvih s předraženým pavilonem na světové výstavě Expo 2025 v Ósace už na světě a musela řešit jeho následky.
Se vzděláním a zkušenostmi za zahraničí se rozhodla Česká centra rozpohybovat. Propíchla bubliny mezi státními agenturami a pozvala do kulturní diplomacie byznys.
Příkladem budiž projekt Dobré ráno, Česko, ve kterém se stát ve spolupráci s privátní sférou a sociology rozhodl podívat do duše českého národa a najít nový příběh, kterým by se země mohla marketingově prezentovat navenek, a současně by se s ním společnost vnitřně ztotožnila. V Česku není mnoho lidí, kteří by dovedli tak jako ona propojit to nejlepší ze současného českého umění, diplomacie a byznysu.
Nepromyšlený výstřel?
Pánek Jurková nicméně rozhodnutím Petra Macinky skončila. Důvody, jaké uvedl, tedy nedostatek koncepce a úspor, působí ve světle řečeného přinejmenším zástupně. Co bude dál, není jasné. Pánek Jurkovou ve funkci nahrazuje dosavadní velvyslanec v Egyptě Ivan Jukl. Novou koncepci ale Petr Macinka nepředstavil. Jukl s ní má teprve přijít.
A tak začínáme zase od znova. Jako zadání také dostal hledat úspory. Sám Macinka ale jedním dechem odmítl rušit pobočky. To dost dobře nejde dohromady. K projektu Dobré ráno, Česko se zatím z nového vedení resortu nikdo nehlásí. Jak se v Černínském paláci proslýchá, výsledky jsou sice užitečné, ale vadou na jejich kráse je, že je pod nimi podepsaná předchozí garnitura.
Budiž, ministr zahraničí si může ve vrcholných funkcích vyměnit, koho chce. Nemělo by se tak ale dít na úkor organizace a koncepčního řízení. Z úst ministra padají také návrhy, které vyznívají přímo směšně, jako nápad přenechat českou kulturní diplomacii zčásti krajanským spolkům formou jakési franšízy.
Při vší úctě ke krajanským sdružením, společné pečení vánočního cukroví a zpěv koled nejsou zrovna vhodným nástrojem koncepčně řízené kulturní diplomacie 21. století. Personální výměna v čele Českých center tak působí jako nepromyšlený výstřel od pasu.
Autor je analytik Českého rozhlasu pro evropské záležitosti
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
