Vietnamská vláda přitahuje totalitní kohoutky

Postavit režimu se tak odváží málokdo a jakákoliv protirežimní kritika se trestá i několikaletým vězením. Zpráva mezinárodní organizace Human Rights Watch uvádí, že v zemi jsou porušovaná práva na svobodu projevu, tisku i shromažďování. Podle OSN se situace stále zhoršuje.

O porušování lidských práv ve Vietnamu se mluví už několik let. Situace se v zemi nezlepšuje, naopak s používáním sociálních medií a internetu se v posledních letech výrazně zhoršila. Vláda začala kritiku veřejnou ale i tu na sociálních sítích potlačovat a svobodu slova nikdo nedodržuje.

„Ve Vietnamu nemůžeme otevřeně říct, co si myslíme. Když se o to pokusíme, staneme se nepohodlnými a policie nás má v hledáčku. Vláda se snaží ovlivňovat a vše, co publikujeme na internetu nebo veřejně. Sledují nás nejen na sítích, ale i v běžném životě. Chtějí kontrolovat vše, co děláme, ale i to, co si myslíme,“ popisuje situaci ve Vietnamu prodemokratický aktivista Anh Chi ze skupiny Vietnam human right defenders.

Vlastnická práva nerozhodují

Anh Chi vypráví o tom, že v zemi dochází ke korupci. O uplácení a nespravedlivému zabírání půdy mají Anh Chi a jeho přátelé důkazy. O tom, jak rychle jde ve Vietnamu přijít o půdu a majetek, se přesvědčujeme druhý den, když vyrážíme do malé vesničky vzdálené asi 30 kilometrů na jihovýchod od hlavního města Vietnamu, Hanoje, kde asi tisíc dvě stě rodin bojuje o své pozemky.

Po půl hodině nadskakování dorážíme do vesnice. Několik stovek malých domů, v centru úřad, u kterého ženy derou peří, a malý hřbitůvek. Za jeho zdmi se už ale žravé bagry nemilosrdně zakusují do půdy, půdy, která patřila ještě před několika měsíci místním farmářům.

Žravé bagry se nemilosrdně zakusují do půdy, půdy, která patřila ještě před několika měsíci místním farmářům|foto: Kateřina Procházková

„Všechnu půdu mi vzali. Jak mám teď žít? Farmařím od narození. Co vypěstuji, prodám. Teď jsem přišel o půdu, o naše pozemky a nemám práci já ani moje žena. Nevím, jak přežijeme,“ říká farmář Le van Dung, jehož rodina po generace hospodaří na okraji Hanoje. Zhruba před rokem ale sebrala polostátní stavební firma půdu jemu a dalším čtyřem tisícům vesničanů. Teď tam staví moderní domy pro bohaté.

„Nutili nás prodat pole dost tvrdě. Ti, kteří to vzdali, dostali pár tisíc. Jenže nás, co jsme půdu odmítli vydat, vyhnali. Policii a vojsko na nás poslali,“ popisuje Le van Dung. Byty staví firma Viet Hung, která podle vietnamského zvyku nic a nikomu nevysvětluje. Na pole poslala bagry a lidi ji nezajímají. Majitelé společnosti jsou totiž napojeni na komunistickou vládu, a tak se cítí neohrožení. Proti stojí jen osamělí bojovníci.

Během nepokojů, které záběry půdy ve vesnici provázely, dokonce skupina hanojských disidentů natočila video. Ze střechy jednoho z domů zdokumentovali násilí, kterého se na farmářích muži v zelených uniformách dopouštěli. Aktivisté s farmáři ladí další taktiku.

„Musíte napsat žádost do parlamentu a poslat ji každému poslanci. S tím vám pomůžu a to video z násilného záběru půdy pověsíme na náš blog,“ říká aktivista, nazývaný pan L. Lidem pomáhá několik let. Sám přišel o práci, když jeho zaměstnavatel – státní firma zjistila, že píše blog a kritizuje poměry v zemi.

Svobodu drží internet

Disidenti jako pan L. se sdružují a navzájem podporují, říká blogger Anh. „Ve Vietnamu vládne jedna strana, komunisté. Chtějí všechno kontrolovat – noviny, televizi, rádio. Jediný prostor, který zůstává částečně svobodný, je internet. Když se ale postavíme proti nějaké špíně – jako je zabírání pozemků, korupce nebo podplácení – hned nás umlčí. Sledují nás a pronásledují nejen v běžném životě, ale na internetu,“ říká blogger Anh

„Každého z nás už někdy zatkli nebo zmlátili na policii …mnohokrát,“ popisuje realitu další z aktivistů asi třicetiletý bývalý novinář Nguyen. Ve Vietnamu podle něj řídí soudy a policii přání jedné strany a její vlády.

Aktivista s provokativním nápisem na tričku: Jak můžeme žít bez půdy?|foto: Kateřina Procházková

„Všechny aspekty práva jsou zde ovládány stranou a vládou. Ve Vietnamu máme sice zákony, které zajišťují právo na svobodu projevu jako kdekoliv jinde, v realitě to tak ale není. Svých práv se nikde nedovoláme. Ani když se soudíme. Právník se nemůže zastat práv a svobod klienta, soud mu to nepovolí, takový proces je vždy rychlý a skončí pro jeho klienta nezdarem,“ vypráví vietnamská právnička v Hočiminově městě, známém také jako Saigon. Od Hanoje vzdáleném zhruba 1700 kilometrů. Tedy na druhém konci této země.

I zde ale fungují prodemokratičtí aktivisté a uskupení, sdružující nespokojené Vietnamce nejrůznějších profesí. Jedním z nich je i umělec Ngoluc, který nemůže ve Vietnamu svobodně tvořit a své umění prezentovat. „Sociální média se tady rychle vyvíjí a zvyšuje se jejich vliv. Vláda se jich už od počátku bojí, a tak je kontroluje a blokuje. Důvod zvyšujícího napětí je pak právě to, že vláda se snaží udržet tato nezávislá média pod kontrolou,“ potvrzuje Ngoluc slova mladé právničky.

Křesťané pod palbou

Komunistická strana má ve Vietnamu absolutní kontrolu a opozici netoleruje. Nezávislá média jsou pak trnem v oku. Na kontrolu sociálních sítí si dokonce Hanoj, po vzoru Pekingu, vytvořila speciální úřad pro monitorování internetu a jeho nebezpečného obsahu. Média, tvorba, svoboda projevu. To ale není vše. V zemi se také nesmí úplně volně a všude praktikovat některá náboženství, včetně křesťanství.

„Vláda tady omezuje víru a vyznání velmi chytře. Vše kontroluje a biskupy a kněží schvaluje. Křesťanské náboženství se nesmí navíc vyznávat a šířit mimo povolenou oblast. Ve Vietnamu jsou místa, kde se dokonce nesmí praktikovat žádné náboženství. Místa, kterým se říká – místa bez náboženského vyznání,“ stěžuje si jeden z křesťanů Paul a přidává se k němu i kamarádka právnička, které říkejme paní X. Nechce být totiž v médiích spojována s aktivitami podporujícími perzekvované náboženské skupiny. „V demokratických zemích je náboženství oddělené od politiky. Ve Vietnamu jsou ale schválně propojená. Vláda tak může jednoduše náboženskými skupinami manipulovat ve jménu politiky,“ vysvětluje mladá žena.

Vietnamská vláda vidí kostely a diecéze jako konkurenci, kterou je potřeba potlačit|foto: Kateřina Procházková

I přesto, že křesťanství přinesli do Vietnamu misionáři už v 16. století, je v komunistickém státě stále jako náboženství omezováno. Vláda vidí kostely a diecéze jako konkurenci, kterou je potřeba potlačit. Náboženství vláda ale nezakazuje všechna! Jediné vládou tolerované náboženství je budhismus. „Mezi budhistickými mnichy je totiž množství informátorů a tajných agentů. Budhisté mají své představitele i v parlamentu a spolupracují s vládou,“ vysvětluje mladá žena. Dnes jsou vietnamští křesťané druzí nejpočetnější vyznavači křesťanské víry v Asii – tedy po Filipínách. Osm milionů věřících tedy jistě není málo a komunistická vláda se tedy před nimi musí mít na pozoru!