Víc nedáme!
Tvrdí Bělorusko, které v rozporu s dohodami o cenách na tento rok od letošního 1. ledna Gazpromu platí částku, o níž si jednostranně rozhodlo samo – 150 dolarů za 1000 kubických metrů. Podle zmíněných dohod ovšem mělo v prvním čtvrtletí tohoto roku za stejné penzum Gazpromu odevzdávat necelých 170 dolarů a za čtvrtletí druhé dokonce 184 dolarů. Alexandr Lukašenko, který je pro Moskvu už dávno vším jiným, jen ne spolehlivým obchodním partnerem, však má své ceny a smluvní závazky, řádně podepsané oběma stranami, ho zřejmě nezajímají.
Zejména ruská strana má zájem na tom, aby se spor podařilo co nejdřív urovnat. Běloruská delegace, která tuto sobotu jednala s vrcholnými představiteli Gazpromu na okraj Petrohradského ekonomického fóra, však k žádnému rozumnému závěru nedospěla. V této situaci šéf Gazpromu Alexej Miller prohlásil, že počínaje včerejší desátou hodinou dopolední začala na pokyn ruského prezidenta Medveděva jeho firma dodávky do Běloruska postupně omezovat tak, až se dostanou na pouhých 15 % běžného stavu. Těchto 15 % je nezbytných pro udržení celé tranzitní sítě na běloruském území v chodu.
Jaké jsou tedy v této chvíli údajné vzájemné pohledávky obou partnerů? Ruská strana tvrdí, že rozdíl mezi Gazpromem vyžadovanými a běloruskou stranou vyplácenými tarify vytvořil dluh ve výši 192 milionů dolar. Kdyby tento trend pokračoval, Bělorusko by Rusku do konce roku dlužilo 400-500 milionů dolarů. Běloruská strana v této situaci přispěchala s vlastními argumenty: Moskva Minsku naopak dluží přesně 200 milionů dolarů nedoplatků za tranzit ruského plynu do Evropy. Čili jak praví dobré české úsloví, nula od nuly pojde. K tomu ovšem ještě dodejme, že Bělorusové svůj dluh vůči Gazpromu uznávají, ale rádi by ruské straně dlužené peníze neplatili v dolarech, ale ve zboží. Což ovšem podle ruských zákonů není možné.
Zajímavá je v nejnovějším sporu ukrajinská karta, již je, jak se zdá, ruská strana odhodlána hrát. Již zmiňovaný šéf Gazpromu Alexej Miller už v sobotu poplašené evropské zákazníky chlácholil ujištěním, že i kdyby jeho firmě nezbylo než běloruskou rouru úplně uzavřít, je to zcela reálná a stoprocentně využitelná možnost kompenzovat nerealizované tranzitní dodávky především do Polska a Německa přes ukrajinskou potrubní síť. Miller argumentuje tím, že jak vzhledem menšímu tranzitnímu provozu v letních měsících, tak kvůli světové hospodářské krizi je ukrajinská dopravní soustava nevytížená a uzavřené kohouty na běloruské rouře tak ruským dodávkám do Evropy nezpůsobí žádnou potíž. Člověka maně napadne, že přesně stejnou roli jako ukrajinská tranzitní plynovodná síť vůči kterémukoli obchodnímu partnerovi v tuto chvíli budou už v blízké budoucnosti plnit plánované či již dokonce budované ruské plynovody Severní a Jižní proud…
Celá záležitost má ale ještě jeden pozoruhodný háček: Řada ruských informačních serverů se shoduje na tom, že ať už celý spor dopadne jakkoli, bude to další z vítězných Lukašenkových piškuntálií: Tento vrcholný běloruský politický boss, vyškolený sovětskými kolchozy, nakonec ve sporu s daleko větším a politicky i ekonomicky mocnějším sousedem alespoň zčásti dosáhne svého – v daném případě buď slevy, anebo alespoň výhodného splátkového kalendáře…
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
