Veto přehlasováno

Některé přesuny v daních jsou totiž vynuceny právě začleněním České republiky do unie. Jiné s tímto krokem nesouvisí a některé by dokonce mohly nadělat v unii problémy. Pod tlakem času totiž mohlo dojít k přehlédnutí některých sporných pasáží. Možná, že právě z tohoto důvodu nechala vláda hlasování na poslední chvíli. Jak jinak si vysvětlit zoufalé zápolení s časem po vetování příslušného zákona hlavou státu. President republiky přitom pouze využil svého ústavního práva.

Kdyby chtěl být ještě více škodolibý, mohl uplatnit celou lhůtu pro vrácení zákona do sněmovny. Pak by bylo téměř vyloučené, aby koalice veto přehlasovala do konce dubna. Václav Klaus dal nakonec koaličním poslancům šanci stihnout anulování veta ještě před vstupem země do Evropské unie. Přesto by president republiky zrovna nemusel komplikovat život vládě v těch oblastech, které souvisejí s de facto běžnou agendou. Tou je například sestavování rozpočtu a snaha po jeho naplnění.

Právě přesuny sazeb v daních z přidané hodnoty do této oblasti patří. Smůla vládní koalice je v tom, že na Hradě sedí představitel opozice a ještě k tomu ekonom. Takže pokušení ovlivňovat ekonomické chování vlády je v tomto případě velmi silné. Ostatně odmítnutí podepsat zákon o dani z přidané hodnoty není jediným vetem presidenta. Takže Špidlův kabinet by měl s podobnými kroky počítat. Vzhledem k časové tísni se může zdát, že podobné nebezpečí vláda podcenila.

Samozřejmě, že existuje i jiné vysvětlení. A tím je kalkul, že pod tlakem blížícího se vstupu země do Evropské unie a hrozby nesplnění určitých závazků, někteří poslanci zvednou pro kontroverzní zákon ochotněji ruku. Platí to především pro koaliční tábor. V něm zdaleka nepanuje jednota a ani přesuny v sazbách daně z přidané hodnoty nejsou všemi bezvýhradně vítány. S blížícím se prvním květnem však logicky slábla ochota poslanců jít proti vládě a zákon nepodpořit. To se jasně ukázalo při dnešním hlasování. Všichni koaliční poslanci zvedli pro zákon ruku.

Ani to by však nestačilo. Ve sněmovně totiž chyběl dlouhodobě nemocný sociální demokrat Miroslav Vlček. Proto sto první hlas musel poskytnout nezávislý poslanec Petr Kott. Vládní koalice tak poněkud paradoxně vydělala na Kottově slabosti pro alkohol. Kdyby nedošlo k několika jeho výstřelkům, nebyl by vyloučen z ODS i z klubu a těžko by hlasoval ve shodě s vládou. Křehkost vládní koalice pak nejlépe demonstrovala pouť těžce zraněného ministra Cyrila Svobody z nemocnice v Brně do poslanecké sněmovny v Praze. Koalice raději riskovala Svobodovo zdraví, než aby prohrála boj o daň z přidané hodnoty. Právě Svobodova nehoda a anabáze kolem jeho hlasování by mohly vyvolat diskusi o zavedení tzv. klouzavých mandátů.

Ty zjednodušeně znamenají, že pokud se poslanec stane ministrem, nastoupí na jeho místo ve sněmovně náhradník. Po odchodu z vlády se politik vrací do parlamentních lavic. Samozřejmě za předpokladu, že mezitím neskončilo volební období. Většina ministrů je totiž zároveň poslancem. A protože má vládní koalice pouze nejkřehčí většinu sto jednoho hlasu, je účast členů Špidlova kabinetu při hlasováních často životně důležitá. To samozřejmě komplikuje život vládě.

Stačí připomenout rušení některých zahraničních cest právě kvůli nutné přítomnosti ministra při hlasování. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se diskuse na téma tzv. klouzavých mandátů rozproudila. Spíš se na trable pod vlivem úspěšného přehlasování presidentova veta rychle zapomene. Koalice je momentálně spokojena s tím, že dala dohromady sto jeden hlas a že zákon začne platit se vstupem země do Evropské unie. Rovněž v řadách podnikatelů může panovat částečná radost. Hlavně z toho, že zákon zruší nesmyslnou povinnost zaplatit dopředu mimořádnou padesáti procentní zálohu daně z přidané hodnoty. Tím si vláda chtěla zajistit peníze, o které by stát měl dočasně přijít po prvním květnu. Od tohoto okamžiku se přestane platit daň hned na hranicích, proto dojde k určité prodlevě. Povinnost padesáti procentní zálohy mohla přivést některé podnikatele na pokraj krachu. Takže pod vlivem jejího zrušení, možná neberou tak tragicky přesun některých služeb a zboží do vyšší sazby daně z přidané hodnoty.

Spokojenost může být i v opozičních řadách. I když z tohoto tábora budou zaznívat protesty proti vyšším daním, příjem z nich se bude hodit. Po volbách totiž může být současná opozice u moci. Lze si dobře představit, že najednou zapomene na sliby a snížení vyšší sazby daně z přidané hodnoty neprosadí. Spokojena může být rovněž hlava státu. Svým vetem president připomněl koalici, že jeho pravomoci nejsou sice velké, ale že i ony stačí na pořádné zkomplikování života vládě.