Veronika Lefrancois: Itálie si připomíná 700 let Danta Alighieriho a chce ho symbolicky očistit od obvinění z politické korupce
Slavnou Božskou komedii jsme možná všichni nečetli. Nicméně většina z nás má alespoň základní povědomí o Dantově cestě peklem, očistcem a rájem a některé úryvky z tohoto díla dokonce citujeme, aniž si uvědomujeme, odkud pocházejí. Čeští školáci nejspíš Božskou komedii nestudovali do hloubky tak jako všechny italské děti, ale rozhodně o ní ve škole alespoň slyšeli.
Přitom tento poklad světového literárního dědictví by možná nikdy nespatřil světlo světa, kdyby jeho autor nebyl v roce 1302 nespravedlivě odsouzen a vyhnán ze své rodné Florencie, kde do té doby zastával významné pozice v místní politice.
A právě v následujících dvaceti letech hořkého exilu se z neúspěšného politika stal básník. Ve chvíli, kdy se všechny jeho politické ambice ocitly v troskách, obrátil se Dante k literární tvorbě a sepsal mistrovské dílo, které představuje základ italské kultury i italského jazyka. Nicméně do své Florencie se už nikdy nevrátil. Básníkovo putování bylo završeno v Ravenně, kde se také nachází jeho hrobka.
Florenťané začali velmi záhy litovat, že jejich slavný rodák není pohřben v jejich městě, a několikrát v historii se pokoušeli vyvíjet nátlak na Ravennu, aby jim Dantovy ostatky předala. Ve florentské bazilice Santa Croce je pro básníka už po více než jedno století dokonce připraven náhrobek – mnohem honosnější než v Ravenně. Ravenna se ovšem nehodlá vzdát privilegia hostit tělesnou schránku nejslavnějšího italského barda.
Nadbytečná iniciativa
U příležitosti letošního 700. výročí úmrtí Danta Alighieriho jsou po celé zemi v těchto měsících organizovány četné oslavy a kulturní aktivity. Ale nejen to.
Skupina současných právníků se tento rok chopila básníkova soudního případu, aby se po více než 700 letech pokusila o obnovení řízení se slavným Florenťanem a oficiálně ho očistila od údajně nespravedlivého rozsudku. S právníky spolupracuje jeden žijící potomek Danta Alighieriho, a dokonce i potomek soudce, který ho ve 14. století odsoudil. Podle některých historiků však není zcela jisté, že Dantovo odsouzení bylo opravdu nespravedlivé. Někteří mají za to, že obvinění z korupce se alespoň částečně mohlo zakládat na pravdě.
Obnovení procesu je ovšem symbolické gesto, které by básníkovi mohlo posmrtně sjednat nápravu, protože oficiálně má Dante ještě stále zápis v trestním rejstříku města Florencie. Tato iniciativa je jistě zajímavá, ale koneckonců vcelku nadbytečná. Dante si přece účty se svými politickými protivníky už dávno vyřídil. Všechny do jednoho, včetně papeže Bonifáce VIII., je šmahem poslal do svého básnického pekla a tam je také dodnes najdeme, budeme-li listovat Božskou komedií.
Nebylo by hezké, kdyby se i v naší době političtí odpůrci vzájemně kritizovali ve verších?
Autorka je publicistka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
