Věříme ekonomice a Fischerovi

6. říjen 2009

První jednoznačně dobrá zpráva pro období krize přišla ze statistického úřadu. Zvýšila se totiž důvěra v českou ekonomiku a to zvláště u spotřebitelů.

Nárůst důvěry je tak výrazný, že to Česko nezažilo právě od počátku krize.

Samozřejmě, zatím jde jen o takzvaná měkká data, která bude muset potvrdit reálný vývoj v továrnách, obchodech a na účtech domácností. Ovšem samotná lepší nálada stojí za pozornost. Jednak může ilustrovat, že se v ekonomice děje něco pozitivního, jednak může oživit trhy s investicemi i se zbožím. Dobře naložení lidé raději utrácejí, než když jsou v depresi.

Běžní občané se přestali bát krize jako takové. To vychází nepochybně z každodenní zkušenosti. Když se tak dlouho hrozilo temnými zítřky, většina lidí skutečně omezila spotřebu. Po nákupních orgiích několika minulých let ale jde spíše o pozitivní jev. Lidé v žádném případě nešli tak daleko, aby snižovali svou životní úroveň, a pokud se jejich nálada nezhorší, budou se držet uměřené spotřeby.

Důvěra občanů potvrzuje údaje o trhu práce z posledních dvou měsíců. Růst nezaměstnanosti výrazně zpomalil a tak nelze vyloučit, že období velkého propouštění máme za sebou. Ještě není vyloučeno, že koncem roku k masovému propouštění opravdu dojde, optimismus však roste. Nálada se zlepšila také podnikatelům, nejvíc v průmyslu. Tento údaj je klíčový. Právě průmyslníci měli po vypuknutí krize nejhorší náladu ze všech, protože jejich firmy nejhůř odnesly pád exportu. V posledních měsících je však z jejich pohledu očividně lépe a platí to i poté, co skončilo německé šrotovné. Průmysl ožívá a právě zde se bude čekat s největším napětím na čísla o produkci, která by současné naděje potvrdily.

Není ovšem všechno úplně skvělé, protože už dvanáctý měsíc klesá důvěra ve stavebnictví, obchodu a ve službách. Dá se však upozornit, že v těchto oborech se krize projevuje postupně. Například stavební firmy i obchody si teprve uvědomují, že pokles spotřeby občanů bude trvalejší a na úroveň roku 2007 se tak rychle nevrátí. Tím se však celkový pozitivní scénář nevylučuje. Nejdříve musí jít nahoru průmyslové firmy, které v Česku zajišťují 40 procent pracovních míst. Jejich zaměstnanci s vyššími platy pak začnou víc nakupovat a stavět.

Když se důvěra v ekonomiku výrazně zvýšila právě v září, tak to ukazuje, jak málo lidé i firmy spojují své ekonomické vyhlídky s politikou. Září bylo pro českou politickou scénu krizovým měsícem, kdy se odložily plánované volby a kdy se ukázalo, že úřednická vláda přežije nejméně do příštího jara. Z indikátorů důvěry se zdá, že veřejnost tuto likvidaci politického života spíše uvítala. Vyhlídka, že kontrolu nad zemí převezme nikým nezvolená vláda odborníků, se každému líbí a spojuje s tím lepší budoucnost.

Dokonce se zdá, že lidé vítají úspory obsažené v Janotově balíčku. Přinejmenším to asi platí pro podnikatele, kteří se překvapivě dokázali vzdát daňových výhod za 25 miliard, jen aby státnímu rozpočtu v potížích pomohli.

Český statistický úřad věští, že v nejbližších měsících vyjdeme z krize. Zima nebude tak krutá a napřesrok na jaře už bude svět jako dřív, než také na Česko dopadly důsledky kolapsu největších finančních trhů. Přesto není situace tak skvělá, aby bylo těžké vymýšlet také černé scénáře. Lepší nálada se také může obrátit k horšímu hned v říjnu, což je nakonec poměrně běžný sezónní výkyv.

Naděje na větší spotřebitelskou důvěru mohou hned v příštím roce pohřbít opatření dnes tak populární Fischerovy úřednické vlády. Janotův balíček totiž nepřipravuje zemi na procházku růžovou zahradou. Zachraňuje veřejné finance před hlubším propadem, který by mohl vést až někam ke krachu po maďarském způsobu. Ovšem zvyšuje daně za spotřebu a snižuje platy státním zaměstnancům. V období rostoucí nezaměstnanosti to může výrazně snížit domácí poptávku, tedy zájem spotřebitelů utrácet.

Obchodníci a stavitelé se tedy nemusí zlepšení dočkat a Česko tak může zasáhnout druhá vlna krize. Tentokrát ji způsobí pokles spotřeby, který nedokáže růst průmyslu vyrovnat.

Temný scénář berou čeští ekonomové a politici v zásadě na lehkou váhu. Mají k tomu své důvody. Česko závisí na zahraniční poptávce, stejně ve zlém jako v dobrém. Pokud krizi překoná Německo, nemusíme se obávat pádu domácí poptávky, protože další případný poryv krize opět překoná export. Z krize se vyexportujeme stejně jako to počátkem desetiletí dokázaly východoasijské ekonomiky.

Vyhlídky tedy nejsou ani v nejmenším špatné. Český průmysl a export možná už krizi překonaly. Pokud by se náhodou se svým růstem opozdila spotřeba, může nám pomoci očekávané zlepšení v sousedním Německu. Chladnokrevní finančníci Fischerovy vlády nás přitom mohou zachránit před pádem veřejných financí.

Byl by to krásný konec krize, která nás ještě tak ani krutě nezasáhla.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Holub
Spustit audio