Veřejný prostor není ničí obývák, říká umělec Horák
Proč obrazy nepotřebují názvy? Jaký vliv má umění na školství a společnost obecně? Nebo proč moderní umění nemusí být jen černá čára na bílém plátně? O tom v Osobnosti Plus hovoří propagátor a popularizátor současného výtvarného umění, držitel ceny Magnesia Litera a absolvent Fulbrightova stipendia Ondřej Horák.
Ruce za záda a klid je výstava na pražském Žižkově, která chce reflektovat stav českého školství. Ondřej Horák, který je jejím kurátorem, ale podotýká, že výstava má spíš otevřít debatu, jestli se děti cítí ve školách dobře a jaký vliv na to může mít prostředí školy. Některé školní budovy a jejich interiéry totiž vypadají úplně stejně jako před sto lety.
Čtěte také
„Když mluvíme o přeměně fungování školy a o tom, jak bychom dětem měli dávat větší prostor vlastně ve všem, a to znamená i v úvahách, v jakém prostoru by se chtěly vzdělávat, tak mi to vlastně nekonvenuje. Je to taková zvláštní situace,“ komentuje vzhled škol Horák.
Zároveň dodává, že společnost míří správným směrem. Vzhled škol je podle něj čím dál tím více konzultován s širší škálou odborníků, jako jsou architekti nebo urbanisti. Prostoru se dostává i dětem.
„Role umění může být ve společnosti daleko větší, než jaká je mu často přisuzována. Pro mě umění nekončí tím, že je vystavené v galerii. Popravdě řečeno mě takové umění až tolik nezajímá. Mne vlastně zajímají schopnosti umění komunikovat a posouvat naši společnost,“ dodává Horák.
Čtěte také
Současné výtvarné umění má podle něj tu výhodu, že mohou umělci využít bezmezné množství prostředků k sebevyjádření a k vytvoření uměleckého díla. To, že se forma neustále mění a vyvíjí, může zároveň působit i negativně.
Protože se tak umění stává pro širokou veřejnost neuchopitelné. Zároveň Horák zdůrazňuje, že je na díle důležitá především reakce, kterou dokáže vyvolat, nebo schopnost díla komunikovat a vyvolat diskuzi.
„To, co umění umí, je ve vás probouzet emoce. Pozitivní i negativní. To je jeho obrovská schopnost. Existují obrazy, před kterými se rozpláčete a existují díla, před kterými se můžete smát,“ komentuje.
Veřejný prostor a umění
Po roce 1989 se otevřel umění i veřejný prostor. Po době, kdy bylo umělecké přetváření veřejného prostoru nežádoucí, jsme se dostali do bodu, kdy se tam mohl umělecky angažovat téměř každý.
Čtěte také
„Veřejný prostor není ničí obývák. Je to prostě prostor nás všech,“ myslí si.
Podle něj bychom neměli zanevřít ani na dočasná díla, která nebudou na místě navždy. Vzniká tak spoustu nových projektů od talentovaných lidí, kteří dostanou prostor na umístění svých děl.
O tom, proč má Ondřej Horák umělecké jméno Fuczik, jak vnímá současné moderní umění, jaký vliv má umění na školství, veřejný prostor a společnost obecně si můžete poslechnout v pořadu Osobnost Plus. Moderuje Michael Rozsypal.
Související
-
Meda Mládková byla buldozer, ale „jela“ tím správným směrem, myslí si historik umění
Nový díl cyklu Jak to bylo doopravdy připomene mecenášku umění Medu Mládkovou.
-
Patnáct let centra současného umění DOX
DOX je nejen galerie, ale i multifunkční sál DOX+, vzducholoď Gulliver, Archiv výtvarného umění, kavárna, knihkupectví, přednášky, koncerty, čtení a mnoho dalšího.
-
Umění pomáhá společnosti myslet kolektivně. To se hodí v debatě o nutné změně, říká skotský režisér
Divadlo, film, literatura a další kulturní kanály nabízejí dobrý prostor i prostředky, jak mluvit o složité a vnitřně rozporuplné problematice změny klimatu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.