Veřejný prostor není ničí obývák, říká umělec Horák

Ruce za záda a klid je výstava na pražském Žižkově, která chce reflektovat stav českého školství. Ondřej Horák, který je jejím kurátorem, ale podotýká, že výstava má spíš otevřít debatu, jestli se děti cítí ve školách dobře a jaký vliv na to může mít prostředí školy. Některé školní budovy a jejich interiéry totiž vypadají úplně stejně jako před sto lety.

Čtěte také

Ve výtvarném a hudebním umění už bylo skoro vše vymyšleno. My z toho můžeme jen čerpat a přetvářet, říká výtvarník Janovský

„Když mluvíme o přeměně fungování školy a o tom, jak bychom dětem měli dávat větší prostor vlastně ve všem, a to znamená i v úvahách, v jakém prostoru by se chtěly vzdělávat, tak mi to vlastně nekonvenuje. Je to taková zvláštní situace,“ komentuje vzhled škol Horák.

Zároveň dodává, že společnost míří správným směrem. Vzhled škol je podle něj čím dál tím více konzultován s širší škálou odborníků, jako jsou architekti nebo urbanisti. Prostoru se dostává i dětem.

„Role umění může být ve společnosti daleko větší, než jaká je mu často přisuzována. Pro mě umění nekončí tím, že je vystavené v galerii. Popravdě řečeno mě takové umění až tolik nezajímá. Mne vlastně zajímají schopnosti umění komunikovat a posouvat naši společnost,“ dodává Horák.

Čtěte také

Když někdo řekne, že mladá generace je přecitlivělá, beru to jako kompliment, říká zpěvačka Pam Rabbit

Současné výtvarné umění má podle něj tu výhodu, že mohou umělci využít bezmezné množství prostředků k sebevyjádření a k vytvoření uměleckého díla. To, že se forma neustále mění a vyvíjí, může zároveň působit i negativně.

Protože se tak umění stává pro širokou veřejnost neuchopitelné. Zároveň Horák zdůrazňuje, že je na díle důležitá především reakce, kterou dokáže vyvolat, nebo schopnost díla komunikovat a vyvolat diskuzi.

„To, co umění umí, je ve vás probouzet emoce. Pozitivní i negativní. To je jeho obrovská schopnost. Existují obrazy, před kterými se rozpláčete a existují díla, před kterými se můžete smát,“ komentuje.

Veřejný prostor a umění

Po roce 1989 se otevřel umění i veřejný prostor. Po době, kdy bylo umělecké přetváření veřejného prostoru nežádoucí, jsme se dostali do bodu, kdy se tam mohl umělecky angažovat téměř každý.

Čtěte také

Praha: Revoluční myšlenkou podoby metropole se stal princip zahradních měst a vilových čtvrtí

„Veřejný prostor není ničí obývák. Je to prostě prostor nás všech,“ myslí si.

Podle něj bychom neměli zanevřít ani na dočasná díla, která nebudou na místě navždy. Vzniká tak spoustu nových projektů od talentovaných lidí, kteří dostanou prostor na umístění svých děl.

O tom, proč má Ondřej Horák umělecké jméno Fuczik, jak vnímá současné moderní umění, jaký vliv má umění na školství, veřejný prostor a společnost obecně si můžete poslechnout v pořadu Osobnost Plus. Moderuje Michael Rozsypal.