Věra Čáslavská: Odchod legendy

O smrti legendární sportovkyně obšírně referují slovenská média. Server Dennik N píše o odchodu velké osobnosti. Autor článku uvádí: „Čáslavská se v roce 1968 přidala ke kritikům okupace Československa na olympijské hry do Mexico City odlétala se slovy: Obětovala bych všechny své dosavadní medaile za letošní vítězství. Protože nebojujeme za sebe, ale za nás za všechny. A naši lidé si zaslouží vítězství.“

Legenda, kterou na rukou nosili. Obdivovaná, oslavovaná, svého času druhá nejoblíbenější žena planety po Jacqueline Kennedyové. Držitelka sedmi zlatých a čtyř stříbrných olympijských medailí, ale taky pevných zásad a jasných postojů už v době, kdy se za to tvrdě platilo. Má za sebou těžké boje nejen sportovní. Ten poslední boj prohrála. Věra Čáslavská zemřela. Olgy Sommerové, která natočila dokument Věra 68 a byla velmi blízkou přítelkyní Věry Čáslavské, jsem se zeptala na nejsilnější zážitek, který si s paní Věrou spojuje.

Autor článku pro agenturu AP podotýká, že mnozí nikdy nezapomenou na její tichý protest proti invazi. Na stupínku po boku sovětské gymnastky, s níž se dělila o zlato, odvrátila hlavu a hleděla do země. Toto gesto a její výsledky z ní udělaly hvězdu olympijských her v Mexiku, píše agentura AP. Jak dodává, ve vlasti pak Čáslavská čelila perzekuci komunistického režimu. Jako trenérka mohla pracovat až po roce 1974, později, na přelomu 70. a 80. let působila jako trenérka v Mexiku.

Autor článku na serveru Denník N dodává, že v letech 1990 až 1996 byla Čáslavská předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995 až 2001 členkou Mezinárodního olympijského výboru. Na serveru se také dočteme, že nejúspěšnější olympioničce v dějinách bývalého Česko-Slovenska v roce 2014 udělili čestné členství ve Slovenském olympijském výboru. V roce 2013 slavnostně darovala dvě ze svých zlatých olympijských medailí do sbírek Slovenského sdružení tělesné kultury, jeho Muzeu tělesné kultury. Šlo o medaile z olympijských her z roku 1964 v Tokiu a z roku 1968 z Mexico City.