Velmi křehká konstrukce

Nejde o drobnosti jako o instalaci lampy do pokoje, nebo o připevnění poličky do kuchyně. Naopak musí být vybudovány základy. A těmi jsou jednak koaliční smlouva, jednak obsazení domu nájemníky a to včetně těch prominentních, kteří by měli usednout do ministerských křesel. V konfrontaci s termínem, dokdy by mělo být všechno hotovo, lze tvrdit, že půjde o projekt nestabilní, který by se mohl při první vážnější krizi zhroutit. Rozeberme si základy cihlu po cihle. Tmelícím prvkem konstrukce by teoreticky měla být koaliční smlouva včetně programového prohlášení vlády. O něm na veřejnosti neexistuje dostatek informací a možná, že o jeho jasných obrysech nemají představu ani hlavní architekti projektu.

Z náznaků lze přesto soudit, že půjde o dokument velmi obecný, aby v něm našli uspokojení všichni koaliční partneři. Například fráze o pokračování reformy veřejných financí se v nějaké obecné verzi v prohlášení určitě objeví. Takže se mohou různě vykládat. Například tak, že bude vyhověno těm sociálním demokratům, kteří volají po vyšším zdanění příjmů bohatých. Stejně si však pod tímto pojmem lze představit deregulaci nájemného a razantní důchodovou reformu. Zkrátka nová vládní koalice se bude opírat o velmi vratký program. Její výhodou naopak bude, že ať prosadí cokoli, bude to možné vysvětlovat jako plnění záměrů vlády. Hodně bude samozřejmě záležet na tom, aby některé věci, které jsou proti srsti jednoho z koaličních partnerů, neprosadil zbytek koalice s pomocí opozice.

V tom však těžko zabrání existence nějakého tzv. blokačního paragrafu. Dalším stavebním kamenem, který by měl zajistit stabilitu koaliční vlády, by měla být účast všech tří předsedů koaličních stran v ní. Pouze tak lze zabránit taktizování a hraní na chytrou horákyni, že jsem a nejsem zodpovědný za jednotlivé vládní kroky. V případě Miroslava Kalouska by bylo velmi překvapivé, kdyby se stal součástí nového kabinetu. Naopak vše nasvědčuje tomu, že se mu do nové vlády příliš nechce a že si buduje pozici po příštích volbách, kde by mohla vzniknout nová koalice občanských demokratů a lidovců. Samozřejmě nejdůležitějším předpokladem ke vzniku nové vlády a k její stabilní existenci je dlouhodobá a jednoznačná podpora koaličních poslanců.

Tím spíš, že jich má být pouze sto jedna. To samozřejmě nezajistí žádné podpisy. Ty mohou být maximálně dobré k tomu, aby je Stanislav Gross předložil presidentovi republiky a doložil, že má příslib podpory ve sněmovně. I tohoto gesta už nyní využívají, někteří poslanci a dávají Grossovi najevo, že jim musí vyjít vstříc. Stačí namátkou připomenout výtky sociálních demokratů Kavana a Laštůvky, které lze chápat jako vzkaz Grossovi, že si nepřejí setrvání současného ministra zahraničí ve funkci. Ani sto jeden podpis však neznamená, že bude mít Gross vyhráno. Jednak je pravděpodobné, že by se hlasování o důvěře zúčastnilo pouze sto koaličních poslanců. Sto první je totiž vážně nemocný a ve sněmovně by měl chybět. Přesto by stovka pro potvrzení vlády stačila.

Nesměl by se však nalézt ani jeden jediný poslanec, který by si vše na poslední chvíli rozmyslel. I kdyby se přes toto úskalí Grossův kabinet přenesl, mohl by časem narazit na jednu kuriozitu. Tu představuje osoba Petra Kotta. Ten se rozhodl vstoupit do klubu unionistů. Na televizní obrazovce působí momentálně dobře a vizuálně nic nenasvědčuje tomu, že by znovu propadl alkoholu. V dobách kdy tomu bylo jinak, se často objevoval na veřejnosti značně potlučen. Pokud by opět propadl alkoholu a opustilo by ho štěstí, nemusel by nějaký podobný karambol přežít. Samozřejmě jde o teoretickou spekulaci a nic podobného poslanci Kottovi nepřeji. V této teoretické rovině by pak došlo ke kuriozitě. Vzhledem k tomu, že byl zvolen na kandidátce občanských demokratů, nastoupil by za něj do sněmovny náhradník, tedy představitel ODS.

Tím by vláda ztratila většinu. Znovu opakuji, jde o spekulaci, jejíž naplnění si nikdo normální nemůže přát. Na druhé straně ji nelze úplně vyloučit. I z toho lze vyvodit, že projekt nové vlády je značně vratký a může se kdykoli zhroutit. Stavbu by naopak měly zpevnit sloupy tvořené různými lobbyistickými zájmy. Ty by podle mnohých měly být hlavním tmelem projektu. V tomto případě bude samozřejmě záležet, nakolik tato opora nebude vadit občanským demokratům a těm lobbyistickým uskupením, pro které by bylo výhodnější jiné složení vlády.