Velkolepá drobná práce Česko-německého fondu budoucnosti

1. červenec 2008

Často si začneme vážit něčeho teprve tehdy, když nám to ostatní začnou závidět. Tak je tomu s Česko-německým fondem budoucnosti, který právě dnes oslavil na ministerstvu zahraničí deset let své existence slavnostním setkáním. Tento nástroj k podpoře česko-německé spolupráce nám závidí především aktivisté na rakousko-české hranici, kteří už delší dobu žádají od vlád v Praze a ve Vídni něco podobného.

Totiž instituci, která by nevyžadovala plnění sáhodlouhých byrokratických předpisů a dotazníků, jako je tomu v případě žádostí o finanční podporu z Bruselských fondů. Není třeba přemýšlet o komplikovaných projektech s přesnými záměry. Na Fond budoucnosti je možné obrátit se s žádostmi i o zcela drobné sumy. Lidé k jejich vyplnění nepotřebují poradce a dostanou peníze na úplně obyčejné věci. Na autobus například, který doveze jeden spolek přes hranice na návštěvu k jinému spolku, Anebo zaplatí přenocování pro školní třídu. Úplné maličkosti. Ale pro srůstání regionů, rozdělených železnou oponou, k nezaplacení.¨

Ženy z vesničky na Šumavě jedou na kafe k ženskému spolku v Bavorském lese, povídají si rukama nohama o dětech, vyměňují si recepty a návody na pletení. A přitom zjišťují, že "ti odtamtud" vůbec nejsou tak jiní. Že mají podobné starosti, zlobí se kvůli špatným známkám svých dětí a mají strach, aby v padesáti nepřišly o práci.

Jistě: jen málokterá z nich bude tyto kontakty pěstovat i poté, co fond přestane platit autobus. Všechny si ale zapamatují, že lidé na druhé straně jejich domovských hor je nijak neohrožují. A o to jde.

Díky angažovaným učitelům na obou stranách hranice se české a německé děti vydávají po starých stezkách, které obě země kdysi spojovaly, sledují společně stopy místních svatých, anebo jenom hrají fotbal. Bez finanční podpory Fondu budoucnosti by to samozřejmě šlo také, ale zdaleka ne tak rychle a tak často. Přátelství, která přitom byla navázána, vydrží až do dospělosti a kooperace, které na tomto základě vzniknou, budou stabilnější než ty, naordinované shora.ů Asi nejdůležitější zkušenost, kterou lidé v pohraniční oblasti díky Fondu budoucnosti v uplynulých deseti letech udělali, ovšem je, že jsou na sebe navzájem odkázáni. Aby dostali příspěvky z Fondu, musejí mít na druhé straně partnery. A tak obyvatelé české šumavské vesnice udělali například nanejvýš nezvyklou zkušenost, že v době, kdy čeští řemeslníci jezdili pracovat do Německa, pracovali u nich bavorští truhláři. Spolu s českými kolegy totiž dávali dohromady projekt keltské vesnice, financovaný zčásti z bruselských peněz. I pro další kulturní projekty, například pro židovské muzeum Šimona Adlera na Dobré vodě nebo pro tamní skleněný oltář v kostele svatého Vintíře se museli dát dohromady lidé z Hartmanic s podobně smýšlejícími z Ricnhanchu, Regenu nebo Pasova.

Na jistou hranici narazíte při oficiálních příležitostech, ale to souvisí spíš s mentalitou. Totiž s tím, že Češi nemívají pro to, jak se Němci vyžívají ve spolkovém životě, moc velké pochopení. Připadá jim to moc organizované a na povel. Obráceně se Němci zase děsí nad českým sklonem k improvizaci, který jim připadá příliš chaotický. Na povrch to občas vyplave při různých oslavách, kdy čeští radní mívají potíž dát dohromady delegaci, která by organizovaně odjela potřást rukou sousedům. S tím Němci naopak problém nemívají. Od té doby, co zpevňuje kurs koruny, přijíždějí ale i Češi na pivo přes hranice. Jen tak, podívat se. To ale už ve vlastní režii.

Jistě: Fond budoucnosti nezmůže všechno. Nemůže například pohnout bavorského ministerského předsedu, aby konečně přijel do Prahy na oficiální návštěvu. A zrovna tak nemůže přinutit české šéfa kabinetu, aby jasně signalizoval, že návštěva ze sousední spolkové země, ze které k nám přichází 60 procent německých investic, je v Praze vítaným hostem.

S léty stagnující politickou situací mezi Českem a Bavorskem jsou hospodářské a mezilidské vztahy ve stále ostřejším kontrastu. Hospodářství vzkvétá díky pádu železné opony a vstupu Česka do EU. Napětí v mezilidských vztazích se uvolnilo díky stoupajícímu počtu vzájemných setkání. A v neposlední řadě díky tomu, že dorostla mladá, nezatížená generace, schopná převzít za minulost odpovědnost. A to i na české straně, jak dokázalo víkendové vztyčení pamětního kříže na místě poválečného masakru na Němcích v Loděnici na Berounsku. Němečtí a čeští sousedé spolu dnes nejen vycházejí, ale zjišťují, že se mohou spolehnout na sebe navzájem. Bez stovek drobných projektů, podpořených Česko-německým fondem budoucnosti, by se to sotva mohlo podařit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio