Velká Británie se zmítá ve vládní krizi

Ve virtuálním světě televizní politiky jako by, až do této chvíle, všichni žili v domnění, že tvrdé výroky politiků či senzacechtivě novinové titulky nemohou zabíjet. Smrt Davida Kellyho jenom znovu ukazuje, že tomu tak není. Komentář sobotních The Times to shrnul slovy:"Úpornost vlády, arogance BBC, bezohlednost sdělovacích prostředků a nabubřelost Parlamentu, to všechno hrálo roli v této tragédii". Konec citátu.

Vláda se, až příliš úporně, snažila prokázat, že novináři BBC zkreslili to, co jim David Kelly řekl. Vedení BBC, ve snaze ochránit svoje novináře, rozpoutalo zcela zbytečný, a čistě politický, souboj s vládou, ve kterém jak se dnes ukazuje, zkreslilo skutečnost. Sdělovací prostředky rozpoutaly na Davida Kellyho doslova hon. Několik dní nemohl ani spát u sebe doma a při parlamentním slyšení označil za hlavní poučení z celé kauzy: "Už nikdy nemluvit s novináři".

A pompézní nabubřelost poslanců, z nichž jeden před televizními kamerami Davida Kellyho, při stejném parlamentním slyšení, dokonce nazval "šmejdem", určitě nemohla nepřispět k jeho vyčerpání. Viditelně šokovaný premiér Tony Blair, který se o Kellyho smrti dozvěděl při nočním letu ze Spojených států do Japonska, musel čelit i brutálně bulvárním otázkám, například, zda cítí krev na vlastních rukou.

V té chvíli učinil to nejlepší ze všech možných rozhodnutí. Okamžitě nařídil nezávislé soudní vyšetřování celé kauzy, vedoucí ke smrti Davida Kellyho a zavázal vládu předložit všechny dokumenty a všechna svědectví, o které vyšetřovatel požádá. Také okamžité pověření jednoho, vůbec nejrespektovanějších britských právníků, lorda Huttona, vedením vyšetřování, se pro Blaira ukázalo být dobrým tahem. Ukázal tak, že je přesvědčen, že vláda má čisté svědomí a nemá co skrývat. Stále více pozornosti a kritiky se tak soustřeďuje na vedení BBC.

David Kelly prohlásil před parlamentním výborem minulé úterý, že nevěří, že by byl hlavním zdrojem reportáže BBC. Řekl, že nevidí způsob, jakým by novinář Andrew Gilligan mohl, z jejich konverzace, dojít k tak autoritativnímu prohlášení, které publikoval. Svému příteli, zkušenému televiznímu reportérovi Tomu Mangoldovi, Kelly svěřil odhad, že tak v 60ti procentech Gilliganovi reportáže poznává svoje výroky. Odkud tedy bylo oněch zbývajících 40 procent.

Vedení BBC ovšem tvrdošíjně trvalo na tom, že informace pocházely z více zdrojů ze zpravodajských služeb. Teprve po Kellyho smrti vedení BBC přiznalo, že David Kelly sám byl hlavním zdrojem informací. Kelly ovšem nikdy nebyl pracovníkem zpravodajských služeb. Ze všech stran se o víkendu ozývaly, spolu s výrazy politování a soustrasti s rodinou, i radikální požadavky, tu na rezignaci Blairova kabinetu, celého vedení BBC, stejně jako stížnosti na mrchožroutské manýry britského politického bulváru.

Konzervativní opozice dokonce žádala, aby premiér přerušil významnou cestu do Jižní Koreje a Číny, kde jednal o řešení krize kolem severokorejských jaderných zbraní. Navíc měl, podle konzervativců, okamžitě svolat mimořádné zasedání Dolní sněmovny. Blair to odmítl a vyzval k zamyšlení nad všemi okolnostmi, které vedly ke smrti Davida Kellyho. Zbytek je prý už v rukou nezávislého soudního vyšetřování.

David Kelly, a na tom se shodují všichni, byl prototypem vědce i loajálního státního úředníka. V roce 1988 zabránil tomu, aby Irák získal z britských laboratoří aktivní kmeny antraxu. V 90-tých letech Saddám Husajn osobně trval na jeho vyhazovu z týmu mezinárodních zbrojních inspektorů. Kelly, jak se ukazuje, byl ve svém oboru doslova legendou. Ani to mu ovšem nepomohlo, když se zticha laboratoře dostal do soukolí bitvy mezi vládou a BBC. Tony Blair prohlásil, že je připraven převzít zodpovědnost, pokud vyšetřování prokáže pochybení vlády. Vedení BBC se k podobnému gestu ještě neodhodlalo.