Včera skončil ve slovenském hlavním městě Bratislavě další rusko-americký summit

Jako obvykle v podobných případech je proto třeba vycházet spíš z narážek a náznaků. Podle známého maďarského listu Magyar Hírlap prý Vladimir Putin vypadal na tiskové konferenci po téměř třech hodinách jednání o dost unaveněji než jeho americký protějšek. Z toho autorm článku usuzuje, že rozhovor nakonec nebyl tak idylický, jak se oba prezidenti snažili naznačovat. Ani jeden z prezidentů však jím rozhodně nemusel být zklamán.

Někteří političtí pozorovatelé rovněž poznamenávají, že setkání nemělo vlastně žádnou jasnou a závažnou agendu a že bratislavská schůzka byla zejména ze strany George Bushe jen poslední etapou usmiřovacího tažení po Evropě, která jak ve své západní části, tak i na východě kritizuje americký postup v Iráku.

George Bush vypadal v Bratislavě velmi ofenzivně a svého ruského partnera zřejmě přesvědčil například o tom, že by nebylo dobré, aby taková země jako Írán měla v budoucnu jaderné zbraně. Toto téma je přitom v rusko-amerických vztazích odjakživa explozívní, protože bývalý Sovětský svaz a poté Rusko bylo a je nejdůležitějším garantem iránského jaderného programu.

Kdo čekal, že Vladimir Putin se dočká tvrdé kritiky za politiku tzv. řízené demokracie, za represe vůči některým reprezentantu nového ruského velkokapitálu jako je Michail Chodorkovskij, za porušování demokratických principů, jehož markantním příkladem je v současném Rusku především způsob výběru a schvalování nových gubernátorů, nedočkal se. George Bush sice vyslovil pár obecných poznámek o obavách americké strany o osud demokracie v Ruské federaci, ale jedním dechem dodal, že každá země vyrůstá z jiné historie a jiných tradic.

Podobná diplomatická opatrnost je jistě na místě. Američané přece musejí vědět, že Vladimir Putin má v řadě svých kroků, které při pohledu z Evropy či zeza oceánu vypadají vskutku drasticky - připomeňmě si například již zmiňované jmenování gubernátorů, které sice schvaluje místní zákonodárný orgán, ale případné kandidáty navrhuje sám prezident - značnou podporu obyvatelstva. Právě zmiňovaný způsob instalování těchto hlav jednotlivých subjektů ruské federace se podle ruského vysílání Rádia Svoboda, Rádia Svobodná Evropa zamlouvá až 60 procentům lidí. Podobné je to i s případem firmy Jukos a vězněním jejího bývalého šéfa Michaila Chodorkovského. Ten se podle názoru prostého Rusa musel svého majetku domoci podvodně, ba zločinně. Milionář je pro většinu Rusů ještě stále člověk a priori podezřelý. Také čečenská válka se řadovému ruskému občanovi nejeví jako odporné a nelítostné jatky, ale jako vynucená potřeba hájit ruské zájmy v citlivé oblasti.

I tohle jsou patrně důvody, proč se americký prezident na bratislavské schůzce držel spíš zpátky. Novinový titulek, hlásající, že Bush Putina na Slovensku káral, je proto buď výsledkem omylu, anebo záměrné senzacechtivosti. Rusko-americké vztahy označovaly obě strany už dlouho před schůzkou za dobré, a takové taky jsou. Uvědomíme-li si, že Rusko je navíc přinejmenším potenciálně důležitým patrnerem Spojených států ve válce proti terorismu, tak tu vlastně není žádný důvod, aby se někdo právě tyto vztahy snažil zhoršit.