Vánoční zadlužování

Nejlogičtější vysvětlení této záhady je psychologické. Své vánoční dluhy se stydíme přiznat. Něco nám říká, že cena dárků Vánoce nedělá, podstatné že je být se svými blízkými kolem slavnostně prostřeného stolu s vánočním kaprem, zapalovat prskavky na vánočním stromečku a naslouchat koledám. Tento hlas chválící kouzlo skromných tradičních Vánoc je ale slabý, daleko silněji na nás působí vábení vánočně vyzdobených obchodů a nápověda všudypřítomné reklamy. Pro člověka, který rád nakupuje, jsou Vánoce skvělým alibi, aby se neohlížel na nějakou tu tisícovku. Záhy je peněženka prázdná, aniž by nápady na skvělé dary byly vyčerpány. A půjčit si je tak jednoduché.

Dluhy bude samozřejmě třeba splatit, a tak by se mohlo zdát, že česká společnost na Vánoce dodatečně zanevře. Naštěstí k Vánocům patří kouzlo a vánoční kouzlo si poradí i se suchou statistikou. Hezké Vánoce lze mít jak s drahými dary, tak i bez nich. Zadlužuje se zpravidla ten, kdo si to může dovolit. Statistický průměr, podle kterého připadne po Vánocích na jednoho občana přes třicet tisíc korun dluhu, je skutečně pouze průměrem. Navíc nás ekonomové uklidňují, že ve srovnání s jinými vyspělými státy naše zadlužení není velké. Otázkou dnešního dne tak není, jak v příštích měsících zaplatit dluhy. Teď jde o to, zda jsme dárky dobře vybrali, zda překvapí, potěší a přispějí k tomu, že se na sebe budeme usmívat. A nejspíše budeme. I když někteří trochu na dluh.