Válka v jižní Americe nebude

K porušení ekvádorského výsostného prostoru došlo začátkem března, kdy kolumbijské helikoptéry zaútočily na tábor partyzánů - teroristů z organizace FARC, kteří se po záškodnických akcích ve vlasti uchylovali do ekvádorského či venezuelského příhraničí. Vždycky se spoléhali na to, že za hranice je kolumbijské ozbrojené síly pronásledovat nebudou. Faktem je, že Bogota okamžitě informovala Quito a za incident se omluvila. A pak ještě dvakrát, kdykoli si to president Rafael Correa přál. Možná kdyby kolumbijský president Álvaro Uribe mlčel a nikomu nic neříkal, trvalo by dlouho, než by se přišlo na to, že jeho vojáci překročili ekvádorské hranice. Stalo se totiž relativně nedávno, že armády Ekvádoru a Peru, které postupovaly proti sobě, se v pohraničním pralese minuly.

Co se stalo, nemůže se odestát, Uribe nemlčel. Venezuelský president Hugo Chávez, který nejprve vyskočil jak čertík z krabičky, aby prý bránil ekvádorské zájmy, rychle zařadil zpátečku. Ještě před verdiktem Organizace amerických států prohlašoval minulý týden, že je třeba konflikt smírně urovnat. Předtím ovšem harašil na hranici zbraněmi a ve svém pravidelném týdenním pořadu prohlašoval, že kdyby se něco podobného jako Ekvádoru stalo Venezuele, určitě by odezvou byla válečná odveta.

Možná si Chávez pozorně přečet studii Jihoamerická vojenská bilance, kterou v těchto dnech vydala prestižní Nadace bezpečnosti a demokracie. Konstatuje se v ní, že Kolumbie má v jižní Americe po Brazílii nejlepší armádu. Nejen, že má čtvrt milionu vojáků, ale jsou také výtečně vycvičeni, často ve Spojených státech. To kvůli bojům s partyzány. A k tomu má na jižním subkontinentu také nejvíc bojových a přepravních vrtulníků severoamerické a ruské výroby. Naproti tomu Venezuela od roku 2004, tedy za Chávezovy vlády, investovala do armády čtyři miliardy dolarů, tedy jednu miliardu ročně. Většinu peněz vložila do koupě ruských letadel SU-30 a do ručních zbraní rovněž ruské výroby. Vojáků nemá ani 60 tisíc a jsou špatně vycvičeni.

Umírněnější tón nasadil Hugo Chávez možná také proto, že už není ve své vlasti tak oblíben jako na začátku své vlády nebo ještě před rokem. Zestátňování ropných vrtů vede k omezování těžby. Toho začala využívat Kolumbie, která přetáhla už na šest set venezuelských ropných expertů. A podle odborníků na každého venezuelského experta pracujícího v Kolumbii připadají tři, kteří pracují z venezuelského území. Není divu: Státní ropná společnost Petróleos de Venezuela propustila za poslední rok na 20 000 vysoce kvalifikovaných zaměstnanců. V Kolumbii se loni těžila ropa na sedmdesáti nalezištích, zatímco v roce 2001 pouze na dvanácti a letos má být v provozu už devadesát nalezišť. Kolumbie je pro venezuelské odborníky blízko, nemusejí se ani stěhovat, létají na víkend domů. Gustavo Delance jeden z propuštěných vrcholných venezuelských odborníků říká, že po pracovní genocidě se ropní odborníci rozptýlili po světě všude tam, kde se ropa těží nebo hledá.

A je zde ještě jeden důvod jistého zklidnění venezuelského presidenta. Všechno naznačuje, že je ve spojení s kolumbijskými bandity z FARC. To nelibě nesou nejen Kolumbijci, ale také ostatní okolní země. V Brazílii byla na hranicích s Kolumbií poprvé v historii objevena koková plantáž, pravděpodobně založená kolumbijskými levicovými bandity. A při prošetřování počítače nalezeného v táboře FARC na ekvádorském území se zjistilo, že kolumbijští teroristé měli spojení na ekvádorského presidenta. A nejen to. FARC v Kostarice ukládal peníze na propagaci partyzánského hnutí. To všechno otupilo ostří válečnickým náladám Hugo Cháveze a ekvádorského Rafaela Correy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .