Válka v Jemenu je zapomenutá a podceňovaná, říká anesteziolog Dušan Mach (Lékaři bez hranic)

Dušan Mach, lékař, Jemen
Dušan Mach, lékař, Jemen

Taky je to obrovská humanitární krize. Těmito slovy popisuje v Interview Plus anesteziolog Dušan Mach z Lékařů bez hranic svou šestitýdenní misi v Jemenu.  

Válka v Jemenu: 14 milionů lidí nemá co jíst, hladomor možná vypukne už letos

Jemenské hlavní město Saná po bombardování 9. října 2015

Už dva roky trvá v Jemenu ozbrojený konflikt. V jeho důsledku přišlo o život přes 10 tisíc lidí a většina obyvatelstva je dnes závislá na humanitární pomoci. Podle OSN zemi reálně hrozí hladomor. Místo toho, aby se prioritou stala záchrana lidských životů, zejména kriticky podvyživených dětí, ale dochází k eskalaci bojů. Co by se muselo stát, aby válka v nejchudší arabské zemi skončila?

„Ze současných asi 28 milionů obyvatel je až 75 % regulérními kandidáty na nějakou humanitární pomoc. Nemám tím na mysli pouze zdravotní péči, ale chybí jim pitná voda, jídlo nebo i sanitace odpadu,“ popisuje Jemen dneška Dušan Mach.

Z pohledu zdravotníka je dostupnost zdravotní péče po celé zemi minimální. „Místní nemocnice pracují velmi omezeně a k tomu je péče placená,“ dodává. Lidé jsou vyčerpaní, válka nebere konce a v „jejich očích vidíte, jak jsou unavení, zoufalí. Žijí v zemi, kterou mají rádi, ale ve které se pořád bojuje a sami nevědí, co s tím.“

Zapomenutý konflikt

O konfliktu, který v Jemenu trvá už pět let, se ale v médiích zrovna mnoho nemluví. „Když v reálu vidíte zoufalost lidí, kterým toho chybí strašně moc a mnoho z toho, co nemají a potřebují, jsme jim schopni dodat, tak to vnímám jako krizi nedoceněnou. Nebo spíš podceňovanou,“ dodává.

Konflikt, který „nikoho“ nezajímá. Saúdská Arábie pustoší Jemen hladomorem s tichou podporou Západu

Dívka stojí vedle oslů a čeká na vodu v Bit al-Haidari, 200 kilometrů na jih od San'á

Nenechte se zmýlit tím, že žijeme v takzvané informační éře, kdy přes internetové kabely každou vteřinu proteče obrovské množství dat. Některé věci se prostě nemění a jednou z nich je dostupnost informací o konfliktech na okraji zájmu veřejnosti. Pozornost průměrného Evropana plně zaměstnávají především zprávy o konfliktu v Sýrii. A to nejen kvůli uprchlické krizi. Občanské válce v Jemenu, která v zemi zuří už tři roky, se dostává jen minimální pozornosti.

Lékař se nedávno vrátil už z druhé jemenské mise, může tak srovnávat. „V roce 2016 jsem pracoval v jižní části, tentokrát to byla nemocnice v přístavním městě na severu, které mají pod kontrolou hutíjští rebelové. Tehdy i dnes je země zmítaná válkou, kterou vidíte na každém kroku. Obyvatelstvo trpí podvýživou, běžnými nemocemi, ale je tam i epidemie cholery.“

Při každé misi, zejména ve válečném konfliktu, si je prý anesteziolog vždy vědom svých hranic a mezí. „Víte, že nevyléčíte všechno, že máte nějaké diagnostické i léčebné omezené možnosti. Nicméně všechny pacienty, které přijmete, tak léčíte, dá se říct, plnohodnotně. Samozřejmě, že bez těch nejsofistikovanějších operací a diagnostik, které má k dispozici Evropan.“

Rozhodně to není nějaká „medicína na koleni“, ale každá mise Lékařů bez hranic je pouze tam, kde se dá medicína provádět bezpečným způsobem. Bezpečné to musí být i pro samotný personál. 

Už jsou nesmírně vyčerpaní

„Běžní lidé určitě chtějí žít v míru. Taky vědí, že Jemen není až tak chudý a má potenciál, aby se tady žilo docela dobře, což si pamatují už jen ti starší.“    

Lékaři bez hranic před pár dny zavřeli nemocnici v jemenském Adenu, protože ozbrojenci jednoho pacienta unesli. Později ho našli mrtvého. „Bezpečnost celého týmu je významnou prioritou celé naší organizace. Je na velmi dobré úrovni i proto, že jsme vždy neutrální a nestranní. To, co se v Adenu stalo, je velké neštěstí. Ta nemocnice je tam už dlouho a nic podobné se až dosud nestalo.“

Být plně závislý na pomoci zvenčí. Lékaři bez hranic o misích nejen v Jemenu

Lékaři bez hranic pomáhají nemocným cholerou

„Přístup našich pracovníků k potřebným lidem v Jemenu je extrémně omezený,“ konstatuje ředitel českých Lékařů bez hranic Pavel Gruber. „Snažíme se dělat, co se dá, ale v porovnání s potřebami tamních lidí je naše činnost jen kapkou v moři.“ Česká pobočka je jednou z nejmladších a specializuje se na chirurgickou i anesteziologickou oblast. V současné době působí Lékaři bez hranic v téměř 70 zemích světa – v Sýrii, Afghánistánu nebo Jemenu. „Bezpečí našich pracovníků musí být prioritou,“ říká Gruber. „Absolutní bezpečí nicméně zaručit nelze.“

Pokaždé, když se riziko zvýší nad stanovenou mez, tak mise opouštějí, protože nemůžou personál vystavit tak velkému bezpečnostnímu riziku, vysvětluje.

Když ale člověk pracuje vlastně 24 hodin denně, tak „ani nevnímá střelbu hned za oknem. Tohle si uvědomíte, až když to prostředí opustíte a máte usnout v posteli, kde je najednou všude klid.“ Tady byla frontová linie od nemocnice vzdálena pouhý kilometr. „Jste ve válce vlastně na každém kroku a běžně chodit po ulici je naprosto nemožné.“

Nulová tolerance k migraci? 

Lékař bez hranic Dušan Mach pracoval v zemích, odkud přicházejí migranti. „Kdybych byl na jejich místě a někdo mi zranil nebo zabil dítě, tak se stanu prvním migrantem a zemi opustím,“ přiznává otevřeně. Taky proto se Lékaři snaží vždy pomáhat v zemích jejich původů, aby měli co nejméně důvodů utíkat.

Nechce se tak pouštět do velkých komentářů české zahraniční politiky, hlavně nulové tolerance k migraci. „Moc tomu názoru nerozumím, přestože chápu obavy spoluobčanů, hlavně kvůli velkému množství migrantů. Chápu i otázky kolem jejich motivace, která nemusí být vždy pouze humanitární nebo válečná,“ říká lékař. „Zároveň se nulová tolerance úplně nesrovnává s mým myšlením,“ dodává.

„Jsem lékař a mým posláním je léčit. Kdybych tam teď za těch šest týdnů neuspal 150 většinou žen a dětí, tak by jim anestezii nepodal nikdo. Jsou to nevinné oběti válečného konfliktu. Uspat dítě se střelným poraněním hrudníku je mým posláním,“ dodává Dušan Mach.

Víc si poslechněte v audiozáznamu Interview Plus. Ptal se Michael Rozsypal. 

Spustit audio

Související