Jemen, Afghánistán a Pákistán spojují radikální islamisté

11. únor 2010

Je tvrdým pravidlem současnosti, že přese všechno, co se učíme, o čem víme, co si jako vzdělaná společnost 21. století umíme zanalyzovat, odvodit, v oblasti bezpečnostních rizik se nejsme schopni řídit racionálními soudy, postupovat podle dosažitelných a jasných informací, ale pohybujeme se ve světě symbolů a mýtů.

Jako blesk z čistého nebe přišly v roce 1993 zprávy o americké vojenské prohře v Somálsku, při snaze Clintonovy vlády umožnit dodávky humanitární pomoci Somálcům. Západní civilizaci z nich zbyly dojmy z filmu Black Hawk Down. O Afghánistánu víme, že je to hornaté území, kontrolované válečnickými kmeny, které dokázaly porazit i Rudou armádu, většině Evropanů ale stále není jasné, proč mají v televizních zprávách vídat záběry vojenských rakví amerických a evropských vojáků. Pamatujeme sice záběry padajících soch Buddhy zničených Tálibánem, záběry žen v modrých burkách, známe filmy Charlieho Wilsona, nebo Lovce draků. Proč ale máme v té vzdálené zemi plné opia, bez státní organizace, stavět školy a silnice, proč tam máme trénovat vojáky chápe jen málokdo. O stomilionovém Pákistánu odborníci mnoho let říkají: to je jedna velká základna protizápadního odporu, terorismu, zkrátka al Qáida. Až do záběrů Benazir Bhutto, která byla uprostřed volební kampaně zavražděna uprostřed davů, jsme si ale velký průšvih nepřipouštěli. Nyní tušíme, že pákistánská armáda není tak silná, aby bezpečně uchránila 27 jaderných hlavic, nebo ovládla území, která nikdy nebyla pod centrální státní správou. Řešení není nasnadě, a je to daleko, nás se to netýká. A teď pozor, Jemen! Exotická země s bláznivými středověkými sídlišti, země královny ze Sáby. Občas slyšíme o zajatých turistech, o útoku na americké velvyslanectví, nebo o tom, že americké speciální síly v útoku na kolonu vozů zabily významné teroristy al Qáidy. Když jsme chodili do školy, byly Jemeny dva. Ten severní, republikánský a ten jižní komunistický. Pamatuji si na šílený videozáznam z konce 80.let, kdy do místnosti ÚV KS Jemenu vtrhlo severní komando, a komunistické soudruhy rozstřílelo na cucky přímo v zasedačce ústředního výboru. Tenkrát to ale nebyl terorismus, byly to spory uvnitř národněosvobozeneckého hnutí. V roce 1990 byla země sjednocena. Teprve léta poté byla v Saná založena svým charakterem středověká mešita Víry a naděje, al Ímán. Jeden z jejích duchovních otců al Awlakí později působil v mešitě ve Virgínii v Great Falls, kde se modlili dva z teroristů 11. září. Do stejné mešity k jemenskému duchovnímu al Awlakímu chodil americký vojenský psychiatr, který v texaském Fort Hood zastřelil 12 amerických vojáků. Na stejné jemenské universitě se zřejmě školil v odpalování trhavin Nigerijec, který se pokusil na Štědrý den při letu do Detroitu na svém břiše odpálit balík trhavin. Naštěstí začala hořet jen žlutá deka. Záběry žluté deky, stejně jako záběry z Fort Hood, či hořících dvojčat si ze správ vybavuje většina z nás. Už málokdo přemýšlí o spojitosti s Jemenem. A téměř nikdo o spojitosti Somálska, Afghánistánu, Pákistánu a Jemenu.

Kdybychom uměli analyzovat, věděli bychom že: Somálsko, Afghánistán, Jemen a Pákistán jsou islámské státy. Nejsou to ale rozpadlé státy, ve skutečnosti to nikdy nebyly fungující státy s centrální správou. Jsou to státy převážně kmenových území, v Jemenu je to potvrzeno i ústavou. Jemen, Somálsko, Afghánistán patří mezi nejchudší státy. A leccos mají společné: ohromnou korupci, demografickou explozi, latentní občanskou válku: v Somálsku bojují lokální náčelníci, dnes známí jako islámské soudy proti vládě v Mogadišu. V Pákistánu trvá konflikt mezi nezávislými kmenovými územími a centrální armádou, v Afghánistánu mezi vládou v Kábulu, obrozující se Severní kmenovou aliancí a Tálibánem.

V Jemenu se podle odhadu pohybuje 60 milionů ručních zbraní. Celá údolí jsou zbraňovými překladišti. V Jemenu léta roste občanská válka mezi šíitskou povstaleckou armádou tisíců zajditů, nazývaných podle vůdce Húthího na severu země a sunnitským jihem. Přes mezinárodní londýnskou konferenci ani snahu presidenta Sáliha se nedaří uzavřít příměří. Z okrajových zpráv o stovkách povstalců jsou pravidelné zprávy o saúdských leteckých náletech proti Húthíjům na straně jedné, o rychle sílící iránské podpoře povstalců na straně druhé. Irán podporuje jemenské Húthíje proto, že tím oslabuje centrální vládu v boji proti táborům, cvičištím a zbrojištím al Qáidy. A najednou světe, zas jednou se můžeme divit, máme tu mezinárodní konflikt, v němž jsou zapleteny Saúdská Arábie a její letecké síly, Jemen, Somálsko, Irán. Najednou opět proti sobě stojí al Qáida, Irán na straně jedné a západní civilizace na straně druhé. Přestože je Jemen logickým geografickým doplňkem kružnice Pákistán Afghánistán, Somálsko, jejíž střed leží někde ve Středozemí, přestože je Jemen také součástí operačního prostoru protiteroristické operace Trvalá svoboda, přese všechny vyjmenované předpoklady, které nás měly dávnou pohnout k jasné analýze, opět jsme toto bezpečnostní riziko nedocenili. Kolik ještě pokusů o letecké atentáty, zabitých vojáků, srdcervoucích filmových záběrů musíme uvidět, abychom si v kunderovské imagologii všimli nebezpečí, které nejsme schopní vyvodit z racionálních faktů?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Jana Hybášková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.