Vagon nevyložily, normu nesplnily. Příběh politické vězeňkyně Blanky Včelákové

Otec pracoval v kartonáži, matka byla švadlena. Když Němci v roce 1938 obsadili čs. pohraničí, museli Včelákovi, tak jako většina dalších Čechů žijících v příhraničních oblastech, Jablonec opustit – v říjnu se stěhovali do Hradce Králové.

Roku 1941 poslali Blančina otce na nucené práce do Německa. Vrátil se o dva roky později, kdy předčasně zemřela maminka. Blanka chodila do měšťanky, potom na dvouletou Odbornou školu pro ženská povolání v Hradci Králové.

Ještě za okupace ji absolvovala a nastoupila jako úřednice do hradecké pobočky Bőhmisch-Mährische Bahn (Českomoravské dráhy).

Už v polovině května 1945 se však s otcem odstěhovala zpátky do rodného Jablonce, kde pracovala v administrativě Československých státních drah.

Už jako malá začala Blanka chodit do skautského oddílu a do Sokola – a k jabloneckým skautům patřila i po válce, až do násilného začlenění československého Junáka do jednotného Svazu československé mládeže v roce 1948.

Způsob, jímž komunistická moc naložila se skautingem, měl zásadní vliv i na její protikomunistické smyšlení. V srpnu 1949 se v tramvaji náhodně seznámila s řidičem, který měl spojení na skupinu lidí, kteří se chystali k odbojovým protikomunistickým akcím.

Klement Gottwald. Blanka Včeláková chtěla proti jeho režimu něco dělat, a tak se v září a v říjnu 1949 zúčastnila dvou schůzek skupiny „Jan Roháč z Dubé“|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Blanka Včeláková chtěla proti Gottwaldovu režimu něco dělat, a tak se v září a v říjnu 1949 zúčastnila dvou schůzek skupiny „Jan Roháč z Dubé“ – dostala za úkol zjistit adresy několika vybraných komunistických funkcionářů.

Státní bezpečnost však měla mezi antikomunisty konfidenta, a už za pár týdnů začalo rozsáhlé zatýkání. StB sebrala 34 lidí, Blanku Včelákovou odvedli 23. prosince.

Nejdřív ji převezli do vyšetřovací vazby v klášteře v Lauferově ulici v Liberci, kde na Štědrý den prodělala první a také poslední výslech. Odsud ji po týdnu odvezli do České Lípy, kde byli i všichni další obvinění ze skupiny drženi až do začátku soudu.

Monstrproces se skupinou Šklubal Rudolf a spol. se konal od 22.–25. července 1950 v libereckých Lidových sadech.

Ačkoli byla úloha Blanky Včelákové jen okrajová, Státní soud v Praze ji poslal na 16 let do vězení za velezradu.

Přes Českou Lípu a Pankrác ji pak převezli na ženské komando do obce Molitorov u Kouřimi, kde vězeňkyně pracovaly v cihelně.

Po několika dalších měsících následoval pracovní tábor v Kladně:

Blanka Včeláková strávila ve vězení 7 let a 7 měsíců|foto: Stock Exchange,Stock Exchange,CC0 Public domain

„Jednoho dne nám řekli, že půjdeme na noční vykládat vagony. Ve dvojicích jsme vyhazovaly koks z 200metrákového vagonu. Šátek i kabát jsme měly úplně ztuhlé mrazem s deštěm i prachem. O půlnoci jsme dostaly čaj a do rána jsme zase házely lopatou. Ráno nás odvezli do lágru. Milicionář, který nás hlídal, hlásil: ,Velitelko, vagon nesložily, normu nesplnily.‘“

Blanku Včelákovou věznili i v ženském kriminále v Pardubicích, kde pracovala v kabelovně, o víkendech pak v zemědělství.

V květnu 1955 ji přemístili do pracovního tábora Zeliezovce na jižním Slovensku, odkud byla po 7 letech a 7 měsících trestu (v polovině roku 1958) propuštěna.

Vrátila se do Jablonce nad Nisou, kde se živila jako brusička skla, později našla zaměstnání v jedné z místních prádelen.

Příběh Blanky Včelákové si poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.