Václav Klaus to vzdal

Problém prezidenta republiky spočívá hlavně v tom, že nedokázal být úspěšným moderátorem povolebních jednání a že některými kroky přispěl k tomu, že se mu situace poněkud vymkla z rukou.

Ostatně události předcházející prvnímu pokusu tuto realitu názorně dokazovaly. Prezident republiky v létě tvrdil, že nehodlá nikoho jmenovat premiérem, dokud nebude mít jistotu, že nově vytvořená vláda bude mít předjednáno získání důvěry v dolní parlamentní komoře. Zároveň dodával, že nemá potřebu jednání zásadním způsobem usměrňovat. Výsledkem tohoto postupu byl fakt, že po několika měsících nakonec Václav Klaus stejně jmenoval Topolánkův menšinový kabinet, který podle očekávání důvěru nezískal.

Prezidentova taktika přispěla k rozpadu trojkoalice a po Kalouskově pokusu přivést lidovce do vlády s Jiřím Paroubkem, kterou by podporovali komunisté, rovněž ke krizi uvnitř KDU-ČSL. Také tyto události posílily přesvědčení sociální demokracie, že je dobré vydržet a snažit se získat svůj pokus. Když se k tomu přidá postoj ODS vylučující velkou koalici, dostalo se povolební vyjednávání do slepé uličky, ze které ho může těžko vyvést nějaké standardní řešení.

Tím spíš, že sázka Václava Klause na změnu poměrů uvnitř jedné ze dvou nejsilnějších stran po podzimních volbách rovněž nevyšla. Občanští demokraté pod vedením Mirka Topolánka opět zvítězili a svého šéfa přes palubu nehodili. Dokonce ani v momentu, kdy z Hradu ústy prezidentova tajemníka Jakla zazněla nabídka, že by ODS mohla získat druhý pokus, ale zároveň, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky. Což se dalo vyložit tak, že by bylo dobré změnit vyjednávače. ODS odpověděla, že garantem dalšího jednání zůstává Topolánek. Rovněž sociální demokraté v podzimních volbách nevyhořeli. Byť se objevila kritika na adresu Jiřího Paroubka, nebyla natolik razantní, aby ohrozila jeho pozici.

Což mimo jiné znamená, že sociální demokracie se chce o předčasných volbách bavit jedině v souvislosti s tím, že neúspěchem skončí všechny tři pokusy. A to podle ČSSD není asi příliš pravděpodobné. Pokud Paroubek neklame tělem, počítá s tím, že má ve sněmovně spojence z řad bývalé trojkoalice, kteří by mu měli pomoci zvolit takového šéfa dolní parlamentní komory, který by svěřil třetí pokus o sestavení vlády právě Paroubkovi. A předseda ČSSD je přesvědčen o tom, že by jeho kabinet získal důvěru.

Když se to dá všechno dohromady a když se k tomu připojí rozpor mezi některými slovy a činy Václava Klause, dostal se prezident republiky do role statisty, který se buďto nechá dále zaplétat do nejrůznějších politických hrátek, nebo se od nich distancuje tím, že povolební vyjednávání ukončí, přizná prohru a pověří bez dalších konzultací konkrétní osobu vyjednáváním o vládě. Václav Klaus se rozhodl pro druhou variantu. Třeba bude mít účinek léčby šokem. Politici jsou totiž překvapeni tím, že hlava státu jednání uťala. Prý existoval i dále prostor nalézt dohodu. Pokud tomu tak je, pak ji mohou dosáhnout i bez asistence prezidenta republiky.

Jeho roli by měl převzít opět Mirek Topolánek, který by měl být pověřen sestavením další vlády. Na předsedovi nejsilnější strany v zemi bude tedy patrně záležet, jak s touto příležitostí naloží. Může ji odmítnout, může formálně navrhnout stávající vládní tým s vědomím, že ve sněmovně neuspěje, ale že tím přiblíží zemi k předčasným volbám. Může však vést i další jednání a snažit se prosadit svůj plán. Tedy změnu ústavy a předčasné volby. K nim by zemi mohl dovést nový kabinet. Ten by však musel vzniknout po dohodě všech stran, které by se na vyvolání předčasných voleb měly podílet. Vzhledem k nutné ústavní většině a vzhledem k postoji sociální demokracie, by se při takovém projektu museli asistovat občanští demokraté, lidovci,zelení a komunisté. V tuto chvíli se to jeví jako nemožné. Změnu ústavy umožňující sněmovně, aby se sama rozpustila, si lze představit. Uplatnění takovéhoto paragrafu v praxi však už těžko. Pokud tudíž nedojde k zásadní změně postoje některé ze stran, skončí patrně i druhý pokus o sestavení vlády nezdarem. Z toho všeho je zřejmé, že země se stabilní vlády ani definitivního vyřešení povolební situace jen tak nedočká.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .