Václav Bělohradský: Mluvit o nějakých křesťanských hodnotách je čiré pokrytectví

Bělohradský: Karty byly rozdané od počátku. Má kandidatura měla filozofický význam

Na Praze 6 drtivě prohrál souboj s Jiřím Růžičkou (nestraník za koalici TOP 09 a Starostové). Svůj hlas mu dalo pouze 5284 voličů. Přesto prohru Václav Bělohradský (nestraník za koalici ČSSD a Strany zelených) nepovažuje za neúspěch. V politice ale končí.

Filozof Václav Bělohradský tvrdí, že se nám u některých hesel, jako jsou často skloňované křesťanské hodnoty, někde vytratil význam. „Mám pocit, že se tyto takzvané hodnoty časem vyprázdnily. V době, kdy mluvíme o globálním světě, globálním oteplování nebo konzumistické devastaci společnosti. Ta totiž nemá jiné než ekonomické hodnoty,“ tvrdí filozof. 

Navazuje tak na slova Martina Edera, který říká, že problém není s nedostatkem hodnot. Problém je, že se hodnotou, kalkulem, stalo úplně vše. „Tady jsem pesimistou a řeč o hodnotách mne až odpuzuje,“ přiznává.

Křesťanské hodnoty jsou v prachu

Jako příklad uvádí chování společnosti za uprchlické krize, která vyvrcholila v roce 2015. „Proč se ti lidé valili do Evropy? Protože jsme jim bombardováním zničili země. Politika vůči třetímu světu, včetně toho arabského, byla naprosto absurdní. Místo toho, aby se Evropa vrátila ke svému křesťanskému základu, jak se o to snaží třeba papež přijímáním topících se uprchlíků, tak se tady vynořují fašistické a fašizující postoje. Mluvit o křesťanských hodnotách je pokrytectví. Už se rozplynuly jako prašivky.“

Bělohradský by prý ve společnosti našel jen málo nepokryteckého dialogu o hodnotách a s názorem víceméně souhlasí i někdejší teolog Ivan Štampach. Tvrdí, že debaty o našich křesťanských kořenech by měly být směřovány daleko hlouběji, až k antické filozofii, kultuře nebo hebrejské biblické tradici. Jen tak budou mít vůbec smysl.  

Jeden významný filozof 20. století ve své době řekl, že veškeré naše filozofování je vlastně pouhým komentářem k Platónovi, říká Ivan Štampach|foto: Noemi Fingerlandová

„Jeden významný filozof 20. století ve své době řekl, že veškeré naše filozofování je vlastně pouhým komentářem k Platónovi. Takže hodnoty, které bychom měli uznávat, bychom měli označovat hlavně humánními, ne jen pouze křesťanskými,“ myslí si Štampach.

„Pokud připustíme, že v liberální demokratické společnosti si obyvatelé své politiky do parlamentu sami zvolí, tak je to zřejmě celkový stav společnosti. Sledujeme ekonomické cíle a hodnoty. Přesto si myslím, že to, co dnes papež František a další křesťané reprezentují, pravda spíš na okraji společnosti, je tady přítomno. Taky je to ale výzvou,“ myslí si Štampach. Křesťanské výzvy ale rozhodně za něco přežilého nebo mrtvého nepovažuje. 

Revoluce vs. rebelie 

„Apel na hodnoty se dnes považuje za rebelii,“ kontruje Bělohradský. „Máme tady mnoho vzpour mladých, kteří rebelují proti současnosti. Takovým malým příkladem byla u nás Klinika, tedy pokus o založení nějakého komunitního centra.“ To, že prohrávají, nechává filozofa klidným, protože „Ježíš taky prohrál, nebyl přece vítězem.“

Vrací se kultura, která nenávidí politiku. Za první republiky to bylo stejné, tvrdí Bělohradský

• Upravit
• Smazat

V Den boje za svobodu a demokracii si připomínáme boj proti dvěma totalitám – nacistické v roce 1939 a komunistické o padesát let později. Jak se tehdejší očekávání potkávají s dnešní realitou? 

Naše evropské dědictví je prý postaveno na dvou pólech: revolucích a revoltách. „Každá revoluce znamená zmocnit se státu, získat moc, ovládnout společnost. Realizovat nějaký cíl. Vzpomeňte si na gilotiny, gulagy, Guantánamo a podobně. Mnohem víc je revolta.“

Podle Bělohradského může být vzpoura i naivní, třeba „jak mladí teď protestují proti globálnímu oteplování a změnám klimatu. Ale právě tady se ukazuje, kde je místo pro hodnoty v naší společnosti. Je v rebeliích, které už nemají místo v naší politice, ze které vypadly. Tím nemyslím pouze naši českou, ale v euro-americkém pojetí politiky,“ dodává filozof Bělohradský.        

Teolog Ivan Štampach s Bělohradským souhlasí a doplňuje o svůj názor, podle kterého křesťanství stojí na straně revoltujících, „kteří chtějí změnu a nespokojí se se statem quo. Jejich přítomnost, třeba i na okraji společnosti, něco vzbuzuje. Ve mně naději,“ dodává.  

Víc si poslechněte v audiozázamu pořadu. Ptal se Jan Vávra.