V rozpočtu chybí 88 miliard

Je to nepříjemné zjištění, má však v sobě i leccos pozitivního. Skončil bláznivý karneval, který začal loni v prosinci. Od té doby politici občanům rozdávali a slibovali úplně všechno, co je jen napadlo - a všechno to byl nesmysl, protože na to nejsou peníze.

Ještě v prosinci 2005 na to upozorňovala Česká národní banka. Její guvernér Zdeněk Tůma varoval poslance před tím, aby neschvalovali zákony, které od roku 2007 významně zvyšují státní výdaje. Nešlo o maličkosti. Zvýšení rodičovského příspěvku přijde na 20 miliard a stejnou částku spolkne reforma nemocenské. Na pět miliard přijde nový systém sociálních služeb, chudinské dávky zvýší výdaje o další dvě miliardy. Deset miliard spolkne nový systém mzdových tarifů pro státní zaměstnance, zavedený zákoníkem práce.

Poslanci a senátoři však nedbali a odhlasovali ještě další výdaje. Slíbili nových deset miliard zdravotníkům a také tři miliardy klientům kdysi dávno vytunelovaných bank - zpravidla ovšem jde o velké peněžní ústavy v čele s nejsilnějším českým domem PPF. Je pravda, že zákonodárci měli dobrý vzor ve Paroubkově vládě. Ta v předvolebním rauši mimořádně zvyšovala penze i platy státních zaměstnanců, rovněž slíbila mimořádných dvanáct miliard na dálnice a také například tři miliardy na boj s ptačí chřipkou - výrobci léků se mají na co těšit.

Už letos se deficit zvýší nejméně o 20 miliard, v příštím roce ho ovšem čeká stomiliardový skok - pokud si tedy politici neuvědomí, že to přehnali a že slibovali nesmysly. Teď, když už je po volbách, na to upozornil ministr financí Bohuslav Sobotka. Prostě Česká národní banka měla v prosinci pravdu a všechno, co jsme dosud dělali, bylo zbytečné, protože na to nejsou peníze.

Všechny zákony přijaté na rozhazování státních peněz je třeba zrušit, případně odložit jejich platnost - a vzít to pěkně jeden po druhém.

Taková je situace. Finanční experti mají ve zvyku malovat čerta na zeď, aby politiky při jejich utrácení ukáznili. Je tedy možné, že hospodářský růst může být rychlejší a je známo, že každé procento neočekávaného růstu navíc přinese rozpočtu dvacet miliard.

Celá historie s předvolebními dárky má svůj komický rozměr. Když rozpočet nedokáže zaplatit všechny předvolební dary, jak může mít dost peněz na sliby z volebních programů. Možná mají programy hodnotu slohových prací na střední škole, jinak ale není důvod se jimi v příštích letech vážně zabývat. Porodné od sociálních demokratů a růst důchodů ve stejném tempu jako rostou mzdy - podle receptu ODS - pomalu mizí do říše snů a bájí. Tragikomická je i diskuse finančních expertů obou nejsilnějších stran. Sobotka za ČSSD se chce rychle zbavit starosti o rozpočet, jeho kolega Tlustý z ODS ji ale nechce přijmout. Když se přijímaly zákony o vyšších sociálních dávkách a výdajích na zdravotnictví, předháněli se politici všech stran, aby pro ně hlasovali. Otázka zní, kdo bude zákony škrtat. Potíže s rozpočtem jsou ale také zcela vážný problém. Vláda dostala v uplynulých letech deficit rozpočtu pod tři procenta hrubého domácího produktu. Tím veřejné finance odpovídají Maastrichtským kritériím, které musí splnit každá země, když chce přijmout společnou evropskou měnu. Letos už deficit naroste na 3,8 procenta. Je to už víc, schová se to však ještě pod mantinely konvergenčního programu, který vláda domluvila s Evropskou komisí. Pokud se zruší všechny předvolební zákony, ušetříme 88 miliard a schodek se v příštím roce udrží pod čtyřmi procenty. Do roku 2008 bude možné opět splnit Maastrichtská kritéria a v roce 2010 vstoupit do eurozóny.

Doufejme, že se čeští politici neleknou a pokusí se napravit, co sami pokazili. Varovným příkladem je Maďarsko, které se do potíží dostalo už po volbách v roce 2002. Tehdejší pravicová vláda také zvyšovala výdaje. Volby však vyhrála levice se slibem vyšších platů státním zaměstnancům a vyšších dávek rodinám. Sliby bohužel pro Maďary splnila a od té doby se schodek rozpočtu nepodařilo zvládnout. Letos zřejmě překročí sedm procent HDP, tedy stejnou hranici, jakou by bez škrtů překročil český deficit.

Maďarští politici dnes slibují, že výdaje srazí na úroveň požadovanou Maastrichtem během dvou led. Je ovšem otázka, jestli tomu sami politici věří.

Česko se podobným potížím může vyhnout. Pokud to politici neučiní, budeme mít odpověď na otázku, jak skončí nečekaně rychlý hospodářský růst posledních let. Zřejmě to bude tím, že rozpočet bude mít větší schodek, než dokáže ekonomika utáhnout a než umožní přijmout euro.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání