V otázce Kosova žádný pokrok

Úplný obsah dopisu zůstává utajen, ale navržená nezávislost Kosova pod mezinárodním dohledem není žádným překvapením. Mluvilo se o ní už v únoru, kdy Ahtisaari předložil své návrhy v hlavním městě Srbska Bělehradě a správním centru Kosova Prištině. Obsah návrhu byl téměř identický, i když výslovně nezahrnoval slovo nezávislost, což ale nic nemění na jeho podstatě.

Stejně jako se nezměnil text plánu, zůstaly stejné i postoje obou stran. Zástupci kosovské provinční vlády v Prištině, Albánci, mezinárodní dohled nad svou samostatností přijímají, zatímco pro Srby, zastupované vládou v Bělehradě, je něco takového absolutně nepřijatelné. Kosovští Albánci nechávají řešení více méně na mezinárodním společenství. Nic jiného jim ani nezbývá. Nechtějí být navenek těmi, kdo bojkotuje plány, které připouštějí nezávislost, byť se zahraničním dohledem. Srbové, v této otázce zcela sjednocení, chtějí nyní posílit diplomatickou aktivitu ve prospěch prosazení svých zájmů. Jenže, jak upozorňují zástupci USA, Velké Británie, tak i média v Bělehradě, něco podobného měli srbští představitelé zahájit už o mnoho měsíců dříve. Teď musejí spoléhat na veto Ruska, kterým by Rada bezpečnosti plán Martiho Ahtisaariho odmítla. Rusové sice ujišťují Srbsko svou podporou, nicméně veto Bělehradu nepřislíbili. Moskva v těchto dnech podporuje spíše další jednání mezi kosovskými Albánci a Srby. Ty však byly od jejich vzniku počátkem loňského roku pro zmíněnou neslučitelnost postojů obou stran bezvýsledná.

Pokud by celá Rada bezpečnosti podpořila Ahtisaariho plán, což není příliš pravděpodobné, musela by také schválit novou rezoluci o Kosovu. Ta současná z roku 1999, známá jako číslo 1244, totiž definuje provincii jako nedílnou součást někdejší Svazové republiky Jugoslávie, jejíž právním nástupcem Srbsko je.

Bělehradští představitelé ujišťují občany, že Moskva samostatnost Kosova nepřipustí. Je to však spíše výraz nemožnosti Bělehradu skutečný stav ovlivnit. Moskva totiž nebude kvůli Srbsku a Kosovu dlouhodobě komplikovat své vztahy s USA, Británií a dalšími stálými členy Rady bezpečnosti. Pro takový postup už není dlouhodobého hlediska Kosovo pro Moskvu dostatečnou prioritou.

Jiná zpráva, pro nejbližší měsíce možná ne nepodstatná, je údajný rozkol v řadách Albánců. Ten by obnovil rozdíly v postojích jejich hlavních stran patrné už od počátku konfliktu se srbskými ozbrojenými silami v roce 1998. Strany kosovských Albánců sice spojuje myšlenka nezávislosti nicméně úplný soulad už neplatí ve způsobu, jak má být nezávislosti dosaženo.

Demokratický svaz Kosova, který založil loni zesnulý dlouholetý vůdce kosovských Albánců Ibrahim Rugova je pro postupné řešení pod dohledem mezinárodního společenství, což ostatně navrhuje Ahtisaariho plán. Demokratická stran Kosova je v případě zdlouhavých řešení ochotna připustit obnovení ozbrojených bojů. Jejím šéfem je i někdejší radikální velitel UČK Hashim Thači.

Taková možnost není ale podle OSN pravděpodobná. UČK je oficiálně demobilizována, nicméně naděje, že by si radikální Albánci nepořídili v případě potřeby zbraně znovu, je naivní.

Už proto, že je Kosovo nyní asi největším střediskem evropských pašeráků zbraní. Mezinárodní společenství, ačkoli to oficiálně nepřipouští, nemá tamní zločinecké klany pod kontrolou. Prohlašovat něco jiného je mírně řečeno licoměrné.

Možný rozkol mezi dvěma nejsilnějšími stranami kosovských Albánců pro ně může být mnohem nepříjemnější, než by se mohlo na první pohled zdát. I albánská média v Prištině připouštějí, že by střet v uvozovkách "umírněných" Albánců s radikály mohl oslabit dosavadní jednotný vyjednávací tým na rozhovorech o Kosovu. I když ty už oficiálně skončily a to mezinárodně konstatovaným nezdarem. Jejich pokračování, které zatím navrhuje Rusko místo veta v Radě bezpečnosti OSN je pro neslučitelnost postojů Albánců a Srbů alibistické a dokonce nesmyslné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .