V nabídce atomová bomba

Když se minulý týden setkal s politickými špičkami v Německu ve vládním sídle pro hosty v Mesebergu, začal debatu u oběda tím, že když chce někdo se starat o světové klíma, měl by budovat víc atomových elektrýren a ne proti nim brojit. Až po tyto věty mohla paní kancléřka Angela Merkelová a její ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier s hostem souhlasit, píše Der Spiegel. Jenže tento úvod byl jen předehrou k vlastnímu třaskavému sdělení, které prý znělo takto: "Francouzský nuklární deštník nechrání jen mateřskou zemi, ale i sousedy a tak by to také mělo být. Němci by proto měli uvažovat o tom, jestli by nechtěli politicky spolupracovat na francouzské atomové obraně."

Podle zdrojů časopisu Der Spiegel kancléřka i její zahraniční ministr ztratili řeč. Už jen myšlenka nést spoluzodpovědnost za atomové zbraně je v Německu zcela tabuizovaná. Sarkozyho předchůdce Jacques Chirac už jednou, před dvanácti lety, toto téma velice obezřetně zmínil, ale okamžitě pochopil, že o tom se nedá v Německu s nikým vážně diskutovat.

První se po pauze prý chopil slova ministr zahraničí a panu prezidntovi připomněl, že Německo nikdy o atomové zbraně neusilovalo a usilovat nebude, a proto se také v roce 1975 připojilo ke smlouvě o nerozšiřování atomových zbraní. Paní kancléřka se přátelsky usmála a slova svého ministra potvrdila.

Komentář novinářů i v dalších médiích vyznívá jednoznačně: Takto probíhají setkání s francouzským prezidentem celé čtyři měsíce, co je ve funkci. Některé jeho návrhy ztrácejí i smysl, nebo je těžké ho v jeho slovech vůbec najít. Chová se jak zjančený zajíc na diplomatickém poli.

Normálně bývá ve zvyku, že se o tak závažné otázce vedou před setkáním diplomatické konzultace, nebo se o nečem takovém velice obezřetně může politik zmínit jen v důvrném hovoru bezesvědků, který se vede pouze mezi čtyřma očima.

U zmíněného oběda došlo ještě k jednomu diplomatickému faux pas, když prezident Sarkozy vyžadoval větší sankce proti Íránu. Německá strana dala jasně najevo, že v této otázce udělala co mohla a obchodní aktivity snížila na minimum, zatímco Francie tam má velké bankovní aktivity, spolupodílí se na energetickém průmyslu a výrobě aut, takže řada je spíše na francopuzské straně. Od této chvíle se již toto téma neobjevilo na stole.

Paní kancléřka se ale samozřejmě ze všech sil snaží zabránit jakékoliv eskalaci sporů mezi oběma zeměmi, ale jak podotýká Der Spiegel, jemné tóny se bude muset naučit používat hlavně pan prezident Sarkozy. K tomu má ale zřejmě daleko, protože na nejbližším zasedání francouzského kabinetu hovořil o paní kancléřce Merkelové jako o dámě z Východu. Pak si ale zřejmě uvědomil, že by se to hned druhý den objevilo v novinách a dodal: Jako Němka z Východu holt nemá tak blízko k Francii, jako lidé z Porýní. Zřejmě se už pan prezident trochu začal učit změkčovat svá vyjádření, ale k dobrým vztahům ani takovýto tón zřejmě nepostačí. V nejbližší době se tedy bude muset celá Evropská unie ještě připravit na různá překvapení, která budou přicházet z Francie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .