V Maďarsku se vaří hořký guláš

Úkolu se ujala stejná koalice socialistů a liberálů, která zemi vedla dosavadní čtyři roky, ač je třeba dodat, že premiér a ministr financí strávili ve svých funkcích pouze část předešlého volebního období. A abychom jim nekřivdili vůbec, připusťme také, že úpadek veřejných financí ještě předtím nastartoval pravicový kabinet Viktora Orbána, který ve snaze znovu zvítězit ve volbách 2002 razantně zvýšil platy ve veřejném sektoru.

Nakonec je možná správné připomenout i dávnou floskuli o "gulášovém" komunismu, jak se říkalo více než třiceti letům vlády Jánose Kádára, která v Maďarsku kvůli zachování společenského klidu podporovala život nad poměry. Tradice dluhů je tam tedy delší, než by se na první pohled mohlo zdát. Zlí jazykové v českém tisku se dokonce nedávno zmínili až o "vrozené uherské dispozici pro bezhlavé rozhazování peněz". Zkrátka a dobře, Maďarsko má dluhy. Staronová koalice slíbila razantní úspory a v mezidobí od voleb do jmenování nové vlády premiér naznačil drastické propouštění ze státních služeb, snižování vládních výdajů a růst daní.

Pokud bude Ferenc Gyurcsány důsledný, mohl by vzniknout maďarský paradox. Volby se spíš vyhrávají lákavě znějícími populistickými sliby, na které ale nejsou peníze. S výmluvou, že vláda je výsledkem kompromisu, ve jménu kterého musí strany ze svých slibů slevit, pak na rozdávání peněz nedojde.

V Budapešti ale začíná úřadovat kabinet, který kvůli brzkému přijetí eura sliboval úspory a snížení deficitu. Získal k tomu i mandát od voličů, ale otázkou je, jak se oni budou tvářit, když dojde na plnění plánů. Maďaři by měli platit vyšší daně a méně čerpat ze státní kasy. Mnoho desítek tisíc - dokonce až několik set tisíc lidí - by mělo opustit místa ve státních službách. Nikdy a nikde taková bolestná opatření neprocházejí lehce. Tím spíš, že převahu ve vládní koalici má Maďarská socialistická strana, tedy přímí potomci Jánose Kádára. Stranu sice ovládla generace čtyřicátníků bez přílišných šrámů z minulosti, se solidním vzděláním a slušnou životní úrovní. Stále je to ale strana levicová. A momentálně možná ve stínu, ale přece jen v ní bude jistě i dost členů, nenadšených dnešním vedením.

Premiér Gyurcsány si proti vnitřní opozici pomáhá spojenectvím s reformněji naladěnými liberály. Bez nich by neměl v Národním shromáždění většinu a strana by nemohla vládnout. Od lídra svobodných demokratů Gábora Kunczeho se tak premiér nechává jakoby tlačit ke zdi, aby měl uvnitř vlastní strany výmluvu před levým křídlem a starými kádry. Pokus je to jistě dobrý, ale už kdysi nevyšel a nemusí vyjít zase. Před deseti lety zkrachovala snaha o hlubší a zásadnější reformy, kterou vláda socialistů a liberálů nedotáhla a obětovala ministra financí Lajose Bokrose na oltář přežití. Sice tehdy dovládla, ale na další čtyři roky ji stejně vystřídala pravice Viktora Orbána.

Pevnost nové vlády se sníženým počtem ministrů tedy nemusí být rovna skále. Asi za rok budou na pořadu dne volby komunální a obava ze ztráty popularity sehraje velkou roli v odhodlání socialistů říznout opravdu hluboko.

Razance Ference Gyurcsány by byla tedy namístě: jediná šance splnit sliby o léčení maďarské ekonomiky je tady a teď. Už za pár měsíců bude mít svázané ruce dalšími volebními cykly. Možná i proto premiér avizoval přímo drastická opatření v podobě propouštění až třetiny státních úředníků a zvyšování daní ještě předtím, než vůbec sestavil vládu, natož aby se dalo mluvit o jejím programu. Podle některých pozorovatelů maďarský ministerský předseda pouze testoval voliče právě ještě před tím, než napíše program nového kabinetu, ve kterém už místo 17ti zasedne jen 12 ministrů.

Možná mu pozorovatelé křivdí, vždyť i při pátečním hlasování o důvěře opět slíbil vybudovat nové Maďarsko, které bude silným partnerem Evropské unie, nikoli jejím pokulhávajícím členem. A jako hlavní cíl kabinetu deklaroval snížení schodku veřejných rozpočtů, který loni činil více než 6 procent. Slova o tom, že vláda v krátké době dosáhne rozpočtové rovnováhy, ale zastínilo přiznání, že navzdory všem úsporným opatřením bude letošní deficit ještě vyšší, než ten loňský.

Splnit alespoň polovinu slibů by tak znamenalo nabízet Maďarům velice řídký a hořký guláš. Odvahy, jak se zdá, má premiér Gyurcsány dost. Ale kolik má sil, to se ještě jen uvidí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .