V Itálii odsouzen poslanec nejsilnější politické strany

Previti je však především dlouholetým přítelem, spolupracovníkem a osobním právníkem nynějšího ministerského předsedy. V jednom ze dvou obvinění, na jejichž základě byl Previti odsouzen, i v dalším, kterému čelí v jiném procesu, hraje tento fakt nezanedbatelnou roli.

Previti byl v úterý odsouzen na základě obvinění z podplácení soudců ve dvou více než deset let starých případech, ve kterých šlo o převzetí většinových podílů ve významných společnostech. Přímou spojitost s ministerským předsedou má však pouze kauza, spojená se změnou vlastníka největšího italského vydavatelství Mondadori. To přešlo v roce 1991 do rukou Berlusconiho holdingu Fininvest .Vítězství v právní bitvě o převzetí vlastnických práv měly usnadnit úplatky, kterými měl Previti zajistit příznivý verdikt římských soudců.

Není bez zajímavosti, že v kauze Mondadori figuroval mezi obžalovanými z počátku i samotný Berlusconi. Formálně méně závažná obvinění, kterým čelil, však byla před třemi lety z důvodu vypršení zákonných lhůt promlčena. Rozsudek nad Previtim je nicméně tvrdou ranou i pro Berlusconiho a to v širším kontextu jeho vlastních potíží s justicí. Kauze Mondadori se totiž nápadně podobá další proces, který by mohl vyvrcholit už letos v létě. Hlavními obžalovanými jsou Berlusconi a opět Cesare Previti. Podstatou kauzy jsou úplatky v nakonec neúspěšné bitvě o převzetí státní potravinářské společnosti SME v polovině osmdesátých let.

Nejrůznější potíže s justicí patří k Berlusconimu stejně neodmyslitelně, jako označení nejbohatší Ital či mediální magnát. Výtky namířené na Berlusconiho adresu, zejména od oponentů z řad levice, by se daly shrnout následovně. Politika je pro premiéra nástrojem k ochraně a zvýhodňování vlastních podnikatelských aktivit. Současně je pro něj prostředkem, jak vyřešit soudní kauzy, sahající až do dob, kdy jeho podnikatelské impérium za často hodně nejasný okolností teprve vznikalo.

Fakt, že od vstupu do politiky Berlusconi zrovna nehýří aktivitou, aby vyřešil zjevný střet zájmů i to, že spolu s ním do politické arény vstoupila řada jeho blízkých spolupracovníků, tomuto zjednodušenému pohledu jen dodává na váze. Premiérovi ostatně černobílé vidění světa některých jeho protivníků úplně vyhovuje a sám na tutéž kartu sází, když se snaží hájit svou pověst na veřejnosti.

Příkladem může být Berslusconiho reakce na úterním verdikt nad Cesarem Previtim, cituji: "Politizace jistých soudních kruhů, která ovlivňuje náš politický život, musí být vyřešena pro dobro země, jejích jednotlivých institucí a jejích občanů". Konec citátu. Jinými slovy, Berlusconi se snaží Italy přesvědčit, že především on sám, ale také někteří z jeho nejbližších spolupracovníků, jsou pouze nevinnými obětmi justice, která proto musí projít hlubokou reformou. Soudě podle průzkumů veřejného mínění se Berlusconimu tato strategie vyplácí. S jeho výkladem se totiž spokojuje dostatečně velké množství voličů na to, aby premiérovi a jeho straně "Vzhůru Itálie" i nadále patřily nejvyšší volební preference.

Obecně se má za to, že bezprostředně nejsou pozice Berlusconiho a jeho vlády vážně ohroženy už jen proto, že levicová opozice postrádá potřebnou jednotu i charismatické politiky, kteří by mohli oslabení vládního tábora využít. Situace by se ale mohla hodně zkomplikovat, pokud by Berlusconi byl v létě shledán vinným v procesu týkajícím se společnosti SME. Premiér tvrdí, že ani v takovém případě nemíní odstoupit z funkce. Ocitl by se nicméně pod velkým tlakem. Ve hře by nebyla totiž jen jeho prestiž, ale pověst celé země. Itálie bude totiž od července předsedat Evropské unii.