V Gruzii se včera konaly opakované parlamentní volby

Nejzajímavější byla situace v odbojné Adžárii na jihozápadě země, kde hrozil dokonce ozbrojený konflikt s ústřední vládou ve Tbilisi. V živé paměti je ještě nedávný incident, kdy všude vítězící Saakašvili nebyl na území této autonomní republiky vpuštěn. Adžarský předák Aslan Abašidze, který nalézá hodně porozumění v Moskvě a který otevřeně vyhrožoval odtržením svého území od zbytku Gruzie, se nakonec pár dnů před parlamentními volbami se Saakašvilim sešel a opakované parlamentní volby, jimž původně chtěl alespoň v Adžarii zabránit, nakonec musel povolit. Pokud jde právě o Adžarii, budou velmi zajímavé definitivní výsledky hlasování. Saakašvili na ně nečekal a již v neděli odpoledne prohlásil, že jeho Národní hnutí získalo voličský mandát i tam. Tvrdil, že Abašidze nedostal ani jedno procento hlasů. Průzkum před volebními místnosti adžarskému předákovi připisoval asi 3,7 % hlasů. Abašidze sám je pak přesvědčen, že v Adžárii zvítězil on a jeho Svaz demokratické obrody. Také místní volební komise tvrdí, že pro prezidentskou stranu se hlasovalo jen v Batumi, kdežto pět venkovských volebních okruhů i nadále stojí za promoskevským a proševardnadzovským Aslanem Abašidzem.

Ať už ale definitivní výsledky v odbojné autonomní republice, jejíž ekonomika buduje především na největším gruzínském námořním přístavu Batumi, budou vypadat jakkoli, jedno je jasné už teď: Tímto volebním aktem Michail Saakašvili zpečetil svůj politický triumf, na jehož počátkuzjevně zmanipulované řádné parlamentní volby, konané 2. listopadu loňského roku. Jestliže se mu opravdu podaří ze svých příznivců postavit monolitní jednobarevný parlament, bude si v Gruzii moci dělat doslova co se mu zlíbí.

Co vedlo k tak působivému a ráznému odmítnutí dlouholetého gruzínského politika č. 1 Eduarda Ševardnadzeho. Hlavní důvody jsou celkem nasnadě. Ševardnadze se ke kormidlu země dostal v první polovině 90. let, kdy po zmatcích epochy nacionalistického prezidenta Zviada Gamsachurdii v představách a tužbách gruzínských voličů a pak i v reálu působil jako velmi spolehlivý a všeobecně respektovaný stabilizační faktor. K moci se tedy dostal podobně, jako v sousedním Ázerbájdžánu jiný veterán sovětského politbyra Gejdar Alijev. Zatímco však Alijev se mohl opřít o významné přírodní bohatství země, jímž je ropa, Ševardnadze nic takového k dispozici neměl. Gruzie proto dnes patří k nejchudším zemím celého regionu a je velice sporné, zda v dohledné době reálnou šanci z pásma přímo fatální bídy uniknout.

Pro Michaila Saakašviliho i politické síly, které v dnešní Gruzii tento mladý politik zosobňuje, mluvila i zcela přirozená únava z dlouholetého Ševardnadzeho panování, které kromě relativní politické stability v zemi nic nepřineslo. Saakašvili má po včerejších parlamentních volbách v rukou doslova všechny mocenské páky. Je ovšem otázkou, jestli právě tohle bude v současné Gruzii, zmítané bídou, korupcí a etnickými konflikty, k opravdovému úspěchu stačit.