Úterní projev amerického prezidenta George Bushe o stavu unie.

29. leden 2003

Velmi dobrý dojem zanechal americký prezident George Bush svým v pořadí druhým projevem "O stavu unie", který pronesl v úterý na půdě Kongresu Spojených států. Z formálního a obsahového hlediska lze jeho řeči jen máloco vyčíst - obsahovala vše, co se od prezidentova projevu očekávalo: V domácích i zahraničně- politických otázkách byla Bushova vyjádření jasná, často až překvapivě konkrétní a hlavně přesně cílená

První průzkumy veřejného mínění často přeceňované barometry politické úspěšnosti, proto vyznívaly pro Bushe příznivě: například podle sondáže televize CBS se s Bushovými prioritami ztotožňovalo jednaosmdesát procent Američanů, zatímco před projevem to bylo čtyřiapadesát procent.

Prezidentova oblíbenost mezi veřejností přitom v poslední době soustavně klesala. Z neuvěřitelné devadesátiprocentní úrovně, na které se prezidentova popularita ocitla těsně po teroristických útocích ze září 2001, se oblíbenost šéfa Bílého domu dostala až pod hranici šedesáti procent. Většina světových médií se těsně před Bushovým vystoupením shodovala, že jeho letošní projev ?O stavu unie? je mimořádně důležitý, neboť je jakousi vstupní branou, kterou prezident vchází do druhé poloviny funkčního období, v níž si bude budovat pozice pro případné znovuzvolení v roce 2004.

S napětím se proto čekalo, jak se prezident vypořádá s dvěma tématy,která budou mít na jeho šance na další setrvání v Bílém domě, zřejmě rozhodující vliv. S pokračující krizí kolem Iráku a s dlouhodobými potížemi americké ekonomiky. Především v pasáži, týkající se Iráku, dokázal být prezident mimořádně přesvědčivý. Stejně jako mnohokrát v uplynulých měsících i tentokrát jasně prohlásil, že Irák vlastní a vyvíjí zbraně hromadného ničení. Zároveň ale slíbil, že příslušné důkazy hodlá příští středu předložit Radě bezpečnosti OSN prostřednictvím ministra zahraničí Colina Powella.

O jaké důkazy by mělo jít, se dá vcelku přesně vytušit z Bushova projevu. Prezident v něm mimo jiné prohlásil, že Irák nevysvětlil, kam se podělo značné množství předchozími inspekcemi OSN zdokumentovaného materiálu k výrobě chemických a biologických zbraní. Totéž podle Bushe platí o třiceti tisících nábojích, které mohou sloužit jako nosiče jedovatých, chemických a biologických látek. Americký prezident také citoval zjištění britských tajných služeb, podle kterých se Irák prokazatelně snažil vyrobit obohacený uran.

V každém z výčtu iráckých prohřešků byla Bushova argumentace naprosto jasná. Je na Iráku, aby ukázal, kde zakázané zbraně skrývá, dobrovolně je vydal a zničil, jak se po něm požaduje. Nic takového se ale nestalo, což je podle Bushe jasný důkaz, že irácký vůdce Saddám Husajn nemíní odzbrojit, snaží se mlžit a pohrdá jak Organizací spojených národů, tak světovým veřejným míněním. Kromě snahy vyhnout se plnění požadavků listopadové rezoluce OSN, Irák podle Bushe aktivně spolupracuje s teroristickými organizacemi včetně Al-Kaidy.

V části věnované současné hospodářské situaci ve Spojených státech a dlouhodobějším ekonomickým vyhlídkám, se Bush podle očekávání zaměřil především na obhajobu nedávno ohlášeného plánu na výrazné snížení daní v celkové objemu šesti set sedmdesáti miliard dolarů. Právě snížení daňové zátěže má být podle Bushe hlavním stimulem trvalého růstu americké ekonomiky. Ta se podle prezidentových slov sice postupně vzpamatovává z negativních dopadů teroristických útoků ze září 2001 či ze série účetních skandálů velkých podniků, avšak bylo by žádoucí, kdyby k obnově hospodářského růstu docházelo rychleji. Podle Bushe ale hospodářská prosperita země záleží do značné míry na tom, jestli Spojené státy dokáží řešit své domácí problémy se stejnou odhodlaností, s jakou čelí hrozbám, přicházejícím ze zahraničí.

Projevem o stavu unie, jakkoliv velmi dobře zvládnutým, Bush učinil pouze první krok pro zbývající části svého prezidentského mandátu. Odhodlání naplnit deklarované priority své zahraničně politické i domácí politiky mu rozhodně nechybí. O tom, bude-li šéf Bílého domu stejně přesvědčivý v každodenní politice, jako při úterním projevu v Kongresu, ukáží teprve příští měsíce. V případě Iráku by leccos mohlo naznačit už několik příštích týdnů.

autor: Bohumil Šrajer
Spustit audio