Úspěšnost Zemanovy vlády ukáže až budoucnost

Na pondělní tiskové konferenci zapomněl dodat, že za většinu úspěchů může také parlament. Alespoň v legislativní rovině. Menšinová vláda totiž bez souhlasu opozice nemůže ve sněmovně ani v senátu prosadit jedinou právní normu. Nemá k tomu dostatek hlasů a proto je musí získávat v opozičních lavicích.

Platí-li tvrzení, že jedním z nejdůležitějších zákonů každého roku je státní rozpočet, pak se dá už zmiňované tvrzení zúžit. Za některé úspěchy sociálně demokratické vlády může také opoziční smlouva. Právě ona se například zasloužila o schválení státního rozpočtu na letošní rok.

Důsledkem tohoto kroku je pokračující vládnutí Zemanova kabinetu. Ten by nemohl dále bez schváleného rozpočtu fungovat. V rozpočtovém provizoriu nemůže totiž země žít dlouhou dobu, proto by logicky následovala demise vlády. Díky dohodě mezi ODS a ČSSD k podobnému kroku nedošlo.

Takže Miloš Zeman může v klidu a dokola opakovat, že jeho vláda je po dvou letech práce úspěšná. Měřeno strohými ekonomickými čísly a třeba rostoucím přílivem zahraničního kapitálu má pravdu. Pokud mají být údaje o vývoji českého hospodářství dlouhodoběji pozitivní, musí být k tomu vytvořeno několik předpokladů.

Například deficit státního rozpočtu nesmí být projeden, ale dobře investován. A to už z pohledu státu jako dobrého hospodáře bývá problematické. Letité zkušenosti dokazují, že vláda nedokáže většinou investovat stejně efektivně jako soukromý subjekt. Ostatně mnohé závěry Nejvyššího kontrolního úřadu o špatném hospodaření se státními prostředky mluví jasnou řečí.

Úspěchy vlády relativizují i další skutečnosti. Kabinetu se nepodařilo začít důchodovou reformu. Nadále pokračuje v nerozumném zadlužování země, byť často méně viditelným způsobem přes Konsolidační banku. Podobně jako dnes v obrovských potížích se potácející některé bankovní domy, se i vláda utěšuje tím, že se dluhy splatí. Výnosy z velkých kolosů, do kterých stále proudí miliardy ze státního rozpočtu a které ani nenapadne se modernizovat, asi těžko.

Tím, že vláda podporuje neadresnou sociální politiku a chystá její expanzi, bude potřebovat další peníze. Svědčí o tom alespoň vize ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly. Ten chce zvýšit některé sociální dávky a zavést plošné přídavky na děti.

Vláda se také nechala slyšet, že v druhé polovině svého funkčního období hodlá masivně investovat do školství, bydlení a dopravy. A k tomu bude potřebovat další peníze. Je celkem jedno, že je bude chtít čerpat z fondů mimo státní rozpočet. Ty bude muset stejně nějak naplnit. Patrně vydáním dluhopisů, tedy dalším zadlužením státu.

Tím, že prosadila na úrovni obcí prakticky návrat ke komunismu, založila do budoucnosti další problém, kterým je jejich financování. Aktivita radních má být „odměňována“ tím, že část vydělaných peněz jim bude sebrána a dána těm pohodlnějším a neschopnějším. Takže hrozí omezení aktivity vedení měst a obcí a pasivní čekání na peníze od státu.

Zkrátka střízlivý pohled musí brzdit Zemanův optimismus. Další zadlužení státu může být za příznivých okolností skutečně impulsem k dlouhodobé prosperitě ekonomiky. Může však vést také k jejímu zhroucení. Vzhledem k tomu, že pro splnění některých svých plánů bude Zemanův kabinet potřebovat podporu sněmovny, mohl by druhé variantě parlament zabránit. Zkrátka pravdivost premiérových slov o úspěšnosti jeho vlády potvrdí, nebo naopak vyvrátí až budoucnost.