Úspěšná sázka na Špidlu

V té době na něj mohl velké peníze vsadit hlavně hazardér. Ani lidé z nejbližšího Špidlova okolí si totiž nebyli jisti, zda má situaci pevně pod kontrolou. Bylo to navíc v době, kdy Špidla obhajoval pozici včele sociální demokracie a před sjezdem se spekulovalo, že by předsednický post nemusel obhájit. Dalším úskalím ve Špidlově působení ve Strakově akademii mělo být referendum o vstupu země do Evropské unie. Ani ne tak kvůli výsledku. Ten se očekával jednoznačně ve prospěch vstupu země do unie.

Spekulace o Špidlově pádu pocházely spíše z úvah, že vládní koalice je značně nesourodé těleso a že smyslem její existence bylo dovedení země do unie. Což kladný výsledek červnového referenda de facto završil. Diskuse o pádu české vlády přiživovala křehká většina sto jednoho hlasu v poslanecké sněmovně. Ta se nerozpadla ani po podivných hrátkách kolem poslance Hojdara, ani během jednání o reformě veřejných financí. Vláda za to může mimo jiné děkovat postupně se změkčujícím reformním návrhům.

Když se Špidlovu kabinetu podařilo prosadit návrh státního rozpočtu na příští rok s rekordním schodkem 115 miliard korun a přehlasovat presidentské veto, měla vláda v letošním roce vyhráno. Mimo jiné to znamená, že premiér stráví Štědrý den ve svém křesle a kdo na něj včas vsadil velké peníze, vylepší si svůj rozpočet. Vladimír Špidla tak přežil celý rok ve funkci navzdory hlasům, že není dobrý politik. Buďto se jeho kritici mýlí, nebo Špidla vytěžil z toho, že nebyl vhodný okamžik pro změnu vlády. Alespoň opoziční ODS přiznala, že na svržení kabinetu a na vypsání předčasných voleb neměla dostatek síly. Lidovci se zase soustředili na boj o vedení této strany.

Unionisté pak v zájmu sebezáchovy tvořili nezbytný vládní kompars a nijak neusilovali o odchod z kabinetu. Na druhé straně není Vladimír Špidla až tak velkým diletantem, jak se například po krachu presidentské volby mohlo zdát. Jinak by těžko udržel na distanc Stanislava Grosse a odrazil útoky tzv. Zemanova křídla uvnitř sociální demokracie. Zároveň by těžko ukočíroval spoustu protichůdných zájmů týkajících se boje s deficitem veřejných financí. Zároveň by nezvládnul atak na kabinet, který prostřednictvím poslance Hojdara adresovali vládě podle policejních verzí vlivní podnikatelé.

Zkrátka Vladimír Špidla se dostal v uplynulých měsících přes všechny překážky a nový rok zahájí v premiérském křesle. Ani v následujících měsících ho nečeká selanka. Státní dluh, i přes proklamace kabinetu o boji s ním, neustále narůstá. Ekonomická veřejnost pouze s rozpaky vnímá dosavadní podobu reformy veřejných financí a doufá, že si vláda v následujících dvanácti měsících povede razantněji. Špidlův kabinet se toto očekávání snaží přiživovat sliby. Nejčerstvější z nich zazněly na víkendovém jednání koalice.

Týkaly se například boje s šedou ekonomikou, daňového zvýhodnění rodin s dětmi, vědy a rozvoje. Z úst koaličních politiků se nesly rovněž sliby o podpoře podnikání, hlavně o jeho usnadnění. Pro uši živnostníků a podnikatelů nezněla tato slova věrohodně. V praxi se totiž potkávají s pravým opakem a některé kroky vlády by jim v příštím roce měly podnikání ještě více zkomplikovat. Rovněž čísla dokazující plynulý růst státního dluhu by měla nutit vládu k razantnějším úsporám. Těch nelze docílit bez adresnější sociální politiky a důchodové reformy. To jsou však kroky, které se nelíbí levicovým voličům. A právě na nich je sociální demokracie závislá.

Vladimíra Špidlu a jeho kabinet tudíž čeká opětovný tanec na hraně. Na jedné straně bude hrozit pád do alarmujících ekonomických problémů, na straně druhé propad voličské přízně. Už nyní se sociální demokraté musí vyrovnávat nejenom s tím, že první ODS má více než dvojnásobek volebních preferencí, ale také s tím, že pozici nejsilnější levicové strany v zemi přebírají komunisté. Když se k tomu přidají změny ve vedení KDU-ČSL, které lidovce přibližují spíše občanským demokratům, bude mít další fáze reformy k razantnímu řezu patrně opět daleko. Pravděpodobnější je rozpad současné koalice, než takové reforma veřejných financí, která by vedla k plynulému snižování jejich deficitu.