USA, Indie a svět

Jedním z témat proto byl i terorismus, kterému obě země čelí. Útočníci, kteří vloni zabíjeli v ulicích Bombaje, ovšem přišli z Pákistánu, tedy z území dalšího amerického spojence. Možná momentálně důležitějšího než je momentálně Indie, a to kvůli aktuální situaci v Afghánistánu a pákistánských příhraničních oblastech, které ovládají islamisté.

Spojené státy tedy měly maximální zájem na uklidnění zčeřených vod mezi Pákistánem a Indií. Napětí vyvolané loňským teroristickým útokem totiž přimělo obě země ke stažení vojáků ke společným hranicím. Pokud by se Indie a Pákistán smířily, umožnilo by to Islámabádu přesunout část ozbrojených sil do oblastí, kde jsou tito muži opravdu třeba, totiž na severozápad Pákistánu, kde probíhají boje s Tálibánem. Oficiálním postojem Washingtonu tedy je, že nikoho nebude k ničemu nutit, ale veřejným tajemstvím je, že indicko-pákistánské rozhovory, které se před několika dny konaly v egyptském Šarm el Šejchu, byly důsledkem amerického lobbingu, ne-li přímo tlaku.

Jednání v Dillí se samozřejmě točilo i kolem obchodních záležitostí. Jednak má Amerika zájem prodat Indii některé zbraně, což by byl samozřejmě hospodářsky i politicky významný krok. Například pokud se Indie zaváže, že americké vojenské technologie neposkytne třetím zemím, jak vyžadují americké zákony, budou se moci ucházet americké firmy o prodej více než 120ti stíhaček indické armádě. Ta se bude zbavovat svých starších, převážně ruských letounů, a hledá za ně náhradu. I nadále jsou však ve hře ruské migy 35, francouzské Dassault Rafale, evropské Typhoony, a ano, švédské gripeny.

Ještě větší pozornost budí jednání civilní o jaderné spolupráci. Clintonová totiž jednala o výstavbě hned dvou jaderných elektráren. Tak velké zakázky se během hospodářské krize na pozadí všeobecného poklesu ještě více vyjímají. Indické hospodářství však roste i během tohoto krizového roku, a jako všechny rozvíjející země má problémy s nedostatkem energie - v tomto ohledu hluboce zaostává třeba i za Čínou.

V Indii už nyní funguje 14 reaktorů a devět dalších je ve výstavbě, což ovšem pořád pokrývá jen 3 procenta její spotřeby. Potenciálně se tedy jaderná energetika může stát jedním z největších obchodních příležitostí pro technologicky rozvinuté země, včetně Spojených států.

Pro obě země, tedy USA i Indii, je tedy výstavba jaderných elektráren velkým tématem. Paradoxně v tom Clintonová může navázat na jednání Bushovy vlády, která zrušila zákaz na vývoz jaderné technologie do Indie - dohodu koncem loňského roku stačila v Dillí ještě podepsat předchůdkyně Clintonové, ministryně Condoleezza Riceová. Obamova vláda tím ovšem přejímá kontroverzní rozhodnutí které tehdy američtí demokraté i Evropané kritizovali, protože Spojené státy si nekladly jako podmínku dohody indický podpis pod smlouvou o nešíření jaderných zbraní.

Mezi oběma zeměmi zůstávají i nadále nevyřešené, a možná momentálně nevyřešitelné otázky. Jednou z těch, o kterých se v posledních dnech v Dillí mluvilo, byl boj proti změnám klimatu. Obamova vláda je hrdá na to, že nepokračuje v kurzu Bushovy vlády, která nepovažovala některé otázky za důležité - Obama naopak americkou spolupráci se světem v oblasti ekologie považuje za důležitý klíč k evropským srdcím. Nyní se ukazuje, že západní snahy o snížení emisí skleníkových i jiných plynů jsou do značné míry marné, protože jiné země naopak prudce zvyšují jejich produkci. Mezi ně patří v první řadě i Čína a Indie. A tak Clintonová byla v Dillí zdvořile vyslechnuta, ale neméně zdvořile odmítnuta - chudé země si prý tak drastické ekologické limity klást nemohou. Američané však zůstávají optimističtí - další zastávkou na cestě k všeobecné dohodě bude summit v Kodani na konci roku. Dánsko chce pracovat na nové dohodě, která nahradí Kjótský protokol, jehož platnost skončí roku 2010.

Celkem pětidenní cesta ministryně Clintonové je nepochybně odrazem faktu, který si zejména v Evropě neuvědomujeme dosti zřetelně. Totiž že mezi vynořujícími se mocnostmi následujícího století jsou země, jako právě Indie. Zvykli jsme si na všudypřítomnost čínského zboží a dokonce už i na některé čínské ambice, ale není důvod se domnívat, že Indie zůstane v tomto ohledu pozadu. Významu této miliardové země, která dokáže sestrojit vlastní družici a patří k největším producentům softwaru na světě, si nepochybně uvědomují i Američané.

Indicko-americké vztahy byly přinejmenším do 80. let napjaté, zlepšovat se začaly až za prezidenta Billa Clintona, na čemž pak stavěl i George Bush. A zatím poslední fází této obnovy vztahů je tedy právě končící cesta ministryně zahraničí Hillary Clintonvé.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .