Uragán na Haiti

Nejvíce bylo letos postiženo Haiti, nejchudší země amerického kontinentu. Je těžké vyčíslit počty mrtvých, pohřešovaných a postižených, zejména v místech, kde nefunguje elektřina, cesty jsou poničené a komunikace téměř žádná. Provizorní haitský premiér Gérard Latortue (žérar latorty) nicméně oznámil, že jenom v severohaitském přístavu Gonaives (gonévz) zahynulo přes šest set osob a přes tisíc se jich pohřešuje, ale většinu z nich lze také považovat za mrtvé.

Márnice nefungují. Podobně jako příjezdové cesty jsou totiž zatopené. Postižených je na 160 tisíc. A to mluvíme jenom o jednom městě, i když pravda nejvíce postiženém. V jednu chvíli se zdálo, že moře pohltí i pirátský ostrov La Tortuga (Želva čti, jak slyšíš), na němž žije 30 tisíc osob, ale nakonec k tomu naštěstí nedošlo. Pevnost zůstala na místě, kde ji v sedmnáctém století piráti Morgan a Olonés vybudovali. V záloze však už číhá bouře Líza a v severním Atlantiku sbírá síly uragán Karl.

Podle haitského premiéra jeho země nemůže z takového neštěstí vybřednout sama. Však také už přichází první pomoc. Španělsko vyslalo nákladní letadlo s léčivy a potravinami, Francie letadla dvě s obdobnými nákladem. Lidé v zaplavených oblastech také potřebují urychleně pitnou vodu, jinak podle odborníků hrozí různé epidemie. Pomáhá, kdo může. Jednotlivé země jako Argentina nebo Německo, i mezinárodní organizace jako Světový program potravin, Světová organizace zdraví a v rámci Evropské unie i Česká republika. Brusel pro tuto pomoc uvolnil půldruhého milionu eur.

Uragány a smrště si svou cestu nevybírají, ale faktem je, že nejvíce postihují chudé země. Mimo jiné proto, že namají dost prostředků, aby se přírodním živlům účinně ubránili. Ostatně stejné je to i s jinými katastrofami jako je například zemětřesení nebo záplavy. Když dojde v jihoamerických Andách k zemětřesení, kácí se k zemi hlavně nižší a chudší domy. Antiseismicky zpevněné výškové stavby přetrvávají.

A postihnou-li stejně silné otřesy Japonsko, pak je rozdíl v technologiích a tím pádem i v bohatství ještě výraznější. Když se letošní uragán blížil k severoamerickému pobřeží, nebyl o nic méně ničivější než na Haiti. Lidé před ním však byli včas varováni a většinou se mohli ukrýt, měli kam utéct, a tak bylo i obětí nesrovnatelně méně. O to větší byly ovšem majetkové škody. Lidi, kteří žijí v oblastech, jimž se přírodní katastrofy vyhýbají, vždycky udivuje, že se poškození vrací do svých bývalých sídlišť a znovu budují to, oč přišli. Je to zřejmě v lidské přirozenosti.

Podle odborníků se na haitském neštěstí podepsaly tři faktory. Země je nejen nejchudší v Americe, ale také má nejméně lesů, které by mohly alespoň částečně zabránit zátopám. A lesů je málo protože - to je třetí faktor - Haiťanů je mnoho. 8 milionů obyvatel chce jíst a tak se mýtily lesní porosty. Na vyklučených prostorách jsou dnes pole. Dřevo je tak vzácné, že těm nejchudším chybí i na topení. Spisovatel Gabriel García Marquez, který oblast Karibiku důvěrně zná, kdysi charakterizoval bezvýchodnost situace, v níž se chudí nacházejí: "Kdyby hovno mělo nějakou cenu, chudí by přestali kadit". Ostatně i u nás čert snáší na větší hromadu.