Uprchlík Alí by do Evropy nechtěl

23. srpen 2015
Za hranou
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Uprchlíci po vylodění hasí žízeň

Středoafrická republika patří k nejchudším zemím na světě. Zemí zmítá etnicko-náboženské násilí, vyprovokovalo ho muslimské hnutí Séléka, teď se ho dopouštějí zejména křesťanské milice anti-balaka. Vyrovnávají si účty s muslimskými komunitami, mezinárodní organizace Amnesty International to označuje za genocidu.

V severovýchodních, většinově muslimských oblastech dochází k odvetným masakrům na křesťanských komunitách, takže se roztáčí spirála násilí. Vojáci mise OSN, která má přispět k obnovení míru, čelí narůstajícímu počtu obvinění ze sexuálního zneužití dětí. V zemi je naděje na dožití 48 let.

Příběh uprchlíka Alího

Kvůli krvavým střetům křesťanů a muslimů opustila své domovy čtvrtina obyvatel Středoafrické republiky. 190 tisíc Středoafričanů uprchlo do okolních zemí, tedy do Kamerunu, Čadu a do Konga i Demokratické republiky Kongo.

Jedním z těch, kdo i s rodinou uprchl ze Středoafrické republiky, je muž, kterému budeme říkat třeba Alí. Z bezpečnostních důvodů si jeho pravé jméno nechám pro sebe. Alí je muslim, který spolupracuje s misií Řádu bosých karmelitánů. Ty podporuje česká nezisková organizace Siriri.

Anonym, ilustrační obrázek

Alí pro ně příležitostně pracuje, zapojuje se také do dobrovolnické činnosti a neváhá se podělit o své know-how. Podniká v zemědělství, živí se chovem drůbeže a jeho zkušenosti pomáhaly začínajícím zemědělcům, se kterými pracují misionáři.

Jak se vám líbí na návštěvě v Česku?

„Přijel jsem do Prahy podruhé v životě. Přijel jsem na pozvání lidí z české organizace Siriri a také z katolíků z Řádu bosých karmelitánů. Jsem moc rád, že jsem tady. Přijel jsem si prohlédnout Prahu a také se potkat s lidmi ze Siriri, abychom se viděli a abychom probrali, co je nového ve střední Africe. Jsme moc rádi, že Siriri v Africe působí. Dělají spoustu práce. Tato organizace pomáhá mnoha lidem.“

Vy se Siriri spolupracujete?

„Ano, pomáhám a radím jim, s čím je potřeba. Když přijedou do Afriky, vyzvednu je na letišti, jezdím s nimi po venkově, vezmu je do Bozoumu, Bouru, a tak dále, podle toho, co je potřeba.“

Vyznáním jste muslim, je to tak?

„Ano, jsem muslim, ale spolupracuji s lidmi z katolického kostela. Už asi dvacet let. S lidmi ze Siriri spolupracuji přibližně osm let. Neřešíme to, že já jsem muslim a oni křesťané, nehraje to pro nás žádnou roli. Společně pracujeme a moc nám to tak vyhovuje.“

Školačky ve Středoafrické republice mají právo na mír

Ve Středoafrické republice teď ale mezi křesťany a muslimy panuje velká nevraživost…

„Ano, jsou tam velké problémy. Začaly ve chvíli, kdy v zemi začaly působit muslimské milice Séléka, v březnu 2013 udělaly převrat a dosadily do čela převážně křesťanské země muslimského prezidenta. O necelý rok později sice odstoupil, milice ale řádí v zemi dál. Zabíjejí, kradou auta, ohrožují jak křesťany, tak muslimy. Sám z nich mám velký strach. Křesťané se asi rok, dva zpátky začali bouřit také. Jejich útoky jsou namířené proti muslimům.“

Ohrožuje vás fakt, že jako muslim pracujete pro křesťany?

„Dříve to nevadilo. Dřív to bylo jedno. Problémy začaly asi před třemi lety. Museli jsme se stáhnout kvůli hnutí Séléka. To oni podněcují násilí mezi muslimy a křesťany. Než se objevili, byl klid. V poslední době křesťané, kterých je víc, pronásledují muslimy a ti utíkají do Kamerunu, Čadu a dalších zemí. Některé oblasti Středoafrické republiky jsou klidné, lidé tam žijí v míru, ale není jich moc.“

Přemýšlel jste o tom, že byste přišel s rodinou do Česka? V Praze máte řadu přátel…

„Ano, mám tady přátele, lidé z organizace Siriri a také lidé z kostela. Jsou rádi, že jsem přijel do Prahy. Cestoval jsem přes Středoafrickou republiku, přiletěl jsem letadlem do Itálie a pak dalším letadlem do Prahy. V Itálii jsem byl asi týden, sháněl jsem vybavení pro chov drůbeže, drtičky na kukuřici a podobné věci. Podařilo se nám najít, co jsme potřebovali, tak jsme to objednali a teď čekáme na vyřízení objednávky. Pak zařídíme kontejner na převoz.“

Stacionář pro sirotky ve středoafrickém městečku Bozoum

A nechtěl byste zůstat tady?

„Ne, pro mě Evropa není. Vydělávám si na živobytí v Africe. Přátelé mi nabízeli, že mi pomohou najít práci tady, ale to není nic pro mě. Tady bych nenašel takové zaměstnání, jako mám v Africe. Víte, teď jsem dostal vízum na šest měsíců, ale v Evropě jsem na dva týdny, a pak se hned vracím do Kamerunu. V Africe jsem šéf, ale co bych dělal tady? Rozhodně bych nešéfoval.“

autor: Magdaléna Trusinová
Spustit audio