Únos izraelského vojáka zvýšil napětí

Místo toho se jim podařilo hodit granát na prázdný obrněný vůz, střelbou smrtelně zranit dva Izraelce a stejný počet vlastních lidí při ústupu ztratit. Nakonec se jim ale podařilo něco, co bude mít pro následující týdny, a nebo spíš měsíce mnohem větší význam než jeden napůl neúspěšný útok na vojenskou základnu. Jednoho ze zraněných izraelských vojáků dovlekli tunelem do Gazy a od neděle ho tam drží jako rukojmí.

Palestinci jsou si dobře vědomi jednoho z nejposvátnějších principů izraelské armády, a tou je záchrana životů vlastních lidí. Před několika lety Izraelci s libanonských hnutím Hizballáh dokonce vyměnili stovky arabských vězňů za těla několika mrtvých izraelských vojáků zabitých na izraelsko-libanonské hranici. Nikdo nepochybuje o tom, že teď udělá izraelská vláda cokoli, aby svého člověka dostala zpátky.

S tím kalkulují i únosci. Nyní se budou snažit vyměnit ještě živého desátníka Gilada Šavita za palestinské vězně. Požadují propuštění všech palestinských žen, kterých je v Izraeli asi sto, a všech mužů mladších osmnácti let, jichž je kolem tří set. Tento požadavek vypadá nevinně, protože se jedná o vězně kteří spíše najdou soucit u veřejného mínění v cizině i doma. Izrael ale jakoukoli možnost výměny vězňů za uneseného Šavita odmítl. Místo toho izraelský premiér Olmert pohrozil invazí izraelské armády do Gazy - tedy území, na kterém je unesený desátník pravděpodobně stále ještě držen. Na tuto rozsáhlou operaci se chystají i Palestinci, kteří pomocí buldozerů nakupili podél hranice písečné duny, a také Egypťané, kteří se v případě izraelského útoku na Gazu obávají přílivu Palestinců přes společnou hranici na jihu.

Izraelci tedy teď hrozí, že si pro Šavita dojdou sami. Problém, který únosem izraelského tankisty vznikl, se tím ale neřeší, protože je pochybné, že by on sám tuto invazi přežil. Zdá se, že i když Izraelci dali v neděli palestinské vládě dvaceti-čtyř-hodinovou lhůtu, sami si dvakrát spočítají, jestli opravdu mají toto gesto udělat. Dosud ani nepřerušili dodávky vody a proudu do Gazy, a ani nezastavili přísun humanitární pomoci, která do této oblasti z Izraele proudí.

Zatím izraelská tajná služba horečně shromažduje informace o tom, kde je pravděpodobný úkryt únosců a údajně už identifikovala užší okruh kolem Rafáhu. Také američtí spojenci Izraele se snaží Jeruzalém od tohoto kroku zatím odradit - "je třeba dát diplomacii ještě šanci" vzkázala do Izraele ministryně zahraničí Condoleezza Riceová.

Potíž je v tom, že Izraelci budou nakonec muset něco udělat. Únos vojáka z vlastního území je obrovským políčkem do tváře nové vlády, která se navíc skládá z lidí, kteří jsou obviňováni z toho, že nemají žádné vojenské zkušenosti. To se týká zejména premiére Ehuda Olmerta a ministra obrany Amira Perece. Teď už si nemohou dovolit dát najevo jakoukoli slabost. Představitelům Hamasu proto do Gazy poslali vzkaz, že pokud vojáka nepropustí, stanou se terčem izraelských útoků i členové současné vlády - přestože zatím se Izrael útokům na politické představitele Hamasu vyhýbal. V každém případě je to pro současnou vládu problém, se kterým nepočítala, a ze kterého se jí asi nepodaří vyklouznout bez šrámů na prestiži. Jeden hluboký šrám už vlastně utržili - na veřejnost pronikla zpráva, že tajná služba o možnosti útoku z Gazy vládu informovala, ta ale nedokázala adekvátně reagovat.

Paradoxně ještě větší problém ale vzniká na palestinské straně. Vláda Hamasu tvrdí, že o přípravě únosu nevěděla a že ani teď neví, kde se únosci s desátníkem Šavitem skrývají. Tomu je docela dobře možné věřit, protože celá akce má příchuť diverze radikálního křádla Hamasu vůči vlastní vládě. Ta se v posledních dnech začala přiklánět k možnosti, že by implicitně uznala Izrael a začala s ním nepřímo jednat. To ale teď nepůjde a po případné Izraelské invazi do Gazy bude taková možnost nadlouho zcela nemožná. Zdá se tedy, že operaci zorganizovali a řídili exiloví šéfové Hamasu sídlící v Sýrii, mimo jiné proto, aby tím zabránili mírovým jednáním, ale ještě více proto, aby posílili svou pozici vůči alternativnímu - formálně podřízenému - vedení hnutí Hamas na palestinských územích. Palestinský premiér Haníja a jeho vládní kolegové tedy nyní musejí řešit ožehavou situaci, do které byli postaveni jiným křídlem hnutí.

Únos izraelského tankisty ale nezasel rozpor jen do řad Hamasu, ale narušil také pomalu se hojící vztahy mezi Fatahem a Hamasem, organizacemi, jejichž vztahy v uplynulých týdnech přerůstaly do občanské války. Palestinský prezident Mahmúd Abbás z hnutí Fatah je jednoznačně pro okamžité vydání Šavita zpátky do Izraele, zatímco vláda, jež je v rukou Hamasu, volky nevolky musí držet basu se svými ozbrojenci.

Je tu také obrovský tlak veřejného mínění. Bleskový průzkum mezi Palestinci ukázal, že osm z deseti si přeje výměnu Šavita za vězně, jen šest procent lidí bylo pro okamžité propuštění. Lidé uvěřili tomu, že Izrael je připraven Šavita vyměnit za propuštění vězňů, a to nejen těch, kteří spadají do kategorie žen a mladistvých, jak požadují únosci. Tisíce rodin v Gaze začaly slavit očekávaný návrat svých synů z vězení a i ve věznicích samotných prý panuje optimistická nálada - vyjadřují to i sami vězni, kteří v rozhovorech pro arabská média uvedli, že už mají sbalené tašky.

Do toho se ovšem jednotlivé proudy začínají přít o to, kdo by měl být propuštěn jako první. Někteří tvrdí, že by to měli být zejména ti, kdo si odpykávají dlouhodobé tresty, a ne mladiství. Představitelé vězněných aktivistů Fatahu se zas snaží prosadit, aby vláda složená z členů Hamasu přidala na seznam požadovaných propuštění i zástupce Fatahu.

V Gaze a Ramalláhu se odehrály tiskové konference rodin vězněných, kteří vládu zapřísahali, aby Šavita nevydávali bez propuštění jejich příbuzných. I kdyby v tomto okamžiku vláda chtěla izraelského vojáka propustit, čelila by naprosté ztrátě tváře.

Věc se každý den rozrůstá a nikdo zatím nedohlédne na konec. Do jednání je nyní zaangažován i Egypt, který nemá zájem na rozdmýchání chaosu v Gaze; a zároveň pravděpodobně vzroste mezinárodní tlak na Sýrii, která na svém území hostí zahraničního šéfa Hamasu Chálida Mišála, který je pravděpodobně autorem nápadu na únos.

Blízký východ se tedy kvůli jednomu zdánlivě malému incidentu dostává do dalších diplomatických a brzy i možná vojenských peřejí. Okolní svět se teď může jen modlit, aby tyto peřeje překonal s minimálními ztrátami.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání