Umíme chránit ohrožené děti?
V Česku už více než rok platí novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí, která měla dostat práva ohrožených dětí a zainteresovaných institucí do rovnováhy. Zatím stále existují kojenecké ústavy, tedy instituce pro dlouhodobý pobyt dětí do tří let. V budoucnu by jich mělo ubýt a měly by se změnit na nízkokapacitní, vysoce specializovaná pracoviště, která poskytnou péči dětem se speciálními potřebami.
Jedním z pilířů současné transformace je náhradní rodinná péče, kterou by měli poskytovat profesionální pěstouni. Bude jich potřeba asi 500, zatím je jich 123. „Před rokem jich bylo 30, takže současné číslo považuji za úspěch,“ podotýká Kateřina Šlesingerová.
Kde je dělicí čára mezi právy rodiče a dítěte?
V roce 2012 britské úřady nařídily udělat císařský řez ženě italské národnosti v pokročilém stádiu těhotenství, která trpí bipolární poruchou. Soud rozhodl o odebrání dítěte, které ještě nebylo narozené, k odebrání tedy došlo z těla matky. Ta byla následně vyhoštěna ze země. Případem se v současnosti zabývá nejvyšší britský soud, dítě bylo totiž dáno k adopci, což oba jeho rodiče napadli. Podrobnosti o tomto případu najdete např. v britském deníku Guardian.
Popsaný případ je v Česku nemyslitelný, což potvrzuje i Kateřina Šlesingerová z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. V Česku se debata vede spíše o tom, kde končí práva kojeneckých ústavů a začínají práva ohrožených dětí do tří let.
