Umělý sníh je nebezpečný, píše BBC. „Nejlepší je kombinace s přírodním sněhem,“ zní ze Svazu lyžařů

Souhlasíte s tím, co tvrdí článek BBC? Je lyžování na technickém sněhu více nebezpečné a méně předvídatelné?

To si úplně neumím představit, protože na technickém sněhu se závody nejvyšší kategorie jezdí už desítky let, minimálně poslední desetiletí. Bez technického sněhu nelze připravit závodní kopec, můstek nebo cokoliv na úrovni toho, aby to bylo bezpečné pro závodníky.

Čtěte také

Sednul mi sníh, sednul mi terén, sedla mi trať, těší Maděrovou. Na oslovení ‚olympijská vítězka‘ si zvyká

BBC to srovnává tak, že rozdíl mezi přírodním a technickým sněhem je jako rozdíl mezi pádem do trávy a na chodník. Neznamená to, že po pádu bývají z technického sněhu horší zranění?

Ten sníh vzniká za jiných podmínek. Pokud máme přírodní sníh, tak je to na základě přírodních srážek, kde je mezi vločkami sněhu, těmi krystaly, daleko více vzduchu. Ten sníh je měkčí, horší na údržbu, ale na takové lyžování asi, dejme tomu, příjemnější.

Technický sníh je na druhou stranu hutnější: vyrábí se z vody na základě trysek, kde je pod tlakem do vzduchu vržené velké množství kapiček, které dopadají na zem. Sníh je potom hutnější, pevnější, dá se z něho tvořit pro závodní lyžování.

Myslím, že optimální varianta je určitý mix technického a přírodního sněhu, ale z hlediska zranění, pádů a čehokoliv je technický sníh předvídatelnější. Pokud spadnete do měkkého sněhu, tak jsou pády daleko rizikovější – že se vám někde zasekne lyže, noha a můžou z toho být větší zranění. Za mě je ideální kombinace technického i přírodního sněhu.

Alchymie pro tým

Dá se vůbec dopředu zjistit, jestli je na trati jedině technický sníh, mix, nebo naopak jen přírodní sníh, a nějak se na to připravit? Třeba co se týče různých technických prostředků, toho, jak připravit lyže, co zvolit konkrétně a podobně.

Je to vždy pro servisní tým alchymie, jak se vyrovnat s aktuálními podmínkami. Myslím si, že jak diváci, tak i hobby závodníci to vidí jak v televizi, tak přímo, když se jdou svézt na nějaký kopec nebo na běžky.

Pokud je sníh vyloženě měkký, přírodní – napadne 20 nebo 30 centimetrů nového sněhu – tak se na tom velice těžko lyžuje. Ať už to jsou sjezdové tratě, skokanské můstky nebo cokoliv jiného, jakmile napadne 10 nebo 20 centimetrů nového sněhu, tak vidíte čety úpravářů závodního kopce, jak strhávají nový sníh, protože podklad musí zůstat tvrdý, aby závodníci věděli a mohli číst tu stopu a trať.

Čtěte také

Nezbyde mi, než se přehodit na lyžařku, vyhlíží zklamaná Ledecká super-G v Cortině d'Ampezzo

Dopadnout – ať už to jsou akrobati nebo kdokoliv jiný – do hlubokého sněhu není nikdy příjemné. To pak můžeme maximálně využívat v nějakém freeerideu, kde je ježdění v prašanu disciplína sama pro sebe, je to ten požitek ze sněhu. Ale pro závodní lyžování na upravených kopcích musí být sníh pevný.

Když se zeptám globálně: je kvůli celkovému oteplování méně příležitostí, kde trénovat? Zužují se tyto možnosti? Musí se sportovci vyrovnat s tím, že se počasí velmi rychle mění, a tak třeba z hodiny na hodinu může začít pršet, nebo za pár dní sníh úplně roztaje?

To jste teď přesně popsal situaci například českých hor. Můžeme všichni vidět, že toho sněhu není tolik jako v letech minulých, nicméně technický vývoj se vyvíjí a máme možnosti, jak sníh připravit v rámci technického zasněžování.

Kromě stříkání klasickými děly, která vyrábí technický sníh, už existuje i varianta, že se v kontejnerech dělá taková ledová drť, kdy z toho opravdu vychází něco nového, ale když se to smíchá s normálním sněhem, ať už technickým, nebo přírodním, tak je to základní podklad.

Co je pro nás nepříjemné, je, že je pak rozdíl třeba mezi námi a Skandinávci nebo sportovci ze Severní Ameriky, kde sníh v zimě déle vydrží. Tréninkové možnosti jsou samozřejmě jiné a lepší. V našich končinách musíme většinou za sněhem dojíždět.