Úloha a budoucnost Unie svobody

Pamatujeme, že vznikla jako odštěpek ODS. Pár týdnů se dokonce zdálo, že převezme její štafetu. Její hvězda ale začala blednout. Stále častěji se pak ozývaly pochyby o tom, zda bylo dobré se oddělit, zda by nebylo bývalo lépe setrvat v ODS a působit v jejím rámci. Některým unionistům to vrtá hlavou dodnes, ale už se stalo.

Lze se tedy ptát, zda onen rozkol nebyl zbrklým projevem nezdrženlivosti. Někteří kritikové Unie svobody soudí, že ano a dodnes jí to vyčítají. Proti tomu lze poukázat na fakt, že pokusy o pravicovou politiku probíhaly u nás od samotného počátku po dvojí linii. Že v tom je možná cosi zákonitého.

Rozštěp na pravé straně scény vyjádřila už kdysi současná existence ODS a ODA. Kdekdo se ptal, proč máme dvě strany jsou-li si programově tak blízké? Ano, rétorika byla často stejná. Ale smím-li tak říci, o stejné krevní skupiny nešlo. A Unie svobody se časem ocitla na oné stezce, kterou předtím prošlápla ODA. Myslím, že zatím vězí osudový handicap, možná dokonce tragédie naší pravice.

Unie svobody stejně jako předtím ODA se zdá být z hlediska tradiční pravicovosti ideově a hodnotově důslednější. Má ale smůlu. Nejsou lidi. Není zde významná sociální skupina, která by jí učinila svým mluvčím. Pokud zde vůbec kdy existovala, byla rozbita. Už před 50 lety. Jaký to rozdíl oproti takové bavorské CSU. Naše bulvární žurnalistika jí sice nasazuje psí hlavu, ale tato pravicová strana tam vládne už půl století a Bavorsko prosperuje. CSU se totiž opírá o střední vrstvu, která je nejen ekonomicky zdatná, ale je též vzdělanou nositelkou vitální kultury společenského života zakotveného v tradici.

Naproti tomu ODS sice také pěstuje pravicovou rétoriku, ale opírá se o lidi, jací tu prostě jsou. Bylo by zajímavé posvítit si na mentální charakteristiku typických voličů této strany. Taková analýza by asi dospěla k jiným poznatkům než v zemích, kde je politická pravice domovem. Jako pravicová strana je proto ODS ideově i hodnotově nedůsledná ba chaotická, ale má o to větší podporu veřejnosti.

Unie svobody je stejně jako předtím ODA nebo jako DU ohrožena sektářstvím. Naproti tomu ODS je ohrožena populismem. Dokonce na něj programově vsadila. Proto se nemusí připravovat na likvidační sjezd. Zato představuje, zejména při své oblíbenosti, faktor nejistoty. Populistická perspektiva je totiž vždycky krátkodobá. Je ošemetné spolupracovat s takovou stranou.

To, že Unie svobody vstoupila do dnešní vlády, komentovali někteří zlomyslně. Unie svobody se prý chce podílet na vládnutí, aby si polepšila. Tím si nejsem jist. Unie svobody se rozhodla k účasti na projektu, který je možná polovičatý, ale míří správným směrem a hlavně je jediný politicky průchodný. Podíl Unie svobody je na něm znát. Vypadá to, že se tato strana spíše vědomě rozhodla k sebeoběti. Uznání se asi nedočká. Proč? Nejspíš proto, že populismus jednou takový jindy onaký je rozpoložením, které v naší veřejnosti převládá.

Ta je v tom podporována většinou našich médií, propadlých vidině atraktivnosti čili zábavnosti. Předkládají nám dění na politické scéně zábavnou formou, tedy jako prestižní klukovské zápolení nebo jako rozruch na pavlači.

I když jsme na tomto způsobu podání závislí, položme si otázku. O které veřejně tedy mediálně známé politické osobnosti, bez ohledu na její stranickou příslušnost, můžeme říci, že vystupuje s určitou noblesou? Odpovídat nebudu, ale mám za to, že máme politické strany, kde nikoho takového nenajdeme.