Ukrajinu čeká před volbami chaos
Celou středu strávila ukrajinská Nejvyšší rada hádkou o tom, zda vláda byla nebo nebyla odvolána. Prezident Juščenko a provládní poslanci tvrdí, že nebyla - argumentují banální procedurální chybou, k níž v úterý došlo. Jen s malou nadsázkou lze chaos ve sněmovně považovat za předobraz dění na Ukrajině v oněch dvou a půl měsících, které zbývají do parlamentních voleb.
Rozhodnutí parlamentu odvolat vládu zasadilo ránu prezidentu Juščenkovi, který spolu s odvolaným premiérem Jechanurovem dosáhl nedávno rozumné kompromisní dohody s Ruskem o plynu - s trochou štěstí díky ní mohl vyhrát březnové parlamentní volby a zajistit si většinu v novém v parlamentu na čtyři roky. Teď jsou jeho šance mnohem nižší - bude těžké vyvrátit argumenty opozice, která ho kvůli dohodě obviňuje ze zrady národních zájmů. Prezident přešel do protiútoku, chce požádat Ústavní soud o přezkoumání rozhodnutí parlamentu a uvažuje, že by parlament rozpustil.
Hlavní postavou dramatu je Julie Tymošenková - hrdinka oranžové revoluce a premiérka první porevoluční vlády. Poté, co ji vloni v září Juščenko odvolal po sérii korupčních afér, stala se jeho nejnebezpečnějším rivalem. Hned po podpisu dohody s Ruskem svolala Tymošenková tiskovku, kde dohodu ze 4. ledna označila za "zradu národních zájmů" a pak několik dní v médiích neustále opakovala slova jako "ponížená" a "zrazená" Ukrajina. Získala stoupence napříč stranami a spolu vyzvali premiéra Jechanurova, aby v úterý přišel do sněmovny dohodu s Ruskem obhájit. Premiér nedokázal poslance přesvědčit o jednoduché rovnici, že pokud Ukrajina zaplatí 95 dolarů za jednotku plynu místo 230, jak požadoval Gazprom, pak ušetří více než dvojnásobek. Opozice tvrdila opak: pokud jsme dosud platili padesát, pak 95 je skoro dvakrát tolik a vy jste zradili.
Premiér nemá charisma, jeho projev byl ospalý, ale argument opozice je demagogický: je to varianta klasického sporu o to, je-li sklenice napůl prázdná nebo napůl plná. Tvrzení paní Julie, že Kyjev měl laciný plyn zajištěn smlouvou s Ruskem do roku 2009, licoměrně ignoruje fakt, že kohoutky od plynu mají v rukou Rusové. Navíc byla smlouva uzavřená vpředvečer ukrajinských prezidentských voleb a měla být čímsi jako pětiletým sponzoringem pro favorita Kremlu Viktora Janukovyče - měl to být drahý, ale pro Kreml typický způsob, jak dotovat spřátelený režim v sousední zemi, jak se to děje v případě Běloruska. Na druhé straně je třeba vidět, že některá obvinění vznesená Tymošenkovou měla racionální jádro - dohoda byla neprůhledná a ruský partner, firma Rosukreněrgo, vzbuzuje mnohá podezření.
Přesto se zdá, že kroky Julie Tymošenkové vedla především snaha pomstít se prezidentovi za odvolání z funkce premiérky - ostatně sám šéf jejího volebního štábu prohlásil, že ukrajinská krize vznikla už vloni v září, když prezident Tymošenkovou odvolal. Navíc některá ukrajinská média obviňují expremiérku z toho, že jí na nové rusko-ukrajinské smlouvě vadí, že se monopolním dodavatelem plynu nestala firma Itera, v níž má Tymošenková vlastní finanční zájmy.
Jak si Tymošenková dokázala za pár dní sehnat potřebnou podporu napříč stranami ve sněmovně? (Návrh prošel s rezervou čtyřiadvaceti hlasů a vyslovili se pro něj jak komunisté se socialisty, tak Strana regionů poraženého kandidáta Janukovyče nebo oligarchové ze Strany průmyslníků a podnikatelů, a ještě další uskupení včetně nezařazených poslanců). Všechny zlákala možnost využít před volbami ústavních změn platných od prvního ledna. Změněná ústava odebírá část pravomocí prezidentovi a deleguje je na parlament. Tuto změnu ústavního zřízení Ukrajiny slíbil vloni voličům prezident Juščenko a svůj slib splnil - teď za to zřejmě zaplatí. Paradoxní je, že opozici sice stačily síly na svržení vlády, ale nebudou jí stačit na vytvoření nové, protože je příliš různorodá, a tak zemi až do voleb povede stejná Jechanurova vláda, jen patřičně oslabená.
Klíčová dohoda o plynu s Ruskem, kvůli níž drama vypuklo, musí být stvrzena vládami obou zemí. Moskva zřejmě využije slabosti partnera a bude chtít novou smlouvu s novou cenou, aby znovu pomohla svým favoritům ve volbách. Ještě před týdnem se zdálo, že kontext ukrajinských voleb bude příznivý pro vládu, která na nepřátelském Rusku vybojovala dobrou smlouvu. Voliči viděli v politice prodemokratický a protidemokratický tábor - v tom demokratickém se sice přeli expremiérka Tymošenková a prezident Juščenko, ale hlavní rysy byly jasně dané a daný byl i nepřítel - Rusko a relikty Kučmova režimu. Dnes je nepřítelem každý každému a Ukrajinou zmítají nepřehledné právní spory o tom, je-li vláda vůbec odvolaná, měl-li na to parlament právo a jaká práva má prezident. Než se Ústavní soud vzmůže na pravomocný verdikt, bude dávno po volbách.
Odvolaný premiér tvrdí, že Ukrajinci milují ty, jimž se stala křivda a jeho blok prý na krizi vydělá. Ukrajinští politologové to nazývají přáním, které je otcem myšlenky - na to je Julie Tymošenková příliš krásná a příliš populární. Její blok však asi nemůže získat více než padesát procent a bude muset hledat spojence. Poté, co podrazil nohy prezidentu Juščenkovi, ho sotva najde v bloku Naše Ukrajina, jehož kandidátku vede odvolaný premiér Jechanurov. Zbývá tedy jen jeden velký hráč, a tím je Strana regionů neúspěšného proruského kandidáta Viktora Janukovyče. Ta, kvůli níž si Tymošenková předloni oblékla oranžovou barvu revolucionářky - jak se zdá, jenom dočasně.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

























