Ukrajina na březích Atlantického oceánu

Příčin je rozhodně více a jsou mezi nimi jak historické, trvanlivé - stačí vzpomenout civilizační dělení Ukrajiny na východní, proruskou a západní, proevropskou, s Dněprem jako dělící čarou - tak příčiny okamžité, proměnlivé. Z těch druhých, taktických důvodů krize je třeba zvláště zmínit radikální ústavní reformu, která přenesla těžiště výkonné moci z prezidenta na předsedu vlády. Tuto reformu mířící původně proti prezidentu Kučmovi opozice svého času vehementně podporovala, jenže ironií osudu se celý její dopad projevil až po revoluci. V jejím důsledku prozápadní prezident Viktor Juščenko byl značně okleštěn ve svých pravomocích a v těžkém souboji s koalicí komunistů, socialistů a Strany regionů premiéra Janukoviče stojí na vartě, kterou mnozí pokládají za ztracenou. Není třeba dodávat, na čí straně jsou sympatie Putinova Ruska a s nimi i účinné nástroje zasahování do vnitroukrajinské pře, i když je třeba po pravdě konstatovat, že naděje vkládané Kremlem do ukrajinského premiéra zatím nebyly naplněny, a to ani v ekonomické nebo zahraničněpolitické oblasti, ani v otázce zrovnoprávnění ruštiny s ukrajinštinou jakožto dvou státních jazyků.

O minulém víkendu v této permanentní krizi nastal, jak bylo řečeno v úvodu, nový zvrat: bývalý "oranžoví" spojenci a pak nepřátelé na život a na smrt znovu spojili síly. Blok Julie Timošenkové a Juščenkova strana Naše Ukrajina podepsaly dohodu o vytvoření sjednocené opozice. Nejenže to znovu mění poměr sil v Nejvyšší radě Ukrajiny, jak se jmenuje parlament země, ale radikálně to zvyšuje pravděpodobnost předčasných parlamentních voleb. Takovou perspektivu předpokládá samotné znění dohody o sjednocení opozičníků, která si klade za cíl "odstranění současného režimu." Po případném dosažení tohoto cíle se strany dohody zavazují vytvořit novou vládní koalici. Bývalá premiérka Julie Timošenková, tato Marianna na barikádách "pomerančové revoluce," již prakticky zahájila předvolební kampaň a vyzvala k předčasným volbám. Možnost rozpuštění Nejvyšší rady a vypsání předčasných voleb spojuje Timošenková s nedávno schváleným Zákonem o vládním kabinetu. Tento zákon byl napaden u Ústavního soudu a pokud soud shledá zákon protiústavním, do dvou měsíců parlament musí být rozpuštěn. Nevím, zdali to dopomůže této pasionární ženě vrátit si křeslo premiéra, ale její taktická dovednost si zaslouží vysoké profesionální ohodnocení: nejdřív její lidé na dlouhé týdny ochromili činnost zákonodárného sboru tím, že fyzicky obsadili sněmovní rozvodnu a vypnuli spínač elektrického proudu, pak pomohli svému úhlavnímu nepříteli - Straně regionů - překonat prezidentské veto a schválit Zákon o vládním kabinetu a nyní upnuli naděje k tomu, že Ústavní soud nakonec tento zákon zruší.

Juščenko a jeho strana Naše Ukrajina se snaží tváří v tvář sílící moci proruské koalice Janukoviče obhájit aspoň právo prezidenta určovat zahraničněpolitickou linii země. Premiér, který se opírá o většinu v Nejvyšší radě, úspěšně pokračuje v oklešťování tohoto práva zakotveného v ústavě: v lednu, kupříkladu, pod záminkou nesankcionované návštěvy České republiky vykopl z vlády tehdejšího ministra zahraničí Borise Tarasjuka designovaného Juščenkem v rámci prezidentské kvóty. Kandidatura Vladimira Ohryzko nominovaného prezidentem na uvolněné místo byla odmítnuta koaliční většinou v parlamentě.

Hlavní opoziční síly si v nové dohodě jasně rozdělily role: Blok Julie Timošenkové bude podporovat zahraniční politiku strany Naše Ukrajina výměnou za podporu své vnitropolitické linie. Priority prezidenta Juščenka jsou obecně známé: je to euroatlantická integrace - vstup do Evropské unie a NATO. Zdá se, že právě otázka připojení Ukrajiny k NATO bude hlavním ožehavým tématem předvolební kampaně. Zejména síly současné vládní koalice budou aktivně spekulovat na emocionálním odporu ruskojazyčného obyvatelstva k NATO. Před týdnem Viktor Juščenko znovu zdůraznil svou orientaci na euroatlantické struktury a prohlásil, že Ukrajina by se měla řídit vlastním rozumem a neohlížet se na to, jak její kroky budou vnímány v Bělorusku, Rusku, Kazachstánu, Kyrgizii nebo jinde. Problém je v tom, že se všeobecné volby blíží také v Rusku. Snaha bodovat u voliče nutí politické strany vyostřovat svou rétoriku a uchylovat se k populismu. Z úst některých obzvlášť horlivých populistů v ruské politice již dnes lze slyšet volání po navrácení Krymského poloostrova nebo sliby pomoci ruským "krajanům" na Ukrajině - nedávno se takovým provokativním apelem vyznamenal moskevský starosta Jurij Lužkov. Vzhledem k tomu, že dlouhá předvolební kampaň poběží paralelně v obou zemích, nezbývá než očekávat další zhoršení vztahů mezi dvěma národy kdysi pokládanými za vzor nerozborného slovanského bratrství.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .