Udělat správnou věc

Premiér Paroubek vyzval ministra vnitra, aby z policistů, kteří Krejčírovi - z těch či oněch důvodů - umožnili prchnout, buď nadělal pochůzkáře, nebo je od policie propustil. Podle premiéra by měl osobní zodpovědnost vyvodit i policejní prezident Jiří Kolář.

Když jsem v úvodu řekl, že to byla od premiéra asi jediná správná věc, měl jsem tím na mysli to, že dramatické výzvě směrem k ministru vnitra předcházela -mediálně ne tolik sledovaná - noční schůzka premiéra se zástupci Komunistické strany Čech a Moravy v pražské Kramářově vile. To je opět po mnoha letech věc nevídaná, neb nejen místo schůzky, dlouhá léta komunistům zapovězené, ale hlavně téma rozhovoru, kterým je domácí reakce na narůstající pnutí v Evropské unii v souvislosti s hroutícím se procesem schvalování Evropské ústavy, opět o podstatný kus pootevřelo komunistům dveře do nejvyšších pater výkonné politiky.

Za to by mohl premiér Paroubek očekávat poměrně ostré reakce. Rázná prohlášení směrem k policii v mediálně sledovaném skandálu jsou bezpečnou návnadou, kterou mohou média snadno spolknout. Na druhou stranu, policejní lapsus s uprchlým podnikatelem Krejčířem je skutečně parádní kousek buď neschopnosti nebo nekalého úmyslu, který by neměl jen tak vyšumět do ztracena.

Ministr vnitra Bublan v jedné z reakcí na kritiku, jíž se policii za toto dílo dostalo, prohlásil, že podle něj by se mělo pečlivě vyšetřit kdo a jakým způsobem v tomto případě selhal, ale že by to (tedy asi TO vyšetřování a následný případný postih) nemělo jít dál, než k veliteli zásahu. Rozumím tomu tak, že ministr vnitra opět nebere jako zodpovědného člověka policejního prezidenta.

Je to zvláštní - před několika dny ministr Bublan vlastně tak trochu zesměšnil policejního prezidenta Koláře tím, že zrušil tresty policistům-dopravákům, které Kolář (zřejmě dokonce i protiprávně) trestal za jejich veřejně projevené kritické názory ohledně policejní techniky...

O pár dní později ale ministrovi vnitra nevadí, že elitní policejní skupině ufrnkne před nosem zadržený podnikatel, navíc z baráku napěchovaného penězi v hodnotě několika miliard korun. Ty miliardy se zdají být pro policii asi klíčové, neb za těch pár dnů, co uplynuly od zadržení Krejčíře dokonce nikdo z policejního sboru ani nedokázal spočítat, kolik jich vlastně je, a které jsou snad pravé a které nikoli. Opravdu pozoruhodná podrobnost...

Samotný útěk podnikatel Krejčíře se v médiích objevil v několika různých verzích, jedna přitom lepší než druhá či třetí. V některé je Krejčíř nadán nadpřirozenými schopnostmi filmového Spidermana, v jiných si (už po zadržení) telefonuje s kýmsi, povídá si se svým domovníkem (škoda, že to nebyl zahradník, bylo by to stylovější...) a pak prchá v přistaveném autě svého bodyguarda. Policie neváhá ani vteřinu a po celých dvou hodinách, které uplynou od útěku zadrženého už vyhlašuje celostátní pátrání! To je opravdu excelentní ukázka práce špičkových odborníků.

Když se člověk poté z médií navíc dozvídá, že ve vile zadrženého, kromě těch nespočitatelných miliard, nalezli policisté i seznamy elitních svých kolegů kteří byli na jakési výplatní listině pana Krejčíře, začíná jít všechna legrace stranou. A rázná výzva premiéra Paroubka ministru vnitra, aby už s policií něco udělal, nabývá (nehledě na kamarádění s komunisty) jiného a pro politiku hlubšího významu ve chvíli, kdy si člověk domyslí, kdože to vlastně ještě před nedávnem byl ministrem vnitra, a s kýmže to premiér Paroubek soupeří o nadcházející voličskou přízeň.

Kauzu "Krejčír" nejspíš premiéru Paroubkovi muselo seslat samo nebe. Před veřejností může vypadat jako správný drsňák a elegantně zmizí do Asie s vykřičníkem vetnutým do saka ministra vnitra, místo aby doma čelil výpadům za kšefty s neostalinisty. Dobrá (propagandistická) práce, jen co je pravda!