Učňáky potřebují zásadní reformu. Malé krůčky nestačí

Z ryze demografického hlediska není vyloučeno, že bude hůř: zatímco letos vychází ze základních škol asi 120 000 patnáctiletých, bude jich za šest let o třetinu méně. V následujících letech by pak mohl počet žáků přijímaných do učilišť klesnout až o 60 procent. Tolik statistika.

V reálu má současná personální mizérie na učilištích ale řadu dalších příčin a tudíž i východisek. Ty hlavní definovali zahraniční podnikatelé už před lety, ale mnoho se od té doby nezměnilo: především stále platí, že kvalita výuky zdejšího učňovského dorostu není valná. Místo aby se ve škole mladí lidé učili jen teoretické předměty, na kterých by se pak daly eventuálně postavit flexibilní nástavby, vedoucí ke kýžené maturitě, zatímco řemeslné dovednosti by získávali přímo ve firmách, vypadá to mnohde pořád ještě tak, že si žáci v učňovských dílnách na realitu jenom hrají. Vzhledem k technologickému pokroku, který jde dopředu mílovými kroky, se pak může snadno stát, že kvalita výuky začne stagnovat, anebo se dokonce zhoršuje.

Kromě toho vznikl po roce 1989 chaos v odbornostech, které si každá škola určovala podle toho, jak chtěla vyjít zájemcům vstříc, aby je do svého učiliště nalákala. Teprve teď uvažuje ministerstvo o tom, že drasticky zredukuje počet oborů a poskytne firmám, které se do výuky učňů zapojí, daňové úlevy. Důležité také je, aby se učiliště soustředila na poskytování rekvalifikačních kursů. To by jistě byla jejich další smysluplná úloha, protože by tím mohla průběžně doplňovat chybějící učně z řad mladších ročníků a zároveň dbát na to, aby rekvalifikace nebyly jen formální.

Redukce počtu učňovských oborů, která se nyní chystá, se přitom týká jen špičky ledovce. Jak už bylo řečeno, má hlavně odplevelit chaos, vzniklý zaváděním často nesmyslných odborností. Jenže zaměstnavatelé budou mít z téhle lidové tvořivosti, kterou neusměrňovala žádná centrální autorita, těžkou hlavu ještě hodně dlouho. Povzdech, že jsou učiliště v pravomoci krajů a ministerstvo s tím nemohlo nic dělat, nelze akceptovat. Stejně jako ale není možné na druhé straně tolerovat, aby si jednotlivé podniky monopolizovaly učiliště, vytvářely si tam osnovy k obrazu svému a vychovávaly si budoucí pracovníky tak říkajíc "na míru", bez širšího řemeslného kontextu. Odpovědnosti za kvalitu profesní výbavy mladých lidí se stát prostě nezbaví.

V podnikatelských kruzích je to totiž už léta otevřené tajemství: jestliže byly po roce 1989 v Česku pracovní síly levné a kvalifikované, neplatí dneska ani jedno ani druhé. To první se dalo čekat. To druhé je alarmující, protože se týká profesních osudů desetitisíců mladých lidí. Ty totiž mnohé učňovské školy připravují místo na moderní pracovní proces spíš na život v jakési reservaci. Podnikatelé si nezřídka stěžují, že by nejraději vyučili budoucí řemeslníky po praktické stránce sami, než aby je museli přejímat z učilišť s pracovními zlozvyky, které je budou těžko odnaučovat. Světlo na konci tunelu se ale už rýsuje: Souběžně s poptávkou po dobrých řemeslnících bude nepochybně vzrůstat i jejich finanční ohodnocení. Jestliže jsou dnes lidé ochotni dát tesaři nebo pokrývači až 400 korun za hodinu, je jen otázkou času, kdy se stanou takové nedostatkové obory znovu atraktivní.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .