Turistické kluby 1919-1938

Klub přátel Orientu

Ustavující valná hromada Klubu přátel Orientu se konala dne 5. dubna 1930. Předsedou klubu byl zvolen Vladimír Kraus, který byl hybnou silou celého podniku. Stanovy - účel spolku: Hlavním úkolem spolku bylo studovat život, kulturu a historii orientálních národů, pořádání studijních výprav, přednášek doprovázených promítáním a přátelských večírků, poskytování informací hostům z Orientu, navazování styků s význačnými osobami a odebírání časopisů a knih.

Nejstarší mnou objevený itinerář tzv. Velké cesty Orientem zahrnuje Turecko, Sýrii, Palestinu, Egypt a Řecko. Jednalo se o cestu plánovanou na 5 týdnů a při počtu 20 osob by vyšla na 6500 Kč. V Káhiře byla naplánovaná prohlídka celého města včetně Egyptského muzea, kde byla zvláště zdůrazněna výstava pokladu z Tutanchamonova hrobu, a zoologické zahrady. Z významných archeologických lokalit navštívili Memfidu, Sakkáru, Gízu, oba thébské břehy, Asuán a cestou zpět Alexandrii. Jednalo se o výborný výběr důležitých památek starověkého Egypta, který cestovní kanceláře upřednostňují i dnes. V. Kraus totiž ve 30. letech studoval egyptologii.

Velká cesta Orientem se pro velký ohlas konala i v letech 1934 a 1935, kdy proběhla na jaře i v létě. V létě byly totiž levnější lístky na loď i ubytování a navíc velké procento účastníků tvořili učitelé, profesoři, studenti a úředníci. V časopise Oása byly uveřejňovány podrobné itineráře jednotlivých cest a jednou týdně se v pražské kavárně Louvre konalo setkání zájemců. Celkové náklady na takovou výpravu činily přibližně 6500 Kč a pro důvěryhodné osoby byl dokonce zajišťován úvěr.

Cestovatelské spolky byly trnem v oku mnoha československým cestovním kancelářím. Staly se pro ně nepříjemným konkurentem a z různých narážek v archivu můžeme soudit, že se proti nim začaly více či méně legální cestou ohrazovat. Již v roce 1931 dostal V. Kraus pokutu s odůvodněním, že provozuje cestovní kancelář, avšak bez živnostenského oprávnění. Je samozřejmě otázkou, nakolik to byla pravda a nakolik se o toto nařčení zasadily cestovní kanceláře. Z dochovaných dokumentů vyplývá, že každý účastník výpravy musel být členem spolku a velmi často se přihlašovali až těsně před výpravou. Navíc 10 % z ceny zájezdu připadlo spolku, takže to bylo ziskové. Je ovšem samozřejmé, že nějaký obnos stála cesta průvodce a určité výdaje navíc vznikaly i během cesty. Po výpravách v roce 1935 si též stěžovali jejich účastníci na nedodržení trasy, cestovního pohodlí, časového rozvržení, ale i na jízdu starými autokary atd. Zemský úřad v Praze nakonec spolek rozpustil.

Klub pro studijní cesty

Ustavující valná hromada Klubu pro studijní cesty se konala v Praze dne 8. listopadu 1934. Předsedou byl zvolen Jan Moučka. Klub byl založen hlavně z praktických důvodů, aby vzniklo společenské středisko pro lepší organizaci výprav, které probíhaly od roku 1931. Z letáku pro rok 1934 máme doložen tzv. "Zájezd Levantem", který se konal během července a srpna roku 1934 a zahrnoval trasu přes Bulharsko, Turecko, Řecko, Sýrii a Palestinu do Egypta. V časopise Studijní cesta je podobná výprava podrobně rozepsána. Trasa vedla přes Palestinu a Sýrii do Egypta a odtud přes Turecko, Rhodos, Řecko a Itálii zpět. Plán prohlídky egyptských památek byl poněkud užší než u Klubu přátel Orientu, neboť okruh Egyptem zahrnoval pouze Alexandrii a okolí Káhiry.

I na tento klub si účastníci výprav stěžovali pro nedodržení stanovených podmínek. Pan Moučka se na Policejním ředitelství velmi tvrdě hájil: "Moučka tvrdí, že již několik let jezdí se skupinou svých přátel do ciziny a že při jejich cestách byly jim kladeny všemožné překážky se strany cestovních, našich i cizích, kanceláří a jako doklad uvedl cestovní kancelář Katajar, která chtěla znemožniti cestu do Palestiny udáním, že Moučka hodlá tam tajně dopravovati emigranty." V srpnu 1935 si na ně zase stěžovala cestovní kancelář Balkán, že výprava udělala ve Varně dluhy za 150.000 leva a ujela. O dva měsíce později dostal pan Moučka pokutu 500 korun za neoprávněné provozování cestovní kanceláře.

Je zajímavé, že oba kluby řešily podobná nařčení. Otázkou zůstává, zda šlo o provokaci cestovních kanceláří, které se snažily zbavit svých konkurentů. Že se nejednalo o nějaké ojedinělé výpravy, ukazuje zmínka z dokumentů Policejního ředitelství, kde je doloženo jen pro rok 1935 deset výprav, jichž se zúčastnilo 450 lidí.

Tyto spolky neposkytovaly na svých cestách takový komfort jako některé cestovní kanceláře, ale vzhledem ke svým příznivým cenám a výběru doby odjezdu byly populární zvláště u lidí zaměstnaných ve školství a u studentů a úředníků. (Tento článek vznikl za podpory grantu GA AV č. B 9101301.)

Použité prameny Archiv Národního muzea, Pozůstalost Jaroslava Petrboka. Archiv hl. m. Prahy, Pražské spolky, Klub pro studijní cesty 5186 (IX-886). Archiv hlavního města Prahy, Pražské spolky, Klub přátel Orientu 10831 (XXII-1807).