Turecký prezident Erdogan vyhrál i prohrál místní volby. Opozice dostala šanci na návrat k moci

Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana sice celkově vyhrála komunální volby, ale ztratila ve dvou největších městech Ankaře a Istanbulu, kde hlásí zisky sekulární opozice.

Pro hlavu státu je to velká rána, píše britský deník The Times.

Upozorňuje, že Istanbul má pro Erdogana zásadní význam technicky i symbolicky. Žije v něm 15 milionů lidí, celá čtvrtina obyvatel Turecka, a je hospodářským i kulturním srdcem země.Často je také považovaný za ukazatel výsledku parlamentních voleb.

Navíc právě v Istanbulu zahájil Erdogan svou politickou dráhu, když se zde stal v roce 1994 starostou. Pětimilionová Ankara je zase hlavní město a Strana spravedlnosti a rozvoje tam dosud vždy triumfovala.

Celkové vítězství jeho strany nicméně může Erdogana i tak povzbudit a ukázat mu, že pět posledních bouřlivých let v roli prezidenta nijak zásadně neoslabilo přízeň voličů. Ztráty v Ankaře a Istanbulu jsou však neúspěch – i proto, že zejména po neúspěšném pokusu o puč z roku 2016 Erdogan utužil železnou ruku nad médii, občanskou společností i úřady.

Výsledek voleb tak už vlastně neměl hrát roli, píšou Timesy ve svém dalším komentáři. Prezident kontroluje poměry do takové míry, že podle mnoha lidí ani nemohl žádnou skutečnou porážku utrpět. Četné volby od roku 2014, kdy se stal hlavou Turecka, mu umožňují cestovat po celé zemi a předvádět svůj populistický talent, díky němuž se drží v čele turecké politiky už šestnáct let.

Turecko nevzkvétá

Tentokrát však byly neúspěchy zřejmě až příliš velké, než aby se daly zakrýt. Několik let špatného hospodářského vedení země rozkolísalo ekonomiku, měna od loňských prezidentských voleb klesla vůči dolaru o více než 30 % a meziroční inflace stoupla o 20 % a zvýšila ceny základních potravin.

Erdogan a jeho ministr financí a zároveň zeť Berat Albayrak se tento propad snažili připsat „zahraničním spekulantům“. Vláda dokonce ve velkých městech zřídila stánky s ovocem a zeleninou za pevné nízké ceny. Jsou u nich dlouhé fronty, ale jak je vidět, voliče nepřesvědčily.

Otázka teď zní, zda prezident ví, jak moc je na tom hospodářství špatně a jak je on sám v mnoha částech země neoblíbený, pokračuje londýnský list. Erdogan udusil poslední zbytky odporu ve vlastní straně i vládě.

Obklopil se směsicí vlastních příbuzných a ultravěrných stoupenců, kteří mu nejspíš neříkají pravdu. Ty, kdo by to udělali, už dávno z vládních služeb propustil. A tak ho teď stále menší okruh přívrženců a sílící hospodářský zmatek oslabil ve dvou největších tureckých městech.

Další volby se mají v Turecku konat až v roce 2023, a Erdogan má tak před sebou dlouhé období klidu, kdy musí přijít s něčím novým, aby si udržel podporu. Opozice však zase bude mít šanci ukázat, že umí hospodářsky vládnout lépe než prezidentova strana. Jestli bude úspěšná, může jí to vrátit moc na celonárodní úrovni. To ale nepochybně ví i Erdogan.

autor: gzb
Spustit audio

Související