Turecko a jeho náboženská (ne)svoboda

Je tedy otázka, jak je tomu nyní. Poslední volby ukázaly, že nejsilnější podporu - skoro 50% - má nadále umírněná islámská Strana spravedlnosti a rozvoje. Podle některých je to neklamné znamení růstu islámu. Podle jiných je to negativní reakce na sekularismus, který se stal v zemi půlměsíce státní ideologií.

Sedmdesátimiliónové Turecko je přitom na cestě do Evropské unie. Zatímco Evropané řeší otázku, zda turecký půlměsíc patří mezi hvězdičky unie, Turci se sami sebe ptají, zda tam chtějí být či nikoliv. Jak je to tedy s touto složitou zemí? Jak vypadá ejjí demokracie a lidská práva? A jak je to s tureckou identitou? Přesně to jsou otázky, na které budeme hledat odpověď.

Slovo dostanou dva lidé. Oba jsou silně prozápadní a mají vyhraněné názory, jež vás možná překvapí. Jeden z nich se jmenuje Ahmet Memis, živí se jako průvodce turistů a je přímo ztělesněním ideálu sekulárního Turka. Takto odpovídá na otázku, zda chce, aby jeho země vstoupila do unie:

0729 Ahmet 1. Pokud mám odpovědět za sebe, tak nechci, aby Turecko do Evropské unie vstoupilo. Ale pokud se zeptáte vlády, tak ano, ta chce do unie.

Záporná odpověď je od sekulárního Turka poněkud šokující. Proč tedy světsky smýšlející Ahmed nechce vidět svou zemi v unii?

0729 Ahmet 2. No proto, že v poslední době hlavně některé země, včetně Francie, chtějí zkomplikovat cestu Turecka k členství. Jako turecký občan k tomu musím říct: když mě tam nechtějí, tak proč se tam mám cpát? Nelíbí se mi pocit, že moje členství jim bude nepohodlné, že podle nich do klubu nepatřím.

Tato odpověď se dá dnes označit jako typická, a to i v metropoli s nejzápadnější atmosférou - v Istanbulu. Podpora západní orientace byla přitom ještě před časem obrovská. Pohostinní Turci se prostě urazili.

Stejně překvapivá, ale v opačném garde, může být odpověď umírněného muslima Mustafy Akyola. Je to novinář, který oslovuje hlavně mladou generaci. Mnoho lidí ho zná z obrazovky, z jeho článků, a také z internetových stránek. Co si tedy on, jako muslim, myslí o možném členství Turecka v Evropské unii?

0729 Mustafa 1. Ano, myslím si, že Turecko by se mělo stát plnoprávným členem unie. Je k tomu mnoho důvodů. Jedním je to, že Turecku by to prospělo. Pomohlo by mu to k lepší demokracii a pomohlo by to tureckým menšinám, včetně křesťanů, protože Turecko jako člen unie bude otevřenější, pluralističtější a tolerantnější ke svým občanům. Taky si myslím, že by to bylo dobré pro Evropu, protože Turecko by přineslo do unie novou populaci, vzdělanou a mladou pracovní sílu. A konečně, kdyby se muslimská země stala členem Evropské unie, bylo by to dobré i pro svět. Vytvořilo by to velmi pozitivní obraz vůči myšlenekám o střetu civilizací. Byl by to způsob, jak střetu civilizací předejít.

Umírnění muslimové Mustafova typu jsou přesvědčeni o potřebě západní orientace. Ostatně, přesně to je i politikou premiéra Erdogana, který sám sebe rovněž počítá mezi umírněné muslimy. Ze strany přísně sekulární armády a justice čelí ovšem neustálému podezření, že má skrytou agendu islamismu, jinými slovy, že jeho konečným cílem je zavedení zákonů šárie. On tvrdí, že sklony k extrému mají naopak sekularisté. A má k tomu pádné důvody, ke kterým se ještě dostaneme. Nejdřív si ale poslechněme, co si novinář Mustafa myslí o negativní reakci svých spoluobčanů:

0729 Mustafa 2. V Turecku je samozřejmě hodně lidí proti unii a jedním důvodem je negativní postoj některých evropských zemí, zvlášť Francie, Německa a Rakouska. Pro některé lidi je to důvod k odmítavému stanovisku. Ale i předtím byly některé skupiny proti, hlavně nacionalisté, kteří jsou přesvědčeni, že Turecko by se nemělo vzdávat své identity. My samozřejmě identitu neztratíme, ale stali bychom se více liberálními. Jenomže tihle lidé nechtějí liberální Turecko kvůli své ideologii. Takže jsou proti. I tak je ale podpora vstupu do unie v turecké společnosti silná.

Čím více pronikáte do turecké společnosti, tím více se před vámi otvírá pozoruhodný spor. V centru je otázka, jaký charakter má mít stát a jaké postavení má mít náboženství. Všechno nastalo nástupem zakladatele moderního Turecka Mustafy Kemala Ataturka. Jeho reformy se zde označují slovem "revoluce" a jeho památníky působí občas dojmem kultu osobnosti - dodnes má v Ankaře mauzoleum. A v Istanbulu, kde celý život působil, si můžete zopakovat jeho životopis na několik kilometrů dlouhé ulici, jež je mu zasvěcena. Zdobí ji totiž fotografie, zachycující důležité okamžiky ze života hrdiny, od kolébky až po smrt. Byl to on, kdo rozhodl o tom, že Turecko se stane západní zemí. Zavedl latinku a prohlásil, že Turecko je sekulárním státem. Co ale onen sekularismus v praxi znamená? Odpověď skýtá další překvapení - abychom ji mohli najít, zajdeme na místo, které nám leccos osvětlí - do mešity.

0729 muezin 3

Muezin jedné z nejslavnějších mešit Istanbulu Hagie Sofie svolává věřící k modlitbám. Jeho zpěv patří do plejády zdejších turistických atrakcí a samotná Hagia Sofia (tedy "svatá moudrost") v sobě ztělesňuje kus dějin. Kdysi to byl křesťanský chrám, který se po dobytí Cařihradu změnil v mešitu a za vlády Mustafy Kemala Ataturka se z něj stalo muzeum. Je to fascinující stavba, jak velikostí, tak atmosférou. Žádné bohoslužby se zde samozřejmě nekonají. Nedaleko odtud najdete ale její zmenšenou kopii. Říká se jí Kucukaja Sofia - "kučuk" znamená turecky "malý".

Zdejší immám se jmenuje Mehmet a dá se s vámi ochotně do řeči, hlavně když to pojistíte menším bakšišem. Příslušný obnos vám bez rozpaků sdělí. Mehmet je státním zaměstnancem, stejně jako všichni immámové v Turecku. Každý pátek čte věřícím předepsané kázání, jež je stejné pro celou zemi - pozorně je přitom kontrolován, zda se neodchyluje od textu. Svatby v mešitě být nesmějí - stát totiž určil, že toto místo je pouze pro modlitby. Nic takového, jako "církevní sňatek" tedy země půlměsíce oficiálně nezná. Jinými slovy, stát platí Mehmeta, ale taky ho přísně kontroluje.

A kdo je vlastně stát? Ani na to není jednoduchá odpověď. Vláda umírněných muslimů by ráda zreformovala aspoň věci, týkající se náboženského života, za scénou je ale armáda, jež vystupuje jako tradiční strážce světského charakteru republiky. Muslimové si stěžují, že sekularismus je pro ni ideologií, kterou prosazuje paradoxně s náboženským zanícením. Bez povolení úřadů nemůže vzniknout žádná nezávislá náboženská organizace. A náboženské školy, nebo-li madrasy jsou pod kontrolou státu.

Přesto je islám na vzestupu. Cítíte to doslova na každém kroku. Náboženství a arabské věty z Koránu jsou podobně všudypřítomné, jako arabská hudba.

audio: arabská hudba

Jedním ze symbolů islámu jsou šátky žen. Na půdě státních úřadů, škol nebo univerzit jsou zakázané, všude jinde se to jimi doslova hemží. Jestliže byly v Istanbulu zahalené ženy kdysi raritou, dnes jich je tak sedm z deseti. Rozlišují se přitom různé stupně zahalení, od barevného šátku, až po černý hábit, zapnutý těsně pod nosem. A věkové kategorie? Ty se vůbec nedají určit - v černém potkáte stařeny, ženy ve zralém věku i malá děvčátka.

Před časem se objevil spor dvou studentek s tureckým státem. Protestovaly proti tomu, že za nošení šátku na univerzitě z ní mohou být vyloučeny. Stížnost adresovaly Evropskému soudnímu dvoru ve Štrasburku, ten ale jejich žalobu odmítl projednávat.

Šátek je v Turecku symbol, který doslova hýbe politikou. Spor o něj se nedávno dostal až na nejvyšší místa v Ankaře. Vládnoucí strana spravedlnosti a rozvoje, které se zde říká AK-Party, se snažila prosadit do prezidentské funkce ministra zahraničí Abdulláha Gula. Jeho manželka ale nosí šátek, takže sekulární část establišmentu se postavila tvrdě proti. Pro armádu bylo doslova nepředstavitelné, že by se první dáma stala nositelkou tohoto symbolu.

Premiér Erdogan tím pádem prohrál důležitou bitvu a doufal, že se mu podaří v parlamentních volbách získat dostatek hlasů pro změnu ústavy tak, aby o obsazení funkce prezidenta napříště rozhodovali voliči, nikoliv parlament. Volby s převahou vyhrál, ale na změnu ústavy sílu nemá. Zapomenuté plakáty usmívajícího se Abdullláha Gula zůstaly už jenom jako vzpomínka na velkolepou prezidentskou kampaň - a dnes působí stejným dojmem opuštěnosti, jako pouliční hudebník, kterého nikdo neposlouchá.

0729 hudebnik

Zajímavé je, jak na vítězství umírněné islámské strany reagovaly trhy. Mýlil by se ten, kdo očekával pokles. Naopak, příslib pokračování stávající politiky investory povzbudil. Ekonomika Turecka je přitom stejně složitá, jako tamní politika, ne-li ještě složitější. Minimálně jedna věc je zde ale pozitivní: početná a ambiciózní mladá generace. Bude-li mít dobré vzdělání, může svou zemi nepochybně pozvednout.

Z pohledu Evropanů je ale Turecko nebezpečně chudé, což je pro mnohé argumentem proti jeho členství v unii, jakkoliv je to možná důvod krátkozraký. Co se Evropanům ale líbí, to jsou zdejší trhy, jež ve vás vyvolají dojem, že každý obyvatel Turecka tráví většinu času tím, že něco prodává.

0729 trh

Turecko je tedy směsí předností a problémů, je zemí, která sama sebe hledá. Jenomže, co s ním? Má zůstat před branami unie? Má se pro něj vytvořit nějaký zvláštní vztah? Američan Howard Ahmanson zdejší poměry dobře zná a má humorný návrh:

0729 Howard "Myslím si, že Turecko by zapadlo podstatně lépe do severoamerické zóny volného obchodu, než do Evropské unie. Takže bych ho s Evropou s radostí vyměnil za Kanadu".

Výměna Turecka za Kanadu ale asi nebude příliš realistickou možností. Takže zůstaňme u otázky, co by měla Ankara změnit, než do Evropské unie vstoupí. Takhle to vidí Ahmet Memis:

0729 Ahmet 3. V posledních 20 letech se Turecko skutečně změnilo: ekonomika, inflace, to se hodně změnilo. A myslím, co bych chtěl ještě změnit víc, jsou lidská práva. Tam nás čeká ještě dlouhá cesta.

V podobném duchu odpovídá i Mustafa Akyol:

0729 Mustafa 3. "Věci, které Brusel žádá od členských zemí, jsou dobré. Od nás žádá lepší demokracii, otevřenější diskusi o našich problémech, větší respekt k menšinám. Žádá menší (přesněji řečeno žádnou) roli armády v politice. To všechno jsou skvělé věci. Takže Turecko by se mělo změnit, a to ne jenom kvůli vstupu do unie, ale pro svoje dobro".

Lidská práva jsou skutečně jedním z nejvážnějších problémů Turecka. A netýká se to jenom současnosti, ale i hodnocení minulosti. Proto některé evropské země vysloveně žádají, aby se tam otevřela debata o genocidě jednoho a půl miliónu Arménů během 1.světové války. A Brusel chce, aby Ankara zrušila problematický paragraf 301, trestající urážky "turectví". Právě podle tohoto paragrafu jsou souzeni například odvážlivci, kteří začnou o genocidě otevřeně mluvit.

Velkým otazníkem je ale i samotný růst islámu. Mohou vzájemně koexistovat islám a demokracie? Slovo má ještě jednou Ahmet Memiš:

0729 Ahmet 4. Určitě. Myslím si, že Turecko je toho příkladem, protože v roce 1923, když byla založena turecká republika, první prezident Mustafa Kemal Ataturk, který pocházel z armády, ukázal, že se to dá. Dokázali jsme to po Osmanské říši, po 600 letech monarchie, kdy jsme byli staromódním invalidou Evropy. Stali jsme se natolik sekulárními, nakolik to šlo. Turecko to dokázalo, a já si myslím, že by to měl být model pro zbytek světa, že sekulární demokratický stát a islám mohou koexistovat. Samozřejmě, pokud stát zůstane oddělen od islámu. Takže my si myslíme, že islám a vláda jsou dvě různé věci a nikdy by se neměly míchat dohromady.

Stejný názor má i novinář Mustafa Akyol, který jde ještě o krok dál a tvrdí, že stát přísnou regulací mešit přesměroval "islámskou energii" do politiky. Poukazuje i na to, že křesťanská Evropa ve středověku taky neměla demokracii. Byl totiž potřebný určitý sociální vývoj.

0729 Mustafa 4. "Islám nepředstavuje žádný specifický problém pro demokracii ve své teologii. Ve skutečnosti v Turecku nyní vidíme, že islám a demokracie se nevylučují, protože zde jsou to většinou nábožensky smýšlející lidé, kteří jsou oddaní demokracii, zatímco někteří naši ultrasekularisté a ultranacionalisté naopak demokracii nesnášejí. Takže samotné Turecko je dokladem, že demokracie je kompatibilní s islámem a že lidé, kteří mají islámský světonázor chtějí demokracii".

Malou skupinou obyvatel, která v Turecku stojí za pozornost, jsou křesťané. Prakticky všichni podporují vstup Turecka do Evropské unie, a mají k tomu svoje důvody. Nedávno je vystrašila vražda pokrokového novináře Hranta Dinka přímo v Istanbulu. Na východě země zase islamisté umučili tři protestantské křesťany v budově malého vydavatelství. Předtím byl zavražděn italský katolický kněz. Další křesťané jsou souzeni kvůli zjevně vymyšleným záminkám. Růst islámu je pro ně tedy špatný signál. Obávají se, že v patách umírněných muslimů kráčejí radikálové. 0729 zvon Návštěvníci anglikánského kostela na asijské straně města se snad i proto za tureckou vládu modlí. Vědí, že k náboženské toleranci povede v zemi půlměsíce ještě dlouhá cesta.

0729 kyrie eleison

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .