Turecko a EU

To ještě automaticky nebude znamenat, že se EU pro vstupní rozhovory bezprostředně rozhodne a že jejich výsledkem bude rychlý vstup Turecka do unie, nicméně pravděpodobnost, že Turecko dokáže splnit podmínky vstupu, je značná. Své "turecké" hospodářství už standardům unie přizpůsobilo více obtížných kandidátů, kteří rovněž zvládli přechod od totality k demokracii. Turecko je pak spojencem v NATO, a pokud jde o otázku příslušnosti k Evropě, vzpomeňme, že Turecko bylo kdysi součástí Římské říše, anebo že Evropa byla až po Vídeň součástí říše Osmanské.

Hlavní argument pro rozšíření unie o Turecko ovšem nebude historický, a dokonce ani politický či bezpečnostní, nýbrž ekonomický. Turecko s pětašedesáti miliony konzumenty slibuje slušné zisky nadnárodním firmám a řetězcům. Průmyslníci, obchodníci a investiční bankéři politikům nepochybně vysvětlí, že je hranice s Tureckem obtěžuje, a nadešel čas ji zrušit. A politici takovou prosbu svých sponzorů nepochybně vyslyší, i kdyby měli sebevětší pochybnosti o tom, jak se bude turecký islám snášet s evropským křesťanstvím. Ostatně už při sepisování evropské ústavy převládl názor, že se to se zdůrazňováním křesťanských kořenů nemá přehánět, a po Turcích se bude chtít, aby to nepřeháněli s islámem.

V něco samozřejmě Evropané společně věřit musí. V něco, co je přesahuje, a co současně mají denně na očích. Takové praktické božstvo, společný jmenovatel a smysl bytí už ovšem Evropa přijala. Euro. Jestliže si poradilo s křesťany, zvládne i muslimy.