Tsunami

O katastrofě v Asii jsem si myslel, že byla způsobena nevídaným zemětřesením, posunem na dne obrovských hmot na dně oceánu a následně vlnou tsunami, postrachem všech pobřeží.

Už jsme si zvykli, že část našich sdělovacích prostředků nás nejpodrobněji informovala o osudu Karla Gotta a jeho přátel, těžko si do této chvíle zvykáme na důsledky katastrofy, kterou například časopis Týden nazývá na titulní straně Apokalypsou. Upřímně řečeno - kdyby se nejednalo o oblast povýtce turistikou, asi by Evropany to neštěstí tolik nezajímalo. V duši člověka i světa je zabudována lhostejnost, lhostejnost ke všemu, co se nedotýká přednostně nás samých.

Počet obětí už převýšil počet obětí , jež vstoupila i do literatury a to naší - Karel Čapek našel předlohu pro svůj Krakatit v katastrofě, k níž došlo v noci z 26. na 27.srpna roku 1883 mezi Jávou a Sumatrou, kdy se ostrůvek Krakatau téměř celý propadl do moře, zasaženm vlnou vysokou dvacet až třicet metrů. Neštěstí si vyžádalo přes 7O OOO obětí na životech. Vlna způsobená otřesením vdzuchu oběhla třikrát kolem zeměkoule, kolem Slunce se objěvil červený prstenec, nazývaný Bishopův kruh. Do atmosféry bylo vyvrženo 18 km krychlových skalního podkladu. Inženýr Prokop říká v Čapkově románu sice ne příliš vědecky, zato velice srozumitelně :"Hmota je děsně silná."

I současná katastrofa je jen potvrtzením výroku z roku 1924. Hmota je děsně silná. Žádný Botí hněv, žádní jezdci Apokalypsy, žádná ezoterika, plovoucí zemské desky na sebe narazily, vznikla tsunami, děsivá vlna, která není na povrchu oceánu téměř patrná, šíří se rychlostí tryskáče a při nárazu na mělčinu se zvedá do výšky a dopadá na břeh, kde ničí všechno, co je v jejím dosahu.

V dějinách Portugalska se odehrál podivuhodný příběh, v němž lze hledat i více než zákony fyziky. 1.listopadu roku 1775, tedy na Dušičky, ve svátek mrtvých, se na jižním pobřeží Portugalska - Algarve - zvedla v deset hodin dopoledne , v čase mší, tsunami, která způsobila obrovské zemětřesení. Na Algarve zůstal jen jediný kostel a ten smetlo následujícího roku tornádo. Přívalová vlna zpustošila krajinu až padesát kilomterů od pobřeží a zemětřesení postihlo i vzdálený Lisabon.

V časech těchto katastrof nebylo možné zemětřesení a jeho sílu zaznamenávat, neexistoval celosvětový informační systém, neexistovaly varovné systémy.

K letošní tragediii v jihovýchodní Asii nemuselo dojít. Například - pražské seismografy zaznamenaly náraz zemských desek dvanáct minut po střetu. Plyne z toho, že v postižené oblasti o tom věděli o pár minut dříve.

A tady začíná příběh z filmu Čelisti. Nikdo z místních pohlavárů, natož pak obchodníků s turistickým ruchem, se nikdy nezachová jinak než kšeftaři z oblastí, kde řádil bílý žralok. Nikdo nechce poškodit pověst výnosných regionů, nikdo nechce vyvolat paniku a ve vládě se rovněž nikdo nedovolí riziko, při němž by - následně -mohl přijít o křeslo a slibnou kariéru nebo těžce vybojovanou vládní trafiku.Případně. To, že seismograf zaznamená náraz nepředstavitelných hmot zemských desek, ještě neznamená , že skutečně vznikne tsunami. Pravděpodobnost je velká a kdyby nám všem tak záleželo na lidských životech, jak dnes předstíráme, mnohdy možná i v upřímné naivitě, bylo by jistě užitečné varovat lidi ohrožených oblastí. Zbývaly nikoli minuty, nýbrž hodiny. Jinými slovy : při evakuaci by si možná někdo zlomil kostník, hotely by majitelé postavily znovu, oblast by získala dobrou pověst a turistickou důvěru, neboť tsunami nepřicházejí obden.

Čímž se dostáváme k zařízením, která dokáží zjistit rychlost a směr šíření i nesrovnatelně slabší rázové vlny, než je ta, která vytváří tsunami, přesně a okamžitě. Senzory moderních vojenských ponorek. Ty sice pod vlajkami různých mocností operují všude, nejlépe tam, kde vůbec operovat nemají, a to také proto, že i ostatní ponorky spřátelených mocností operují všude jinde než mají správně být a přátelé si důvěřují, ale pro jistotu se i neustále prověřují a z toho plyne, že vojenské ponorky nikdy nebudou nikoho informovat o podružnostech jako je tsunami, neboť nechtějí prozrazovat svou dislokaci. Lépe řečeno - proč by měly sdělovat, že jsou přesně tam, kde být nemají? Byla některá z nich v Bengálském zálivu a mohla vyslat varování? To je jedna z věcí, které se patrně nikdy nedovíme. Kdyby došlo k tomu, jakože nedojde, aby světová veřejnost začala vznášet neptařičné dotazy, stejně by Kreml prohlásil, že ruské ponorky jsou v doku, námořníci slaví Nový rok, Čínské ministerstvo obrany či námořnictví či čeho vydá prohlášení, že se musí někde zeptat, zda Čína vůbec nějaké ponorky vlastní a Pentagon se urazí, neb jejich ponorky jako vždy sledují stáda velryb, aby se těm sympatickým tvorům nestalo nic zlého.

Takže : žraloci at ti s čelistmi, nebo tsunami budou řádit dál a hrdinný šerif bude vítězně bojovat se zloduchy opět jen na filmovém hollywoodském plátně.

Kdosi se mne dnes zeptal, kdože to tedy vlastně řídí svět.Ale doopravdy.

Sněhurka a sedm trpaslíků, řekl jsem popravdě.

Při pohledu na fotografie z jihovýchodní Asie, mě ovšem humor přechází.

Správná odpověď je tedy : to bych taky rád věděl.