Trpasličí galaxie vykousla do Andromedy díru

24. září 2010

Kdysi dávno trpasličí galaxie M32 narazila do svého mnohem většího souseda, Velké galaxie v souhvězdí Andromedy, v níž explozí vznikla díra o průměru bezmála 10 000 světelných let. Potrvá dalších několik milionů let, než se "zacelí".

Díra, která je optickým dalekohledům skryta za závojem kosmického prachu a plynu Velké galaxie v Andromedě, byla zjištěna až na infračervených snímcích Spitzerova kosmického teleskopu (SST) amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA).

Obrázky ze Spitzerova teleskopu odhalily také jiné skutečnosti, o nichž astronomové předtím nevěděli; například se na nich našly jasné mladé hvězdy a spirální ramena vyvěrající z jádra galaxie.

"Andromeda je mnohem více vzrušujícím, dynamičtějšm místem, než jak se zprvu zdálo," říká Karl Gordon, astronom ze Stewardovy observatoře arizonské univerzity a hlavní autor nového článku o učiněných objevech.

Velká galaxie v Andromedě, známá také pod označením M31, má zhruba 200 tisíc světelných let v průměru a je asi 1,5krát hmotnější než Mléčná dráha. Je nejmohutnější spirální galaxií v tzv. místní skupině galaxií, seskupení o přibližně 30 členech, do které patří také ta naše. V jejím centru se nachází obří černá díra, kolem níž krouží stovky žhavých modrých hvězd.

Díky své vzdálenosti od nás, kolem 2,5 milionu světelných let, jde o nejvzdálenější objekt pozorovatelný prostým okem na noční obloze a vedle naší Mléčné dráhy je také nejprostudovanější galaxií. Podrobné pozorování Andromedy však vždy bylo problémem. Je totiž vůči nám velmi skloněna, takže její pozorování je podobné snaze číst noviny položené na stole z úrovně desky stolu. Další problém tkví v tom, že Andromeda je z velké části zahalena v mlze kosmického prachu a plynu.

Druhý zmíněný problém však pro Spitzerův vesmírný teleskop není překážkou; k sestavení snímků galaxie využívá právě kosmický prach. Vícekanálový fotometr (MIPS), jeden z přístrojů teleskopu, je sestrojen tak, aby detekoval infračervené záření, teplo, vydávané prachovými částečkami. Kosmický prach poblíž středu Andromedy vyzařuje více tepla než galaktická periférie, čímž v infračervené oblasti jasněji září.

Tím, že MIPS sleduje formace prachu ke studiu schované struktury Andromedy, se chová vlastně jako jakýsi "infračervený rentgen".

Infrasnímek Velké galaxie v Andromedě (M31)

Na snímcích pořízených ve viditelné oblasti Andromeda vypadá jako mléčná skvrna, avšak na infračervených obrázcích ze Spitzerova teleskopu se mlhavý závoj rozplývá a kostra galaxie se stává viditelnou; lze na nich vidět systém zářících pokroucených ramen a celkovou strukturu, která se spíše podobá soustředným ohnivým kružnicím než spirálám.

"Díky Spitzerovu teleskopu a způsobu, jak pracuje, jsme získali zatím nejúplnější pohled na mezihvězdný plyn a prach v této galaxii, zvláště v jádře, což je nejproblematičtější místo pro přímé zkoumání," říká Gordon.

Nové snímky přimějí astronomy, aby pozměnili svůj pohled na Andromedu. Podle slov George Riekeho, vedoucího Spitzerova MIPS týmu, tato galaxie byla považována za příklad galaktického poklidu, za tiché a klidné místo, kde se toho moc nedělo. "Naše snímky byly dostatečně kvalitní na to, abychom si na tento názor posvítili, a nyní víme, že do galaxie narazil její trpasličí soused."

Galaktické srážky, jakou byla tato mezi Andromedou a M32, jsou vcelku běžné. Ve skutečnosti se Andromeda asi za 3 miliardy let srazí s naší Mléčnou dráhou. Mohutnost této kolize zcela zastíní sílu srážku M31 a M32. Nepředpokládá se, že by si Andromeda či Mléčná dráha pak zachovaly svou spirální strukturu. Spíše vznikne obří eliptická galaxie.

autor: Oldřich Klimánek
Spustit audio