Třinácté a čtrnácté platy by měly být zrušeny

Kouzlo třináctého a čtrnáctého platu je totiž v tom, že je jaksi navíc, a v České republice, se o mzdě hovoří jako o měsíční. Na rozdíl třeba od Spojených států, kde se mzda uvádí roční, aby bylo zcela zřejmé, kolik ten který zaměstnanec opravdu vydělal. Třinácté a čtrnácté platy tak vyhovují prostředí, ve kterém je výše platu terčem závisti. Navíc stát neustále neodolával pokušení na třináctém a čtrnáctém platu ušetřit, takže se z něj stejně stával institut více méně formální. Čtrnácté platy jsou už léta každý rok rušeny a třinácté platy mají státní zaměstnanci letos dostat jen v desetiprocentní výši.

Celá procedura rušení čtrnáctých platů narazila ovšem několikrát u soudců. Ti právem připomínali vládě a tedy státu, že jsou nezávislým třetím pilířem státní moci a měli by mít tedy garantován příjem, se kterým by výkonná i zákonodárná moc neměly manipulovat. Soudci jsou bezesporu státní zaměstnanci, i když trochu specifického druhu a musejí také respektovat finanční možnosti státu. Ovšem nezávislost soudce je skutečně garantována také tím, že pravidla jeho odměňování jsou dopředu dána, včetně případných kárných postihů. Není ale možné případ od případu měnit výši jeho mzdy. Právě na příkladu soudců se nejlépe ukázalo, jak ošidný je institut více než dvanácti platů a jeho rušení případ od případu.

Je proto jen dobře, že se vládní koalice rozhodla třinácté a čtrnácté platy zcela zrušit. Rok má dvanáct měsíců a stejně tolik by mělo být výplat pro každého státního zaměstnance. Nyní je jen otázka, jak platy kompenzovat. Odboráři si právem myslí, že celý jeden plat by měl být rozdělen mezi zbývajících dvanáct. Totéž bude nejspíš platit i pro soudce. Pokud Ústavní soud rozhodl, že třinácté a čtrnácté platy se musí soudcům doplatit, pak pokud budou tyto platy zrušeny a má-li se zachovat naznačený princip zachování soudcovského platu, je třeba stejnou částku rozdělit mezi běžných dvanáct platů. Tím se ovšem stát chytá do pasti, kterou si ovšem sám před lety nastražil.

Příslušní ministři zatím navrhli rozdělit pouze pětinu dalšího platu, tedy částku ve stejné výši, se kterou se počítalo letos na třinácté a čtrnácté platy. Má to svou rozpočtovou logiku, avšak v konečné důsledku nejde o nic jiného než o faktické snížení platů státních zaměstnanců. Ti to také tak přesně chápou, a proto z jednání s ministry v polovině května demonstrativně odešli.

V tomto je třeba jim asi dát za pravdu. Pokud do současné doby třinácté a čtrnácté platy tvořily integrální součást jejich odměňování, nelze bez kompenzace jim je odebrat a tvářit se, že je vše v pořádku. Druhá věc samozřejmě je, že odebrány a odebírány tyto platy byly a jsou, protože stát nemá peníze a potřebuje šetřit. To je ovšem jádro problému. Stát nemůže šetřit tak, že plošně všem svým zaměstnancům odebere část výplaty. Stále ještě velmi mizerné platy státních zaměstnanců, ve srovnání se soukromým sektorem, budou ještě mizernější. Kvalitní lidé budou opět odcházet. Stát si jednoduše nemůže dovolit špatně platit své zaměstnance, výsledkem bude ještě hůř fungující státní aparát a vyskytne se ještě více příležitostí ke korupci.

Cesta je samozřejmě spíše ve větší efektivitě a tedy ve snížení nákladů na fungování státního aparátu. To je možné jeho lepším řízením, odbouráním zbytečných aktivit, zaváděním moderních technologií a s tím spojeným snižováním počtu státních zaměstnanců. Ti, kteří zůstanou, budou moci také být lépe zaplaceni. Cesta k vyšším platům pro státní úředníky je tedy ve snížení jejich počtu.