Triky kolem rozpočtu

Podle očekávání ČSSD podobné osočení odmítá.

Polemika kolem rozpočtu tak pokračuje ve vyjetých kolejích posledních týdnů. Právě z tohoto úhlu pohledu se jeví zveřejnění inzerátu jako zbytečné. O kvalitě návrhu rozpočtu se v médiích píše a hovoří už prakticky od nástupu ODS k moci. Znamená to, že mezi ministerstvem a sdělovacími prostředky není žádná bariéra, kterou by muselo překonávat inzercí. Tím spíš, že v inzerátu nejsou žádné převratné informace.

Navíc je sporné, zda například údaj o výši státního dluhu není mírně nadsazen. V oblasti veřejných financí se totiž pracuje s nejrůznějšími triky, s jejichž pomocí se dá legálně určitý údaj na papíře snížit nebo naopak zvýšit. O tom moc dobře vědí politici, kteří podobné finty dlouhodobě využívají. V této souvislosti je úsměvné, že i z řad poradců nového ministra zaznívají hlasy, že se ministerstvo při odhadu příjmů drželo zbytečně při zemi. Což může být považováno za zkreslení, ale opačným směrem. Pokud by to byla pravda, do pokladny by plynulo více peněz, než se plánovalo. Při zachování výdajů by pak konečný schodek byl nižší. V neposlední řadě je dobré připomenout, že návrh rozpočtu vychází pravidelně z dílny, které šéfuje náměstek Janota. Ten připravil podklady k rozpočtu jak pro vlády, ve kterých byli sociální demokraté, tak i pro kabinety s účastí demokratů občanských. Je tudíž paradoxní, že nový ministr financí kritizuje Paroubkovu vládu za úmyslné zkreslování možného deficitu státních financí a přitom ponechává dál ve funkci náměstka, který má státní rozpočet na starost. Buďto se na zkreslování schodku úmyslně podílel, nebo se mu takový postup možná nelíbil, přesto proti němu nijak hlasitě na veřejnosti nevystupoval a nedokázal mu zabránit.

Ať už platí první nebo druhá možnost, měl by pan náměstek odstoupit. Samozřejmě existuje ještě další varianta, že je v tom náměstek Janota nevinně. Ve sporu pravděpodobně nejde o zkreslování rozpočtových schodků, ale o pokračování předvolební kampaně. Státní rozpočet v ní slouží jako dobrá zbraň. Jednak bez detailních informacích o nejrůznějších datech o něm nemohou zasvěceně mluvit ani odborníci. Jednak se dá různými cestami, které si najdou oporu v nejrůznějších údajích, dojít k diametrálně odlišným číslům, nebo je alespoň jinak vykládat. Když se to dá dohromady, může jedna strana osočovat druhou a naopak, aniž by bylo jednoduché rozhodnout, kde je pravda.

Ostatně na první pohled ohromující čísla deficitů a dluhů musí na laika působit. Přitom někteří ekonomové tvrdí, že pokud bude růst ekonomika v letošním roce i nadále solidním tempem, může se stát, že by i případný deficit státního rozpočtu pohybující se kolem 120 miliard korun splňoval podmínky tzv. konvergenčního programu. Jedná se o slib, který dala Česká republika Bruselu a který má zajistit přechod na euro v roce 2010. Pro příští rok by schodek neměl přesáhnout 3,3% hrubého domácího produktu, což by zmiňovaný deficit splňoval. V této souvislosti někteří ekonomové dodávají, že i přes vyšší objem výdajů ze zákona daných, by šlo v rozpočtu bez větších problémů škrtnout například 20 miliard korun. Stačila by k tomu politická vůle, nebo chcete-li odvaha. Kdyby ji projevili nejenom ministři, ale i poslanci a zrušili by některá rozhodnutí svých předchůdců, mohl by se schodek rozpočtu dostat klidně pod sto miliard. Řeč je o sociálních zákonech, které prošly sněmovnou před volbami a které byly touto událostí motivovány. Těžko lze Miloše Zemana podezřívat z toho, že by byl zarytým pravičákem, přesto i on připouští, že škrtnutí části sociálních výdajů by neznamenalo výrazný propad do chudoby u osob a domácností s nízkými příjmy. Samozřejmě podobný škrt se neobejde bez změny některých zákonů ve sněmovně. A do toho se nikomu těsně před senátními a obecními volbami nechce. Možná, že v listopadu se pohled na redukci sociálních výdajů změní. Ve hře jsou sice miliardy, podstatnější je však dlouhodobý přístup k veřejným financím. Pokud má v jejich vývoji dojít k zásadnímu zvratu, musí politici prosadit řadu reformních kroků.

Ekonomové o nich opakovaně hovoří už dlouhá léta, politici jim naslouchají, souhlasně přikyvují a nic podstatného nedělají. Proto i nyní lze opět hovořit o důchodové reformě, nebo o zásadních změnách v sociálním systému. Možná by v této souvislosti mohli podat občané inzerát zhruba následujícího znění - hledá se taková politická sestava, která postaví churavějící státní finance na nohy a nebude se přitom hádat o počtu rozbitých oken v situaci, kdy voda pomalu a vytrvale podemílá základy na první pohled stabilního domu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .