Tři opičky

Současné chování a projevy špiček Občanské demokratické strany jako by vycházely z tohoto inspiračního zdroje. A to občansko-demokratickým stratégům podsouvám opravdu značné intelektuální úsilí... Jenže, jinak se dá těžko vysvětlit dětinsko-diletanský přístup k tak závažnému problému, jakým se v průběhu několika dnů stala tzv. "kauza Morava". Vždyť v té kauze nejde o nic menšího, než o odhalení korupčního a vyděračského prostředí v zákulisí domácí politiky.

Jak je tedy možné, že špičky ODS skoro nic (o korupci a vydírání) nevidí, skoro nic nikdy (o korupci a o vydírání) nezaslechly a skoro nic (o tomtéž) neříkají? Čím to, že jim přijde přiměřené, snažit se vysvětlit veřejnosti, jak je celá tahle kauza výjimečná, že se nic podobného jinak neděje, a že deklarovaným potrestáním některých (asi tak dvou, slovy dvou) zúčastněných se to celé nějak vymaže?

Možná, že tu celá společnost hřeší na jakousi téměř bezhraniční benevolenci, hraničící s kriminálním nezájmem (či jak to nazvat), které již řadu let umožňují špičkovým politikům dělat věci, za něž jsou běžní občané (postavení níže v pomyslném potravním řetězci pseudokapitalistické společnosti, než kam se sami řadí politici) posíláni za mříže.

Například: lékař (z ne celkem zřetelných důvodů) se zaplete do podezření, že vybírá jakýsi poplatek, umožňující údajně získat přednostní právo na náročnou operaci. Bingo - a vznáší se nad ním hrozba vězení! Jiný chlápek, shodou okolností policista, má takovou žízeň a chuť, že v samoobsluze jaksi "zapomene" zaplatit dvě láhve kořalky, které si strčil do batohu. Bingo - a je rázem bez místa a popotahován televizním zpravodajstvím. Naproti tomu, standardní (zdá se) úkony, které vysocí politici vydávají za v podstatě altruistickou činnost ve prospěch lidu a země, obnášejí miliardové částky, pravdaže často v minusu - vyjádřeno ve ztrátách způsobených státu.

Ale zpět k hlavnímu tématu: ukazuje se, že jakýmsi vedlejším produktem "kauzy Morava", které však mají ambici stát se motivem hlavním, se začínají jevit ponuře znějící zmínky o účinném zasahování politiků ve prospěch tzv. podnikatelské sféry. Premiér Mirek Topolánek (řečeno ve zkratce) jaksi přiznává, že politici "pracovali" (či snad stále "pracují"?) pro jisté podnikatelské kruhy, ale jedním dechem dodává, že je to tak v pořádku, neboť to nedělají pro každého, ale jen pro své známé. To je - přinejmenším - přiznání, že tu existuje hrubě diskriminační prostředí pro všechny podnikatele, kteří nemají známost s někým od vlády...

Nebo: ministr vnitra Ivan Langer se snaží v rozhovoru pro noviny (například používáním citoslovce "jejda") bagatelizovat jakési své kontakty, jež se mohly dotýkat i toho, co je již otevřeně označováno za "organizovaný zločin" a špulivě (to v médiích, která reprodukují mluvené slovo) nabízí vysvětlení těchto styků svou vlastní naivitou.

Připomeňme, že ony kontakty provozovával v dobách, kdy byl svou partají deklarován jako "stínový ministr vnitra" a seděl v předsednictvu Poslanecké sněmovny. Tedy rozhodně nikoli neinformovaný a sladkobolně bezelstný nějaký "hej-počkej", nýbrž vysoko postavená osoba, k níž se sbíhají nitky až řeky informačních toků, a která úměrně k tomu třímá v rukou značné mocenské páky. Takže, jiné vysvětlení nejspíš není možné, svá tvrzení o vlastní naivitě nemůže asi myslet vážně. Naivita takových rozměrů je - jak shora naznačeno - pro některé lidi přímo trestně stíhatelná a obecně pak člověka spíše diskvalifikuje pro povolání politika. Nebo je to v České republice nějak jinak?

Mimochodem - ty přiznané příklady jakési "spolupráce" politiky a "ne-zcela-průhledně-čistého podnikání", které jsou nyní slovně umenšovány špičkami naší politiky, mají jinde ve světě i jiné pojmenování. Říká se tomu "mafiánské styky".

V tomto smyslu: kdyby se náhodou nehodilo ono opičí přirovnání z úvodu poznámky, nabízím - možná pro situaci a výkony zúčastněných příhodnější - přirovnání další, řekněme přímo "naivnější": když malé dítě, které ještě přesně nerozeznává hranice já, potažmo hranice "dospělácké" reality, chce pojednou zmizet, udělat se neviditelným, zakryje si oči. Ono nevidí a domnívá se tudíž, že zároveň není viděno. Jsou na tom domácí politické špičky až takhle?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .