Třetí Woodward

Klíčová scéna v této knize je tato: Dne 10. června 2001 studoval šéf CIA George Tinet nové šionážní materiály. V ruce měl čerstvé zprávy o teroristické síti Al- Káida. Šlo jen o fragmenty, ale měly jednoznačnou důležitost. Tinet se obával, že z fragmentů zpráv je možné si vyskládat, že se něco významného chystá. Jen ze zpráv se ale nedalo říci kdy a kde Al-Káida něco chystá. Ředitel uvažoval o hodině nula, která se blíží. Proto zavolal ihned z auta, kde materiály studoval, Condolezze Riceové a sdělil jí, že by se měli neprodleně sejít.

Jak z knihy vyplývá, již prý měsíce nutil Riceovu, aby byla vypracována strategie v boji s Al-Káidou. Sice s ní hovoříval každý týden, ale nikdy se neprosadil. Nyní se o to pokusil tímto spontánním dramatickým telefonátem a doufal, že to zafunguje, ale jak známo se neprosadil.

Již pět let Spojené státy hledají, kdo před 11. září 2001 zanedbal své povinnosti a proč Amerika nezaútočila proti teroristům dříve. Byly založeny vyšetřovací komise, tisíce svědků bylo vyslechnuto, byly zadrženy dokumenty, napsány zprávy, ale teprve Bob Woodwward v této knize podle recenzentů odhalil nejspíš ten rozhodující okamžik, v němž ještě mohla vláda proti Al-Káidě zasáhnout a neudělala to. Kniha je na trhu od počátku října a vyšla nákladem 900 000 výtisků. Jmenuje se State of Denial, Stav odmítnutí. Myslí se tím odmítnutí americké vlády. Zaslepení americké vlády nenastalo podle autora v momentu války v Iráku, jak se často politologové domnívají, ale právě již 10. června 2001. Podle Woodworda byla vláda příliš dlouho ve stavu zimního spánku.

Tento tón v trilogii knih tohoto autora, které věnoval současné americké vládě George W.Bushe, je zcela nový. První díl: Amerika ve válce, z června 2003, vládu chválil a šlo spíše o hagiografii. Druhý díl s názvem Útok, z října 2004, už byl k vládě kritičtější a předestřel čtenáři nuancovanější pohled na vládnutí v Bílém domě a přibližoval brutální souboj různých frakcí. Poslední kniha je pak podle Thomase Kleine - Brockhoffa, stálého korespondenta Die Zeit ve Washingtonu, popisem cesty do říše snů. Skutečnosti o situaci v Iráku údajně skoro nikdo z vlády nevěřil a nevěří a když, tak se je bojí prezidentovi říci, aby nebyl podezírán z defétizmu. A pan prezident sám prý líčí veřejnosti obraz Iráku jen ve velice přikrášlené podobě.

Prezident Bush v podání reportéraWoodwarda vychází jako postava panovačná a dětinská a především intelektuálně nezajímavá. Je to dle něho šéf vlády, který je obětí své vlastní sebejistoty, z které vyplývá, že není ochoten korigovat svá rozhodnutí, i když jsou k dispozici nová fakta.

Zajímavá je v této knize dle recenzentů i práce autora Woodwarda, který se ve všech třech knihách vrací ke stejným situacím, které vždy díky novým skutečnostem, jenž vypátral, mění a posunují pohledy jak jeho, tak čtenářů. Woddward není nejbrilantnějším analytikem, ale skvělým rešeršistou, který celý život protokoluje výkon moci a pracuje vlastně jako seismograf hlavního města Washingtonu, napsal korespondent Die Zeit.

Jak popularita amerického prezidenta ve Spojených státech klesá, tím víc mají odvahu některé důležité postavy otevřeněji hovořit na veřejnosti či s novináři, a to umožnilo reportéru Woodwardovi doplnit do mzajky, kterou léta sbírá, důležitá fakta, a tím zaujmout k perezidentu Bushovi ostřejší postoj. Když si například -jak z knihy vyplývá - první vládní pověřenec pro znovuvybudování Iráku Jay Garner ministru Ramsfeldovi postěžoval, že mu dali jen deset týdnů na to, co se po druhé světové válce plánovalo léta, pan ministr mu odpověděl: "Musíte svůj čas lépe využít". Bohužel na tento úkol neměl pověřenec k dispozici ani lidi, ani peníze. Z celé knihy prý vychází nejhůř právě postava ministra Donalda Rumsfelda.

Jak takováto kniha ve třísetmilionové Americe může ovlivnit voliče je ale otázkou, protože ji nejspíš budou číst jen ti, kteří jsou již předem rozhodnutí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .