Tráva je dobrá...možná

Výsledky studie také navíc slouží jako podpůrný materiál pro novelu trestního zákona, předkládanou vicepremiérem Petrem Marešem, za vládní protidrogovou radu. Záměrem novely má být dekriminalizace takzvaných "drobných" pěstitelů této lehké, leč ilegální drogy.

Vicepremiér Mareš, klobouk dolů před jeho osobní odvahou v této tak vachrlaté záležitosti, tímto vrací do veřejného oběhu jedno ze základních témat diskusí o drogové problematice a o způsobech jejího řešení. V podání místopředsedy vlády nyní kardinální otázka zní, cituji z úterní Mladé fronty Dnes:"Měli bychom si vybrat, zda půjdeme cestou represe vůči všem drogám, tedy i alkoholu a tabáku, nebo cestou tolerance. Tedy i tolerance konopných drog". Konec citátu.

Zdravotní důsledky užívání marihuany byly probírány už tolikrát, že člověku je dopředu se divit, čím by tato nejnovější studie mohla překvapit. Inu, ničím novým z hlediska výsledků studie. Rozdíl je možná jen v tom, že tentokrát se přímo z nejvyšších zdravotních míst můžeme dozvědět, že marihuana není o nic nebezpečnější než nikotin a při porovnání jejich účinků s účinky alkoholu, mnohdy prohrává takzvaně legální špiritus na celé čáře.

Úvahy o novele trestního zákona přicházejí v době, kdy jiné průzkumy ukazují, že trávu kouří v téhle zemi kde kdo. Najmě pak mladá generace. Důvody, proč to tak je, jsou tak dalekosáhlé a dalekonosné, že jednak by se jimi musela seriozně zabývat po delší čas celá armáda odborníků, hlavně lékařů, psychologů a sociologů a za druhé, lze se oprávněně obávat, že výsledky studie by hovořily o přímém podílu mocenských elit na vzniku závislosti u mládeže.

Mladí marihuanu kouří bezpochyby nejen proto, že to přináší změněné stavy vědomí, leč i proto, že je to trestné. Není nic sladšího, v jistém věku, než překračování nařízení, které vydávají umělé autority. Doplňkovým produktem porušování jednoho zákona je i umenšování pocitu odpovědnosti vůči jiným normám a zákonům, řečeno zjednodušeně. V tomto smyslu je asi v řádu věcí, když "stát" začíná přemýšlet o tom, že mladým poněkud ustoupí a zákon změkčí. Dobrým podkladem pro budoucí, jistě svízelná, jednání v zákonodárných orgánech budiž ona zmiňovaná studie Ministerstva zdravotnictví.

Je tu ovšem ještě jiný aspekt té zdravotnické starosti o zdraví národa. Lidem jsou na očích, v negativním slova smyslu, feťáci a alkoholici, aniž by přitom bylo nějak důrazněji zmiňováni, že v samotném systému péče o zdravotní blaho národa, je zabudována výroba lidí závislých na psychotropních, nebo vědomí pozměňujících látkách. Neboť, když člověk zajde za obvodním lékařem a postěžuje si na bolesti hlavy, nevolnosti, nespavost, lehkou depresi, jinými slovy, když si postěžuje přesně na to, co stojí v informačním letáku příslušného vědomí pozměňujícího léku, téměř sto procentně jej, i když třeba v případě silnějších preparátů na přísný předpis, dostane.

Možná se člověku také dostane, mezi řečí, nějakého upozornění na případnou možnost vzniku závislosti. Ale vzhledem k tomu, že hrubě zjednodušeno, ty léky, co farmaceutické koncerny s velkým ziskem ze sebe vychrlí, musí někdo také spolykat, je lékař v takovou chvíli spíše v postavení oficiálně uznávaného dealera a nikoli zachránce zdraví. Nebo možná zachránce zdraví, ale v jaké podobě? Když výsledkem je pacient, který se sice zbavil lehkého bušení srdce, avšak může hladce rovnou přejít na oddělení léčby závislostí na, co já vím, třeba benzodiazepinech.

Aby tu nebylo sypáno na hlavu jen lékařům, kteří, i vzhledem k neustálému rozvoji a výzkumu činí možná v danou chvíli skutečně to nejlepší, co podle jejich medicínského svědomí dělat mohou, takové substance jako heroin, kokain a koneckonců i metaanfetaminy typu pervitin, mají ve své historii také období, kdy byly všeobecně uznávanými lékařskými preparáty. Ale zpět k trávě. Je jasné, že případnou novelu trestního zákona, která by dekriminalizovala drobné pěstitele a uživatele marihuany, čeká dlouhá a obtížná cesta parlamentem až na stůl prezidenta republiky. Kéž by ta novela po celé té cestě stoupala lehce jako dým.